| 12 Proč se nemohu uživit tím, co bych opravdu rád dělal ? „Cože ? Chceš říci, že bys rád dělal něco zajímavého a přitom si vydělal na živobytí ? Kamaráde, ty blouzníš.“ Cože ? „Jen žertuji - čtu tvé myšlenky. Rozuměj tomu, tohle je tvá myšlenka.“ To je má zkušenost. „Ale o tom jsme už několikrát mluvili. Lidé, kteří se živí tím, že dělají něco, co mají rádi, jsou lidé, kteří to opravdu chtějí dělat. Nikdy se nevzdávají. Vyzývají život, aby se odvážil jim v tom zabránit. Je tu však další věc, o které se musím zmínit, nebo? většina lidí si to neuvědomuje.“ Co to je ? „Je rozdá mezi bytím a jednáním; a většina lidí klade dùraz na jednání.“ A to by neměli dělat ? „Nejde o to, zda by „měli“ nebo „neměli“. Jde o to, co si zvolí a jak toho dosáhnou. Jestliže si vyberete mír, radost a lásku, nedosáhnete toho tím, co děláte. Jestliže si zvolíte štěstí a spokojenost, nedosáhnete toho činností. Jestliže si zvolíte sjednocení s Bohem, nejvyšší poznání, hluboké porozumění, nekonečný soucit, absolutní naplnění, nedosáhnete toho svou činností. Jinými slovy: jestliže si zvolíte evoluci - evoluci své duše - nedosáhnete toho činnosti svého těla. činnost je funkcí těla. Bytí je funkcí duše. Tělo stále něco dělá. Každou minutu něco dělá. Nikdy se nezastaví, nikdy neodpočívá, stále něco dělá. To, co tělo dělá, dělá buï na příkaz duše - nebo navzdory duši. Kvalita vašeho života je na vážkách. Duše je vždy bytí. Duše je tím, čím je, nezávisle na tom, co dělá tělo. Jestliže si myslíte, že váš život je činnost, pak životu příliš nerozumíte. Vaši duši nezajímá, jak si vyděláváte na živobytí - a po smrti to nebude zajímat ani vás. Vaši duši zajímá jen to, čím jste, zatímco děláte, cokoli děláte. Cílem duše je stav bytí, nikoli stav dělání.“ čím chce duše být ? „Bohem.“ Bohem ? „Ano, Bohem. Vaše duše je Bohem a uvědomuje si to. Snaží se zakoušet to. A uvědomuje si, že nejlepší zpùsob, jak to zakoušet, je nedělat nic. Duše nemusí dělat nic, stačí jí, že je.“ Je co ? „Cokoli chcete být. Š?astní. Smutní. Slabí. Silní. Veselí. Mstiví. Moudří. Slepí. Dobří. Špatní. Prostě cokoli. Myslím to doslovně. Cokoli.“ Tohle všechno je velmi hluboké, ale co to má společného s mou kariérou ? Snažím se uživit sám sebe a svou rodinu tím, že dělám to, co mám rád. „Pokus se být tím, čím jsi rád.“ Co tím myslíš ? „Někteří lidé dělají to, co dělají, a přitom vydělávají spoustu peněz, zatímco druzí dělají totéž a nevydělají ani halíř. Na čem to závisí ?“ Někteří lidé mají větší vědomosti. „To je do jisté míry pravda. Ale záleží také na něčem jiném. Vezměte dva lidi, kteří mají skoro stejné vědomosti. Oba mají univerzitní vzdělání, oba byli výbornými studenty, oba rozumějí tomu, co dělají - a přesto se jeden z nich má lépe než druhý. Jak je to možné ?“ Místo. „Místo ?“ Kdosi mi jednou řekl, že když začínáte nový podnik, jsou jen tři věci, o kterých musíte přemýšlet - místo, místo, místo. „Jinými slovy musíte přemýšlet o tom, „kde chcete být“, nikoli o tom, „co chcete dělat“.“ Naprosto správně. „To zní jako odpověï na mou otázku. Duše se zajímá jen o to, kde budete. Budete v místě, kterému se říká strach, nebo v místě, kterému se říká láska ? Kde jste - a odkud přicházíte - zatímco zápasíte se životem ? V uvedeném příkladu dvou stejně kvalifikovaných pracovníkù, z nichž jeden je úspěšný a druhý neúspěšný, všechno záleží na tom, čím jsou, nikoli na tom, co dělají. Jeden je ve své práci upřímný, přátelský, veselý a sebejistý, zatímco druhý je uzavřený, odtažitý, bezohledný, mrzutý a dokonce otrávený tím, co dělá. Nyní si představte ještě vznešenější stavy bytí. Například dobro, milosrdenství, soucit, pochopení, smířlivost, lásku. Co kdybyste si vybrali Božskost ? Jakou byste pak měli zkušenost ? říkám vám tohle: Bytí přitahuje bytí a přináší zkušenost. Nejste na této planetě proto, abyste svým tělem vytvářeli cokoli. Jste tu proto, abyste vytvořili něco svou duší. Vaše tělo je pouhým nástrojem vaší duše. Vaše mysl pohání vaše tělo. Je tedy nástrojem k vytváření toho, co si přeje vaše duše.“ Co je touhou duše ? „Co to mùže být ?“ Nevím. Ptám se. „Nevím. Ptám se.“ To by mohlo pokračovat do nekonečna. „Taky to pokračuje.“ Moment ! Před chvílí jsi říhal, že se duše snaží být Bohem. „To dělá.“ To je tedy touhou duše. „V nejširším smyslu ano. Ale tento Bùh, kterým se snaží být, je velmi složitý, mnohorozměrný a mnohosmyslný. Mám milion aspektù. Miliardu. Trilion. Chápeš ? Aspekty světské a hluboké, menší a větší, strašidelné a božské. Rozumíš ?“ Ano, ano, rozumím... nahoře a dole, vlevo a vpravo, tady a tam, předtím a potom, dobro a zlo... „Správně. Já jsem alfa a omega. To není jen trefná poznámka. Je to Pravda. Takže chce-li se duše stát mnou, má před sebou těžkou práci; nesmírný seznam stavù bytí, z něhož si musí vybrat. A právě to dělá v tomto okamžiku.“ Vybírá si stavy bytí ? „Ano - a pak vytváří dokonalé podmínky pro vytvoření zkušenosti. Je tedy pravda, že se vám, ani skrze vás, nestane nic, co by nebylo pro vaše nejvyšší dobro.“ Chceš říci, že moje duše vytváří veškerou mou zkušenost, nejen to, co dělám, ale také to, co se mi děje ? „řekněme, že vás duše vede k dokonalým příležitostem zakusit přesně to, co jste si naplánovali. Co skutečně zakoušíte, to záleží na vás. Mùže to být něco, co jste si naplánovali, nebo něco jiného. To záleží na vaši volbě.“ Proč bych si měl vybírat něco, co si nepřeji zakusit ? „Nevím. Pročpak ?“ Chceš říci, že si duše někdy přeje něco, zatímco si tělo nebo mysl přejí něco jiného ? „Co si o tom myslíš ?“ Ale jak mùže tělo nebo mysl zvítězit nad duší ? Nedostane duše vždycky to, co chce ? „Váš duch se snaží dosáhnout onoho velkého okamžiku, kdy si uvědomíte jeho přání a ztotožníte se s nimi. Ale duch nikdy nebude vnucovat svou touhu vašemu vědomému, fyzickému já. Otec nebude vnucovat svou vùli svému Synovi. To by bylo proti jeho povaze, a proto je to nemožné. Duch svatý nebude vnucovat svou vùli vaší duši. Neslučuje se to s jeho povahou, a proto je to naprosto nemožné. Tady končí všechny nemožnosti. Mysl se velmi často snaží vnutit svou vùli tělu - a skutečně to dělá. Podobně se tělo snaží ovládat mysl - a často se mu to daří. Ale tělo a mysl společně nemusí dělat nic, aby ovládaly duši - nebo? duše nemá žádné potřeby, a proto dovoluje tělu a mysli, aby si dělaly, co chtějí. Duše nechce, aby to bylo jinak - nebo? jestliže entita, kterou jste vy, má poznat, čím je, pak to musí být skrze vědomý akt, nikoli skrze nevědomou poslušnost. Poslušnost není tvùrčí akt, a proto nemùže vést ke spáse. Poslušnost je reakce, zatímco tvùrčí akt je svobodná volba. Svobodná volba vede ke spáse skrze stvoření nejvyšší myšlenky v tomto okamžiku. Funkcí duše je naznačit svou touhu, nikoli ji vnucovat. Funkcí mysli je zvolit si jednu ze svých možností. Funkcí těla je takovou volbu uskutečnit. Tvoří-li tělo, mysl a duše ve vzájemné harmonii a jednotě, Bùh se stává tělem. Pak se duše poznává ve svém zážitku. Pak se nebe raduje. Právě v tomto okamžiku vytváří vaše duše příležitost, abyste byli, dělali a měli to, co je třeba k tomu, abyste poznali, čím skutečně jste. Vaše duše vás přivedla k této knize, kterou právě čtete - stejně jako vás předtím přivedla k slovùm moudrostí a pravdy. Co budete teï dělat ? čím chcete být ? Vaše duše čeká a se zájmem pozoruje, jako už mnohokrát předtím,“ Chceš říci, že mùj světský úspěch závisí na stavu bytí, který si zvolím ? „Nezajímá mě tvùj světský úspěch, ten zajímá jen tebe. Je pravda, že když dosáhneš určitých stavù bytí, stěží se vyhneš úspěchu v tom, co na tomto světě děláš. Nicméně by ses neměl starat o živobytí. Skuteční Mistři vytvářejí život, nikoli živobytí. Z určitých stavù bytí se zrodí tak nádherný a bohatý život, že člověka přestane zajímat světský úspěch a pozemské statky. Ironií života je skutečnost, že jakmile ztratíte zájem o světský úspěch a pozemské statky, začnete je získávat. Pamatujte si, že nemùžete mít, co chcete, ale mùžete poznat a zakusit všechno, co máte.“ Nemohu mít, co chci ? „Ne.“ To už jsi řekl na začátku našeho dialogu. Ale pořád tomu nerozumím. Měl jsem za to, že mi říkáš, že mohu mít, cokoli chci. „Tato dvě tvrzení nejsou v rozporu.“ Nejsou ? Mě se zdá, že jsou. „Je to proto, že postrádáš porozumění.“ To připouštím. Proto s tebou mluvím. „Vysvětlím ti to tedy. Nemùžete mít nic z toho, co chcete. Jak už jsem řekl v první kapitole, samotný fakt, že něco chcete, to od vás odpuzuje.“ Je možné, že jsi to už řekl, ale já tomu přestávám rozumět. „Snaž se. Vysvětlím ti to podrobně. Dobře poslouchej. Vra?me se k tomu, čemu rozumíš: myšlenka je tvùrčí. Je to tak ?“ Ano. „Slovo je tvùrčí. Rozumíš ?“ Rozumím. „činnost je tvùrčí. Myšlenka, slovo a čin jsou tři úrovně tvùrčího aktu. Ještě rozumíš ?“ Ano. „Dobře. vra?me se tedy k „světskému úspěchu“, nebo? o tom jsi hovořil.“ Dobře. „Napadne tě někdy myšlenka, „Chci mít světský úspěch“ ?“ Ano, občas. „A napadne tě občas myšlenka, „Chci mít víc peněz“ ?“ Ano. „Proto nemùžeš mít ani světský úspěch, ani víc peněz.“ Proč ne ? „Protože vesmír ti nemùže poskytnout nic než přímou materializaci tvé myšlenky. Tvoje myšlenka je, „Chci mít světský úspěch“. Pochop, že tvùrčí síla je jako džin v lahvi. Tvá slova jsou jí rozkazem. Rozumíš ?“ Proč tedy nemám větší úspěch ? „řekl jsem, že tvá slova jsou rozkazem. Tvá slova zní, „Já chci mít úspěch“. A vesmír odpovídá, „Tak dobře, to chceš“.“ Nejsem si jist, zda ti rozumím. „Přemýšlej o tom takhle. Slovo „já“ je klíčem, který startuje motor tvùrčího aktu. Slova „já jsem“ jsou velmi účinná. Jsou prohlášením k vesmíru. Jsou to příkazy. Cokoli následuje za slovem „já“, se projevuje v materiální realitě. Proto „já“ + „chci úspěch“ vytváří tvé chtění úspěchu. „Já“ + „chci peníze“ musí vytvořit tvé chtění peněz. Nemùže to vytvořit nic jiného, protože myšlenky a slova jsou tvùrčí. činnost také. A jestliže jednáš takovým zpùsobem, z něhož je zřejmé, že chceš úspěch a peníze, pak tvé myšlenky, slova a činy jsou v souladu, a ty musíš zakoušet toto chtění. Rozumíš ?“ Ano ! Mùj Bože - opravdu to tak funguje ? „Samozřejmě ! Ty jsi velmi mocný tvùrce. Kdyby tě však napadla nějaká myšlenka jen jednou například když jsi rozzloben - je nepravděpodobné, že bys ji proměnil v realitu. Takže si nemusíš dělat starosti s takovými výrazy jako „Chcípni, ty hajzle“ nebo „Jdi do prdele“, ani s jinými nepříliš slušnými výrazy, které tě občas napadnou.“ Díky Bohu. „Rádo se stalo. Opakuješ-li však něco znovu a znovu - ne jednou, ne dvakrát, ale desetkrát, stokrát, tisíckrát - umíš si představit, jakou to má tvùrčí sílu ?“ často opakované slovo nebo myšlenka se realizuje ve vnějším světě. Stane se vaší fyzickou realitou.“ To je hrùza. „Taková slova přinášejí přesně to - hrùzu. Vy však tu hrùzu milujete, milujete to drama. To jest dokud to milovat nepřestanete. V určitém stádiu své evoluce totiž přestanete milovat životní drama. A pak se rozhodnete, že to změníte. Většina lidí však neví jak. Ty to dnes víš. Chceš-li změnit svou realitu, přestaò myslit tímto zpùsobem. Místo aby sis říkal „chci úspěch“, říkej si „mám úspěch“.“ Kdybych to říkal, měl bych pocit, že sám sobě lžu. Že si něco namlouvám. Má mysl by se tomu vzpouzela. „Mysli si tedy něco, co mùžeš přijmout. Například: „Úspěch přichází“ nebo „všechno vede k úspěchu“. V tom tedy spočívá tajemství techniky sebeujiš?ování, o které hovoří stoupenci Nového věku. „Sebeujištění není účinné, je-li pouhým vyjádřením toho, co chcete, aby se stalo. Sebeujištění je účinné, jedině když je vyjádřením něčeho, o čem víte, že to již existuje. Nejlepším ujištěním je vyjádření vděčnosti a ocenění. „Bože, děkuji ti za to, že jsi mi přinesl úspěch.“ Tato myšlenka přináší úžasné výsledky - pokud ovšem vychází z vědomí, že takové výsledky již existují. Ježíš si to uvědomoval. Před každým zázrakem mi děkoval za to, že se stane. Nikdy ho nenapadlo, že by neměl být vděčný, protože ho nikdy nenapadlo, že to, co prohlašuje, se nikdy nestane. Byl si tak jistý sám sebou a svým vztahem ke mně, že každá jeho myšlenka, slovo a čin odrážel jeho vědomí - stejně jako vaše myšlenky, slova a činy odrážejí vaše vědomí...“ Co to znamená ? „Každá duše dosáhne vývojového stádia, kdy se přestane starat o přežití fyzického těla; jejím hlavním zájmem se stane vývoj ducha a realizace vlastního já, nikoli dosažení světského úspěchu. V jistém smyslu je to velmi nebezpečné období, zejména zpočátku, protože si uvědomíte, že jste existencí přebývající v těle - nikoli existencí těla. V tomto stádiu se často stane, že ztratíte zájem o záležitosti těla, nebo? jste nadšení, že jste se konečně „objevili“. Přestanete se starat o tělo a jeho potřeby. Všechno ignorujete. Rodinné vztahy. Zaměstnání. Placení účtù. Soustředíte se výhradně na duši a její potřeby. To mùže vést k osobní krizi ve vašem každodenním životě, přestože si vaše mysl neuvědomuje žádné trauma. Žije totiž v naprosté blaženosti. Druzí říkají, že jste ztratili rozum - a v jistém smyslu je to pravda. Vaše nejnovější zjištění, že život nemá nic společného s tělem, mùže vést k druhé krajnosti. Zatímco jste se dříve chovali, jako by neexistovalo nic jiného než tělo, nyní se chováte, jako by na těle vùbec nezáleželo. Tak tomu ovšem není - jak si brzy (a někdy velmi bolestně) uvědomíte. člověk je trojjedinou bytostí, která se skládá z těla, mysli a ducha. Takovou bytostí budete vždycky, nejen v tomto životě na Zemi. Někteří lidé se domnívají, že po smrti odložíte tělo a mysl. Tak tomu však není. Vaše tělo změní svou formu, ale zachová si svou vnější slupku. Mysl (nikoli mozek) odejde s vámi a spojí se s duchem a tělem v energetické hmotě, která má tři aspekty. Jestliže se rozhodnete vrátit se na Zem, vaše božské já se opět rozdělí na tři části, kterým říkáte tělo, mysl a duch. Ve skutečnosti jste jednou energií, ale s třemi rozdílnými vlastnostmi. Když vstupujete do nového fyzického těla, vaše éterické tělo (jak to někteří nazývají) sníží rychlost své vibrace natolik, aby vytvořilo hmotu. Tato hmota je výtvorem čisté myšlenky - výtvorem vaší mysli, vyšším aspektem vaší trojjediné bytosti. Je koagulací miliard trilionù energetických jednotek. Když tyto nepatrné jednotky spotřebují svou energii, vaše mysl vytvoří nové jednotky. Vytvoří je z myšlenky o tom, čím jste. Éterické tělo „zachytí“ tuto myšlenku a sníží rychlost vibrací energetických jednotek (takže v jistém smyslu „vykrystalizují“), takže se stanou hmotou - vaší novou hmotou. Tímto zpùsobem se každých několik let mění každá buòka ve vašem těle. Proto nejste stejným člověkem, kterým jste byli před několika lety. Přemýšlíte-li o nemoci (nebo o čemkoli negativním), vaše tělo promění tyto myšlenky ve fyzickou formu. Vaše duše pozoruje celé toto drama rok za rokem, měsíc za měsícem, den za dnem, okamžik za okamžikem. Nikdy nezapomene pùvodní plán, první ideu - tvùrčí myšlenku. Její funkci je opět vám připomenout, čím jste a čím chcete být. Tímto zpùsobem pokračuje koloběh tvoření donekonečna.“ No nazdar ! „Přesně tak. Ale je toho tolik, co je třeba vysvětlit. Nelze to však udělat v jedné knize - a pravděpodobně ani během jednoho života. Nicméně jsi to začal chápat, a to je dobré. Vzpomeò si, co říkal váš velký učitel William Shakespeare: „Jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž lidská moudrost nemá ani zdání.“ “ Mohu se tě na něco zeptat ? Když říkáš, že má mysl odejde po smrti se mnou, znamená to, že se mnou odejde i moje „osobnost“ ? Budu v posmrtném životě vědět, čím jsem byl na Zemi ? „Ano... i čím jsi kdy byl. To všechno se dovíš - protože pak ti to bude prospěšné. Teï, v tomto okamžiku, to vědět nepotřebuješ.“ A pokud jde o posmrtný život, bude tam „poslední účtování“ ? „V posmrtném životě není žádný poslední soud. Nebude vám ani dovoleno, abyste soudili sami sebe (nebo? byste se soudili velmi přísně, což si uvědomuji na základě toho, jak nemilosrdní jste k sobě v tomto životě). Ne, není tam žádné účtování. Pouze vy lidé odsuzujete a protože to děláte, myslíte si, že to musím dělat i já. Ale já nesoudím - to je však fakt, kterému nechcete uvěřit. V posmrtném životě nebude žádný soud, ale dostanete příležitost podívat se znovu na všechno, co jste si myslili, co jste říkali a dělali tady, a pak se budete moci rozhodnout, zda byste to chtěli opakovat.“ Jedna východní mystická doktrína říká, že v okamžiku smrti má každý člověk příležitost znovu prožít každou svou myšlenku, každé své slovo a každý svùj čin - nikoli ze svého hlediska, nýbrž z hlediska těch, kteří s ním přišli v životě do styku. Jinými slovy všichni víme, co jsme cítili, když jsme dělali to, co jsme dělali - nyní budeme mít možnost cítit to, co cítili lidé, kterých se naše jednání dotklo - a podle toho se rozhodneme, zda příště budeme myslit, mluvit a dělat totéž. Co tomu říháš ? „To, co se děje v posmrtném životě, je tak neobyčejné, že to nemohu popsat tak, abyste to pochopili - nebo? slova jsou velmi omezeným nástrojem. Stačí, když řeknu, že budete mít možnost zrekapitulovat svùj dnešní život, abyste mohli posoudit, jak se vám líbil a kam chcete jít příště. Mnozí z vás se rozhodnou, že se vrátí do tohoto světa hmoty a relativity, aby dostali ještě jednu příležitost realizovat rozhodnutí, která učinili na této úrovni. Jiní - několik vyvolených - se vrátí s jiným posláním. Vrátí se do světa hmoty a relativity pouze proto, aby z něj vysvobodili druhé. Na Zemi jsou vždycky lidé, kteří učinili toto rozhodnutí. Není těžké je poznat. Jejich práce je ukončena. Vrátili se na Zem jen proto, aby pomohli druhým. Nacházejí v tom radost. Nacházejí v tom blaženost. Nechtějí nic než sloužit druhým. Tyto lidi potkáte všude. Je jich mnohem víc, než si myslíte. Je dokonce možné, že takového člověka znáte.“ Jsem jedním z nich ? „Ne. jestliže se musíš ptát, pak dobře víš, že takovým člověkem nejsi. Takový člověk se nikoho na nic neptá. Nemá na co se ptát. Ty, mùj synu, jsi v tomto životě poslem. Zvěstovatelem. Heraldem nových poselství; hledačem a často hlasatelem Pravdy. To je na jeden život dost. Buï š?astný !“ Jsem š?astný. Ale vždycky si mohu přát víc ! „Ano ! A vždycky si víc přát budeš. Je to tvá povaha. Božská povaha se vždycky snaží být víc. Tak se snaž, za každou cenu se snaž. Nyní chci s konečnou platností odpovědět na otázku, kterou jsi mně dal na začátku této části našeho rozhovoru. Dělej to, co děláš opravdu rád ! Nedělej nic jiného ! Nemáš moc času. Jak tě vùbec mùže napadnout, že by ses živil něčím, co děláš nerad ? Jaký by to byl život ? To není život, ale umírání. Jestliže namítneš, „Ale... mám ženu a děti, které jsou na mě závislé,“ odpovím ti: Jestliže tvrdíš, že tvùj život závisí na tom, co dělá tvé tělo, pak nechápeš, proč jsi přišel na svět. Přinejmenším dělej něco, co tě těší - něco, co vyjadřuje, čím jsi. Pak aspoò přestaneš nenávidět lidi, o nichž si myslíš, že ti brání dělat to, co máš rád. Nebraò svému tělu, aby dělalo to, co dělá. Je to dùležité. Ale v jiném smyslu, než si myslíš. Tělesná činnost je odrazem stavu bytí, nikoli prostředkem k dosažení stavu bytí. člověk nedělá něco, aby byl š?astný - člověk je š?astný, a proto něco dělá. člověk nedělá něco, aby byl soucitný, člověk je soucitný, a proto se chová určitým zpùsobem. U toho, kdo si uvědomuje, co dělá, rozhodnutí duše předchází tělesnou činnost. Pouze ten, kdo si nic neuvědomuje, se snaží vyvolat určitý stav skrze tělesnou činnost. To jsem měl na mysli, když jsem říkal, že „váš život nezávisí na tom, co dělá vaše tělo“. Nicméně je pravda, že činnost vašeho těla je odrazem vašeho života. To je další božská dichotomie. Když už nic jiného, alespoò to si uvědomte. Máte právo na radost; a? máte děti nebo ne; a? máte partnera nebo ne. Hledejte radost. Nalezněte ji. A budete mít radostnou rodinu, a? už vyděláváte cokoli. A jestliže nebudou mít radost a opustí vás, nechte je odejít s láskou, aby si našli svou vlastní radost. Jestliže jste se dostali tak daleko, že vás přestaly zajímat záležitosti těla, o to svobodněji mùžete hledat svou radost. Bùh říká: je v pořádku být š?astný - být š?astný dokonce i v práci. Vaše životní práce vyjadřuje to, čím jste. Jestliže tomu tak není, proč ji děláte ? Myslíte si, že musíte ? Nemusíte dělat nic. Chcete-li být „mužem, který živí rodinu za každou cenu“, pak milujte svou práci, nebo? vám umožòuje vytvářet vaše já. Chcete-li být „ženou, která vykonává nenáviděnou práci, aby se uživila“, pak svou práci milujte, nebo? posiluje vaši představu o sobě samé. Každý mùže milovat všechno, jakmile si uvědomí, co dělá a proč to dělá. Nikdo nedělá nic, co nechce dělat.“ | ||