| 17.kapitola Slyším tvou výzvu. Dobře ji slyším. řekni mi víc o vyšším životě na této planetě. řekni mi, jak se národy mohou dohodnout a skoncovat s válkami ? „Mezi národy bude vždycky docházet k neshodám, nebo? neshody jsou jen projevem - zdravým projevem - individuality. Násilná řešení jsou však projevem nevyspělosti. Jste-li ochotni dohodnout se, pak není žádný dùvod, proč byste se nemohli obejít bez násilných řešení. Zdálo by se, že ohromné ztráty na životech by vás měly k takové ochotě dovést, ale ve vaší primitivní společnosti tomu tak není. Dokud věříte, že mùžete zvítězit, nikdy se nevzdáte násilí. Dokud věříte, že mùžete vyhrát válku, budete válčit.“ A co je tedy řešením ? „Na to nemám odpověï, já pouze...“ Vím, vím ! Jen konstatuješ fakta. „Ano. Mohu jen opakovat, co jsem už řekl. Krátkodobým řešením by mohlo být zavedení centrální světové vlády, mezinárodního soudu a mezinárodní dozorčí armády, jež by zaručovaly, aby žádný národ - a? už jakkoli mocný nebo vlivný - už nikdy nemohl nikoho napadnout. Tím by násilí ze světa úplně nezmizelo. Nebo? mezinárodní armáda by musela užívat násilí, aby v tom zabránila druhým. Jak už jsem řekl v první knize, vaše neochota zastavit tyrana ho jen posiluje. Někdy je válka jediným prostředkem, jak se válce vyhnout. Někdy je nutné udělat něco, co udělat nechcete, ale co udělat musíte, abyste to nemuseli dělat stále. Tento zjevný rozpor je součástí Boží dichotomie, která říká, že chceme-li něčím být - v tomto případě „mírumilovným“ národem - někdy tím zpočátku musíme nebýt ! Jinými slovy, často jediný zpùsob, jak si uvědomit, kdo jste, je žít jako člověk, jímž nejste. Je jasné, že veškerá moc nemùže náležet žádnému národu, ale musí být v rukou skupiny všech národù na vaší planetě. Jedině tak mùže na světě zavládnout mír, nebo? každý národ bude mít jistotu, že ho žádný tyran už nikdy nenapadne. Malé národy přestanou být závislé na dobré vùli národù velkých, na dobré vùli, za kterou často musí platit surovinami nebo územím pro vojenské základny. Všech sto šedesát národù by se postavilo na obranu kteréhokoli národa v případě napadení. Menší národy by přestaly být ohrožovány ekonomicky, přestaly by být nuceny dělat některé věci jen proto, aby dostaly zahraniční pomoc. A přece někteří z vás tvrdí, že by takový světový systém omezoval nezávislost jednotlivých národù. Ve skutečnosti je to právě naopak - a právě toho se obávají ty nejmocnější národy, jejichž nezávislost je zaručena mocí, nikoli zákonem. Nebo? v tomto novém systému by ty nejmocnější národy nedostaly vždycky všechno, co chtějí, protože by musely brát v úvahu zájmy všech. Nejmocnější národy by nemohly ovládat většinu světových zdrojù; musely by je sdílet se všemi národy na světě. Centrální světová vláda by nastolila rovnoprávnost - a právě tato myšlenka je prokletím pro všechny bohaté a mocné tohoto světa, kteří chtějí, aby si chudí našli své vlastní bohatství - přičemž ignorují skutečnost, že bohatí už vlastní všechno, co by druzí chtěli.“ Zdá se, že tu mluvíme o přerozdělování bohatství. Jak mùžeme přesvědčit ty, kteří chtějí víc a kteří jsou ochotni pro to pracovat, když vědí, že se budou muset dělit s těmi, kteří tvrdě pracovat nechtějí ? „Zaprvé nejde jen o to, kdo chce a kdo nechce pracovat. To je velmi zjednodušený názor na celý problém (obvykle zastávaný bohatými lidmi). Mnohem častěji je to spíš otázka příležitosti než ochoty. Proto vaším prvním skutečným úkolem při reorganizaci společenského řádu bude zaručit, aby každý národ měl stejnou příležitost. To se ovšem nikdy nestane, dokud budou u moci ti, kteří mají pod kontrolou většinu světového bohatství a přírodních zdrojù.“ To je pravda. Už jsem se zmínil o Mexiku, protože si myslím, že tato země je výborným příkladem takové situace. Několik bohatých a mocných rodin má už čtyřicet let absolutní kontrolu nad bohatstvím a zdroji celého národa. „Volby“ v této takzvané západní demokracii jsou fraškou, nebo? tytéž rodiny ovládají už desítky let tutéž politickou stranu, takže nemají žádnou opozici. A výsledek ? Bohatí bohatnou a chudí chudnou.“ Při každém směšném zvýšení mezd bohatí ihned poukazují na to, co udělali pro chudé tím, že zajistili nová pracovní místa a příležitost ke zlepšení ekonomické situace. Ale jediná společenská vrstva, která zlepšuje svou ekonomickou situaci, jsou právě bohatí - podnikatelé a majitelé firem, kteří prodávají své zboží na světovém trhu s neuvěřitelným ziskem, nebo? mzdy, které vyplácejí, jsou směšně nízké. Američtí podnikatelé si to uvědomují, a proto mnoho amerických korporací buduje nové továrny v Mexiku a dalších zemích třetího světa, kde otrocké mzdy jsou považovány za úžasnou příležitost pro hladovějící venkovany. Zatímco tito dělníci pracují v nezdravých a nebezpečných podmínkách, místní vlády - kontrolované zahraničními podnikateli - se o jejich situaci vùbec nestarají. Zdravotní a bezpečnostní předpisy ani zákony na ochranu životního prostředí prakticky neexistují. Nikdo se nestará o dělníky ani o Zemi, na které jsou nuceni žít v papundeklových chatrčích bez základních hygienických zařízení. V dùsledku této bezohlednosti k masám si pracující nemohou dovolit nakupovat zboží, které sami vyrábějí. Ale bohaté továrníky to nezajímá, nebo? vyvážejí své zboží do zahraničí, kde si je lidé mohou koupit. Nicméně věřím, že se tato spirála nakonec zhroutí - se zničujícími dùsledky. Nejen v Mexiku, ale ve všech zemích, kde jsou lidé vykořis?ováni. „Revoluce a občanské války, stejně jako války mezi národy, budou nevyhnutelné, dokud „bohatí“ nepřestanou vykořis?ovat „chudé“ pod rouškou poskytování pracovních příležitostí.“ Vlastnictví přírodních zdrojù je institucionalizované do takové míry, že to dnes připadá téměř přijatelné i poctivým lidem, kteří to považují za součást ekonomiky volného trhu. „Tuto iluzi poctivosti udržuje při životě pouze moc bohatých jedincù a národù. Faktem zùstává, že současná ekonomická situace neposkytuje žádné možnosti většině lidí a národù, většině, která se nemùže ani pokusit dosáhnout toho, čeho dosáhli mocní a bohatí. Politický systém, o kterém tu mluvíme, by změnil rovnováhu moci, nebo? by zaručil spravedlivé sdílení zdrojù.“ Právě toho se mocní bojí. „Ano. Takže krátkodobým řešením světové nespokojenosti mùže být nová společenská struktura - nová celosvětová vláda. Někteří vaši vùdci byli natolik moudří a odvážní, že už dávno navrhovali zavedení takového světového řádu. Jedním z nich byl například váš George Bush, jehož teprve historie ocení jako mnohem moudřejšího a odvážnějšího muže, než za jakého ho považujete vy. Dalším takovým vùdcem byl Michail Gorbačov, první komunistický státník, jenž dostal Nobelovu cenu míru za to, že navrhl převratné politické změny, které vedly k ukončení toho, čemu jste říkali studená válka. Dalším byl váš prezident Carter, který přesvědčil vašeho pana Begina a pana Sadata, aby uzavřeli dohody, o jakých se předtím nikomu ani nesnilo, a který dlouho po svém odchodu z prezidentské funkce zabránil mnoha násilným konfrontacím tím, že prosazoval tuto prostou pravdu: Názor každého stojí za vyslechnutí. S každým je třeba jednat dùstojně. Je zajímavé, že všichni tito odvážní vùdci, kteří chtěli změnit stávající politickou strukturu, byli ve funkci jen jedno období. Všichni byli odvoláni z funkce lidmi, které chtěli povznést. Zatímco každý z nich byl nesmírně oblíbený v zahraničí, ve své vlastní zemi byl odmítán. Lze to vysvětlit tím, že všichni tito vùdci měli mnohem dalekosáhlejší vizi než jejich národ, který viděl jen své omezené zájmy a měl strach, že takové změny přinesou jen ztráty. Tak tomu bude do té doby, než najdete dlouhodobé řešení, které nebude politické. Tímto dlouhodobým a jediným skutečným - řešením je nové vědomí. Vědomí jednoty a lásky. Motivem vašeho úsilí něčeho v životě dosáhnout by neměla být ekonomická nebo materiální odměna. Tato mylná priorita zpùsobuje všechny problémy, o kterých v této knize hovoříme.“ Ale proč není dostatečným motivem zlepšení životních podmínek nebo zajištění lepšího života pro naše děti ? „Zajistit „lepší život“ pro vaše děti je dobrý motiv. Ale záleží na tom, co považujete za „lepší život“. Jak definujete „lepší“ ? Jak definujete „život“ ? Definujete-li „lepší“ jako větší a lepší majetek, jako víc peněz a věcí (domù, aut, šatù, kompaktních diskù atd.) a definujete-li „život“ jako dobu mezi narozením a smrtí v této pozemské existenci, pak se nikdy nedostanete z pasti, která je příčinou všech světových problémù. Jestliže však definujete „lepší“ jako intenzivnější vyjádření nejvyššího stavu Bytí, jestliže definujete „život“ jako věčný proces Bytí, pak možná najdete správnou cestu. Lepší život nezávisí na hromadění věcí. Většina z vás si to uvědomuje, všichni říkáte, že to víte, ale ve svém životě se zajímáte převážně o „věci“. Chcete mít hodně věcí, pracujete, abyste získali nové věci, a když nakonec některé získáte, nikdy se jich nevzdáte. Většina lidí chce dosáhnout materiálního úspěchu. Ti, kteří se o materiální věci nezajímají, se věcí snadno vzdávají. Protože chcete získat všechno, co vám svět nabízí, celý svět je v neustálém konfliktu. Ohromná část lidstva stále ještě bojuje o pouhé přežití. Každý den je plný zoufalství. Veškerá pozornost je zaměřena na životně dùležité potřeby. Budu mít zítra co jíst ? Budu mít střechu nad hlavou ? Statisíce lidí řeší tyto problémy každý den. Tisíce lidí umírají hlady každý měsíc. Menší skupina lidí se mùže spolehnout na existenční minimum, ale snaží se získat něco víc - určitou jistotu, malý dùm, lepší zítřek. Tvrdě pracují a dělají si starosti, zda se jim vùbec podaří něčeho dosáhnout. Jejich mysl je zaměstnána naléhavými problémy. Nejmenší skupina lidí má všechno, co si lze přát - všechno, co si přejí obě předešlé skupiny - ale přesto si mnoho lidí z této nejmenší skupiny přeje mít ještě víc. Přemýšlejí jen o tom, jak si udržet a rozmnožit svùj majetek. Existuje však ještě čtvrtá skupina. Ta je ze všech nejmenší. Je vlastně nepatrná. Tato skupina překonala potřebu hromadit materiální statky. Zabývá se duchovní pravdou, duchovní realitou a duchovním životem. Lidé v této skupině považují život za duchovní zážitek - za vývoj duše. Na všechno v životě reagují v tomto kontextu. Celý život hledají Boha, rozvíjejí své Já a snaží se vyjádřit pravdu. Jak se postupně vyvíjejí, jejich život přestává být zápasem. Stává se přirozeným procesem. Procesem sebeurčení (nikoli sebeobjevování), rùstu (nikoli učení) a Bytí (nikoli činnosti). Veškerá jejich motivace se zásadně mění a spolu s ní se mění i oni. Dùvodem jejich života je nyní tento proces bytí. Zatímco předtím usilovali především o materiální statky, teï se snaží prožívat nebeské zážitky. Zatímco se předtím snažili uspokojovat především své tělo, teï se snaží uspokojit svou duši. Jejich hodnoty se změnily. Cíl jejich života se změnil a s ním celý jejich život. Hodnotu člověka neposuzují podle toho, jaký má majetek. Světové zdroje považují za majetek celého lidstva. Věří, že ve světě, kde je dostatek pro všechny, budou uspokojeny potřeby všech. A tak to jednou bude chtít každý. Už nebude nutné vybírat nedobrovolné daně. Všichni budete dobrovolně odevzdávat deset procent svých příjmù na programy podporující ty, kdo mají méně. Tisíce lidí už nebudou nečině přihlížet, jak tisíce lidí umírají hladem - nikoli pro nedostatek potravin, ale pro nedostatek dobré vùle vytvořit politický systém, který každému zaručí dùstojnou existenci. Tyto morální hrùzy - dnes běžné ve vaší primitivní společnosti - zmizí jednou provždy, jakmile změníte své vědomí. Váš nový cíl: Stát se tím, čím jsem vás stvořil - ztělesněním Boha. Až se rozhodnete být tím, čím skutečně jste - ztělesněním Boha - přestanete se chovat bezbožně a nelidsky. Už si nebudete muset na auta lepit samolepky s nápisem: BOŽE ZACHRAÒ Mě PřED TVÝMI STOUPENCI.“ 18.kapitola Pokud ti dobře rozumím, hovoříme tu o světě rovnosti a míru, v němž všechny národy dobrovolně přijmou centrální vládu a všichni lidé budou sdílet bohatství této planety. „Nezapomínej, že když hovořím o rovnosti, myslím tím stejnou příležitost pro všechny, nikoli faktickou rovnost. Takové rovnosti nebude nikdy dosaženo, a buï rád, že tomu tak je.“ Proč ? „Protože rovnost je stejnost - a to je to poslední, co svět potřebuje. Nesnažím se obhajovat myšlenku světa robotù, kterým by centrální vláda platila stejně. Hovořím o světě, který zaručí všem lidem: 1. Základní existenční nutnosti. 2. Příležitost k osobnímu rùstu. Zatím se vám to ani se vším vaším bohatstvím ještě nepodařilo. Místo toho jste uvěznili miliony lidí na nejnižší sociálně ekonomické úrovni a vymyslili jste světový názor, který je tam udržuje. Dovolujete, aby každoročně umíraly hladem desítky tisíc lidí, protože nemají základní existenční potřeby. Navzdory veškeré vznešenosti světa nedokážete být dostatečně vznešení, abyste odstranili podmínky, ve kterých tisíce lidí umírají hladem nebo se navzájem zabíjejí. Dovolíte dokonce, aby vám přímo před očima umíraly hladem malé děti. Navíc zabíjíte lidi, kteří s vámi nesouhlasí. Jste primitivní.“ A to si myslíme, že jsme velice vyspělí. „Jen primitivní společnosti se považují za vyspělé. Jen primitivní vědomí se považuje za osvícené.“ Takže teï bychom to mohli shrnout. Cesta k tomuto novému politickému řádu, který každému zaručuje dùstojný život... „Předpokládá dvě zásadní změny - změnu vašeho politického modelu a změnu vašeho duchovního modelu. Přechod k celosvětovému systému vlády bude vyžadovat zavedení mezinárodního soudu, který bude řešit spory mezi jednotlivými národy, a vytvoření mezinárodní dozorčí armády, která bude dohlížet na dodržování nových zákonù. Celosvětová vláda se bude skládat z Kongresu národù a z Lidového shromáždění.“ Přesně tak, jak je to v Americe. Jedna sněmovna poskytuje proporcionální zastoupení a druhá rovný hlas každému státu. „Ano, Americká ústava byla inspirována Bohem. Stejná rovnováha sil by měla být zakotvena i v nové celosvětové ústavě. A stejným zpùsobem by měla být rozdělena moc - mezi exekutivu, legislativu a justici. Každý národ by si ponechal svou policii, ale všechny armády by byly rozpuštěny - přesně tak, jak to udělaly americké státy ve prospěch federální vlády. Každý národ by měl právo vytvořit a povolávat vlastní milici, stejně jako má každý americký stát ústavní právo držet si svou milici. A stejně jako ve Spojených státech - každý ze sto šedesáti národních státù světa by měl právo vystoupit z této unie na základě všeobecného hlasování lidu (ačkoli nechápu, proč by to nějaký národ mohl chtít, kdyby měl mnohem větší bohatství a jistotu než předtím.)“ A - pro ty pomalejší z nás - taková světová federace by znamenala... ? „1. Konec válek mezi národy. 2. Konec bídy, hladu a vykořis?ování lidí a přírodních zdrojù. 3. Konec systematického ničení životního prostředí. 4. Konec nekonečného boje za dosažení materiálních statkù. 5. Příležitost pro všechny povznést se na nejvyšší duchovní úroveò. 6. Konec všech omezení a veškeré diskriminace - a? už ve společenském, politickém nebo osobním životě.“ Vyžadoval by tvùj nový světový řád přerozdělení bohatství ? „Nevyžadoval by vùbec nic. Automaticky by došlo k dobrovolnému přerozdělení přírodních zdrojù. Všichni lidé by měli právo na vzdělání. Všichni lidé by měli příležitost své vzdělání uplatnit na pracovišti - všichni by si mohli vybrat zaměstnání, které by jim dávalo uspokojení. Všichni lidé by měli zajištěnou zdravotní péči. Všichni lidé by měli zajištěné základní životní potřeby, nikdo by se nemusel bát, že umře hladem nebo zimou. Všichni lidé by měli zajištěné dùstojné existenční podmínky, takže přežití by přestalo být problémem.“ I kdyby nic nedělali ? „Na vašem názoru, že tohle všechno si člověk musí nějak zasloužit, je založen názor, že si musíte zasloužit cestu do nebe. Ve skutečnosti však nemusíte dělat vùbec nic pro to, aby vás Bùh miloval, nebo? vás už miluje. To vy však nemùžete pochopit, protože toho sami nejste schopni. Až se naučíte dávat bezpodmínečně (což znamená milovat bezpodmínečně), pak se naučíte také přijímat bezpodmínečně. Tento život jsem stvořil proto, abyste měli možnost to poznat. Zapamatuj si tohle: Všichni lidé mají právo žít. I když nedělají nic. I když ničím nepřispívají. Dal jsem vám dostatečné zdroje, abyste to mohli zaručit každému. Stačí, když budete své bohatství sdílet se všemi.“ Co by pak bránilo lidem, aby se jen tak flákali, marnili svùj život a pobírali sociální podporu ? „Zaprvé není na tobě, abys posuzoval, co je promarněný život. Je snad marnění života, když někdo sedmdesát let přemýšlí o poezii a pak napíše jediný sonet, který otevře tisícùm lidí cestu k poznání a porozumění ? Promarní svùj život ten, kdo celý život lže a podvádí, a pak se v dùsledku toho rozpomene na svou skutečnou přirozenost - vzpomene si na něco, na co se snažil přijít v minulých životech - a tak se dostane na vyšší úroveò ? Je to promarněný život ? Není na tobě, abys posuzoval duchovní vývoj druhých lidí. Tvým úkolem je uvědomit si, kdo jsi TY. Ptáš se, co by bránilo lidem v tom, aby se jen tak flákali a pobírali sociální podporu ? Odpověï zní: Nic.“ Ty si opravdu myslíš, že by to fungovalo ? Nemyslíš, že by se to brzy přestalo líbit těm, kteří pracují ? „Ano, těm méně osvíceným. Ti osvícenější by se na lidi, kteří nepracují, dívali se soucitem, nikoli s nenávistí.“ Se soucitem ? „Ano, protože by si uvědomovali, že ti, kdo nepracují, přicházejí o největší příležitost: o příležitost tvořit a prožívat nejvyšší představu toho, čím skutečně jsou. A ti, kdo by nepracovali, by věděli, že je to trest za jejich lenost, pokud by bylo trestu třeba - jak tomu ovšem není.“ Nebyli by ti, kteří opravdu pracují, naštvaní proto, že musejí přispívat na lenochy ? „Ty mě neposloucháš. Všem by byly zaručeny základní životní potřeby. Aby to bylo možné, ti bohatší by dostali příležitost odevzdávat deset procent svých příjmù. Pokud jde o rozdělování příjmù, volný trh by určoval hodnotu toho, jak kdo přispívá, jako je to dnes ve vaší zemi.“ Ale to bychom pořád měli bohaté“ a chudé“ ! To není rovnost. „Je to stejná příležitost. Nebo? každý by měl stejnou možnost přežít, aniž by se musel bát, že umře hladem. A každému by byla dána příležitost získat vzdělání a uplatnit své schopnosti v radostném zaměstnání.“ V radostném zaměstnání ? „Práce se stane radostí.“ A nebude i nadále mezi lidmi závist ? „Závist ano, ale nebude žárlivost. Závist je přirozená emoce, která vás podněcuje k tomu, abyste se snažili stát se něčím víc. Závistivá je například dvouletá holčička, která se snaží dosáhnout na kliku u dveří, na kterou její starší bratr hravě dosáhne. Na tom není nic špatného. Na závisti není nic špatného. Závist vás podněcuje k tomu, abyste se snažili realizovat svùj potenciál. Na druhé straně žárlivost je emoce vyvolaná strachem, která vás nutí přát si, aby druhý měl méně než vy. Je to emoce často založená na hořkosti. Vychází ze zlosti a vede ke zlosti. Je to vražedná emoce. Je to emoce, která zabijí. To poznal každý, kdo se octl v milostném trojúhelníku. Žárlivost zabíjí, závist dává život. Závistiví lidé dostanou příležitost dosáhnout úspěchu svým vlastním zpùsobem. Nikdo už nebude omezován ekonomicky, politicky ani společensky. Ani z dùvodù sexuální orientace nebo etnického pùvodu. Nikdo nebude omezován z žádného dùvodu. Nebude tolerována žádná diskriminace. Pořád sice budou „bohatí“ a „chudí“, ale nikdo nebude žít v bídě a nikdo nebude umírat hladem. Neboj se, že z vašeho života zmizí motivace... zmizí jen beznaděj.“ Ale kdo nám zaručí, že bude dost těch, kteří budou pracovat a podporovat ty, kteří nepracují ? „Velikost lidského ducha.“ Aha. „Navzdory vašemu zarytému přesvědčení se prùměrný člověk nikdy nespokojí se základními existenčními nezbytnostmi. A jakmile dojde k té druhé změně - duchovní změně - vaše dùvody k životu se naprosto změní.“ Co takovou změnu zpùsobí ? K ničemu takovému nedošlo za poslední dva tisíce let. „Měl bys říci za dvě miliardy let historie...“ Historie naší planety. A proč by k tomu mělo dojít právě teï ? „Protože s odstraněním nutnosti bojovat o základní životní potřeby se konečně budete moci věnovat svému duchovnímu rozvoji. Vaším jediným cílem bude realizace vašeho duchovního potenciálu !“ A to bude dostatečná motivace ? „Lidský duch se neustále vyvíjí. Nebojí se opravdové pn1ežitosti. Duše hledá vyšší život. To si uvědomuje každý, kdo zažil něco opravdu nádherného, by? to bylo jen na okamžik.“ Jak by to bylo s mocí ? I v tomto novém politickém uspořádání by pořád byli velmi bohatí a mocní lidé. „Finanční příjmy by byly omezeny.“ A už se k tomu dostáváme. Chceš mi nejdřív vysvětlit, jak by to fungovalo, než ti já vysvětlím, proč to fungovat nebude ? „Ano, chci. Stejně jako bude minimální hranice příjmu, bude i hranice maximální. Téměř každý bude odevzdávat deset procent svého příjmu centrální vládě. To budou ty desetiprocentní srážky, o kterých jsem se už zmínil.“ Ano... stará známá „stejná daò pro všechny“. „Ve vaší dnešní společnosti by něco takového muselo mít formu daní, protože nejste dostatečně osvícení, abyste pochopili, že dobrovolné dávky pro dobro všech jsou pro vás tím nejlepším. Jakmile však dosáhnete vyššího stupně vědomí, uvědomíte si to.“ Něco ti musím říct. Nebude ti vadit, když tě na okamžik přeruším ? „Vùbec ne.“ Tenhle rozhovor mi připadá velice podivný. Nikdy jsem netušil, že budu hovořit s Bohem, který navrhuje politická řešení. Vážně. Jak někoho přesvědčím, že Bùh zastává myšlenku stejných daní pro všechny ? „Vidím, že se na to pořád díváš jako na „daò“, ale já to chápu, nebo? představa, že byste měli dobrovolně odvádět deset procent svých příjmù, je vám naprosto cizí. Proč ale nemùžeš pochopit, že na to mám nějaký názor ?“ Měl jsem za to, že Bùh nemá žádné názory. Že se o takové věci prostě nestará. „Vyjasněme si to. V minulé knize jsem ti odpověděl na spoustu všelijakých otázek. Hovořili jsme o lidských vztazích, o správném zpùsobu života a dokonce o dietě. V čem se to liší od toho, o čem mluvíme teï ?“ Nevím. Ale zdá se mi to jiné. Máš skutečně nějaký politický názor ? Jsi snad republikán ? Jaké překvapení ! Bùh je republikán. „Byl bys raději, kdybych byl demokrat ? Mùj Bože !“ Ne, byl bych raději, kdybys byl apolitický. „Já jsem apolitický. Nemám vùbec žádný politický názor.“ Podobně jako Bili Clinton. „To se ti povedlo ! Teï opravdu sršíš vtipem ! Ale já mám humor rád, ty ne ?“ Neočekával jsem, že Bùh bude vtipný nebo politicky uvědomělý. „Nebo lidský, že ano ? Rád bych to uvedl do správného kontextu. Pokud jde o zpùsob vašeho života, nemám žádné preference. Přeji si jen jedno: Abyste všichni žili tvùrčím životem, abyste poznali, čím opravdu jste.“ Tomu rozumím. Proti tomu nic nemám. „Všechno, co jsem ti říkal, jsem říkal v kontextu toho, čím ty, jako tvùrčí bytost, chceš být. Například v první knize ses ptal, co máš dělat, abys měl dobré vztahy k druhým. Pamatuješ se ?“ Samozřejmě. „Zdály se ti moje odpovědi problematické ? Nevěříš, že mohu mít také názory na politiku ?“ Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Jen jsem četl tvé odpovědi. „Ale já jsem ti odpovídal v kontextu toho, na co ses ptal. říkal jsem ti, co bys měl dělat za předpokladu, že chceš dosáhnout toho, co říkáš. A ukázal jsem ti jak.“ To je pravda. „A totéž dělám teï.“ Nevím... připadá mi mnohem těžší uvěřit, že Bùh říká tyhle věci. „Zdá se ti těžší souhlasit s něčím z toho, co říkám teï ?“ Nevím... „Nebo? jestliže tomu tak je, pak je to v pořádku.“ To myslíš vážně ? „Ovšem.“ Copak je správné nesouhlasit s Bohem ? „Zajisté. Myslíš, že tě za to potrestám, že tě rozmáčknu jako štěnici ?“ O tom jsem ještě nepřemýšlel. „Tenhle svět se mnou nesouhlasí od samého počátku. Skoro nikdo nežije tak, jak bych si to představoval.“ Asi máš pravdu. „Určitě mám pravdu. Kdybyste se řídili mými pokyny - které vám předávám už tisíce let prostřednictvím stovek učitelù - svět by dnes vypadal úplně jinak. Přeješ-li si se mnou nesouhlasit, jen si posluž. Kromě toho bych se také mohl mýlit.“ Tím chceš říct, že tenhle rozhovor nemám brát vážně ? „Zadrž. Myslím, že jsi mnoha věcem neporozuměl. Vra?me se tedy zpátky: Ty si tohle všechno vymýšlíš.“ To se mi ulevilo. Už jsem málem věřil, že mi dáváš vážné rady do života. „Radím ti jen, aby ses řídil svými city. Naslouchej své duši. Naslouchej svému já. I když ti dám nějakou radu, nemusíš ji přijmout. Chceš-li nesouhlasit, nesouhlas. To je smysl této knihy. Nechci od tebe, abys přestal být závislý na všech ostatních věcech a lidech a stal se závislým na této knize. Chtěl jsem tě jen podnítit k samostatnému myšlení. A to jsem já v tomto okamžiku. Jsem tebou a myslím si, že jsem tebou. Jsem tebou a myslím nahlas.“ Chceš říct, že tyto myšlenky nepřicházejí z Nejvyššího zdroje ? „Samozřejmě že přicházejí. Ale ty nechceš uvěřit, že tím zdrojem jsi ty sám. A zřejmě pořád nemùžeš pochopit tohle: Ty vytváříš všechno - vytváříš celý svùj život tady a teï, v tomto okamžiku. Ty... TY... všechno vytváříš ty. Ne já. TY. Takže... nelíbí se ti snad některé odpovědi na tyto čistě politické problémy ? Tak je změò. Udělej to. Teï hned. Než je začneš považovat za evangelium. Než je začneš považovat za realitu. Než začneš považovat svou poslední myšlenku za dùležitější a pravdivější než svou další myšlenku. Uvědom si, že tvou realitu vždycky vytváří právě tvá nová myšlenka. Vždycky. Je v tomto našem politickém rozhovoru něco, co bys chtěl změnit ?“ Ani ne. Myslím, že s tebou tak trochu souhlasím. Jen jsem všemu dost dobře nerozuměl. „Vezmi si z toho, co chceš. Copak nechápeš ? To přece děláš s celým svým životem.“ Dobře, dobře... myslím, že to začínám chápat. Rád bych v tomto rozhovoru pokračoval, by? i jen proto, abych viděl, kam se dostaneme. „Tak dobře.“ Právě jsi chtěl říct... „Chtěl jsem říct, že v jiných společnostech - v osvícených společnostech - je docela běžné věnovat na obecně prospěšné účely určitou část toho, co vyděláte (to, čemu říkáte „příjem“). V novém politickém systému, o kterém tu hovoříme, by každý vydělal, kolik by mohl - a z toho by si nechal všechno až do určité hranice.“ Jak vysoká by byla tato hranice ? „Tak vysoká, jak byste se dohodli.“ A všechno nad touto hranicí ? „By se dávalo světovému dobročinnému trustu jménem dárce, aby všichni věděli, kdo světu pomáhá. Dárci by měli přímou kontrolu nad tím, kam jde šedesát procent jejich příspěvku, takže by mohli určovat, na co se použije většina jejich peněz. Zbývajících čtyřicet procent by šlo na programy uzákoněné světovou federací.“ Kdyby lidé věděli, že se jim sráží všechno, co překročí určitou hranici, jaký by měli dùvod pracovat ? Co by jim bránilo v tom, aby pracovat přestali, jakmile této hranice dosáhli ? „Někteří by pracovat přestali. A co na tom ? Peníze ušetřené na zbrojení by dokonale stačily na zajištění základních existenčních potřeb pro všechny. Tyto peníze, spolu s deseti procenty veškerého světového příjmu, by povznesly na vyšší úroveò dùstojnosti celou společnost, nikoli jen pár vyvolených. A příspěvky z příjmù nad uzákoněnou hranicí by poskytly takovou příležitost a uspokojení všem, že by ze světa prakticky zmizela žárlivost a zloba. Takže někteří by přestali pracovat - zejména ti, kteří by považovali to, co dělají, za nepříjemnou práci. Ale nikdy by nepřestali pracovat ti, kteří by svou práci dělali s radostí.“ Ne každý mùže mít takovou práci. „To není pravda. Takovou práci mùže mít každý. Radost z práce nemá nic společného se samotným výkonem práce. Radost nám dává její smysl. Matka, která vstává ve čtyři hodiny ráno, aby vyměnila dítěti plenky, to dokonale chápe. Převléká dítě, prozpěvuje si, a nikoho by nenapadlo, že to, co dělá, považuje za práci. Právě její vztah k této činnosti činí z její práce skutečnou radost. Příkladu mateřské lásky jsem tu již použil, nebo? taková láska je nejblíž některým myšlenkám, o nichž v této knize hovořím.“ Jaký by mělo smysl stanovit horní hranici příjmù ? Nevzalo by to člověku jednu z největších příležitostí, nepřipravilo by ho o to nejkrásnější dobrodružství ? „Horní hranice příjmu by byla velmi vysoká. Bylo by to mnohem víc, než prùměrný člověk... než deset prùměrných lidí... potřebuje. A mohli byste vydělat neomezené množství peněz - omezené by bylo jen to, co chcete pro své osobní potřeby. Zbytek - řekněme všechno přes pětadvacet milionù dolarù ročně (uvádím docela náhodnou sumu) - by šel na společensky prospěšné programy a služby. A z jakého dùvodu... Horní hranice příjmu by byla dùsledkem celkové změny kolektivního vědomí na vaší planetě. Byla by dùsledkem vašeho pochopení, že nejvyšším smyslem života je konání největšího možného dobra - nikoli hromadění největšího možného bohatství. Byla by dùsledkem vašeho pochopení, že koncentrace - nikoli sdí1ení – bohatství vede k těm nejvážnějším společenským a politickým problémùm na vaší planetě.“ Možnost hromadit bohatství - neomezené bohatství - je základním kamenem kapitalistického systému, systému svobodného podnikání a otevřené soutěže, systému, který dal vzniknout nejúžasnější společnosti, jakou kdy lidstvo poznalo. „Vidím, že tomu opravdu věříš.“ Ne, já ne. Ale teï mluvím za ty, kteří tomu opravdu věří. „Ti, kteří tomu opravdu věří, se hrozně mýlí. Nechápou nic z toho, co se dnes děje na vaší planetě. Jedno a pùl procenta nejbohatších lidí ve Spojených státech má víc než devadesát procent ostatních lidí. Něco přes osm set tisíc nejbohatších lidí má skoro o tři miliardy víc než osmdesát milionù nejchudších lidí dohromady.“ A co má být ? Přece na to pracovali. „Vy Američané se díváte na společenské postavení jako na funkci individuálního úsilí. Z toho, že někteří skutečně zbohatli, usuzujete, že zbohatnout mùže každý. To je ovšem velmi naivní názor, který vychází z mylného předpokladu, že všichni mají stejné možnosti. Stejně jako v Mexiku i v Americe se bohatí a mocní snaží udržet si své bohatství a moc za každou cenu.“ A co je na tom špatného ? „Aby si své bohatství udrželi, systematicky odstraòují konkurenci, institucionálně omezují příležitosti a kolektivně kontrolují rùst bohatství. Toho dosahují všelijakými pochybnými zpùsoby. Například vykořis?ováním chudých lidí na celém světě nebo omezováním příležitostí pro začínající podnikatele, kteří se chtějí dostat do okruhu úspěšných. Také se snaží ovlivòovat vládní politiku a státní programy na celém světě, aby znemožnili masám lidí získat kontrolu nad svým životem.“ Nevěřím, že to bohatí dělají. Alespoò ne většina. Možná existuje pár spiklencù, ale... „Většinou to nedělají bohatí jedinci; dělají to rùzné společenské instituce, jež bohatí reprezentují. Tyto instituce byly vytvořeny bohatými a mocnými - a bohatí a mocní je budou vždycky podporovat. Když se bohatí schovávají za takovými institucemi, zbavují se tím zodpovědnosti za společenské podmínky, které utiskují masy a zvýhodòují bohaté a mocné. Vra?me se třeba ke zdravotní péči v Americe. Miliony Američanù nemají přístup k preventivní péči. Nemùžeš však ukázat na individuálního lékaře a říci: „Tohle je tvoje vina. Ty mùžeš za to, že v nejbohatší zemi světa si miliony chudých nemohou dovolit jít k lékaři.“ Žádný jednotlivý lékař za to nemùže, ale všichni z toho mají prospěch. Celá lékařská profese - a přidružený prùmysl - má neslýchané zisky díky systému, který institucionalizoval diskriminaci chudých pracujících a nezaměstnaných. A to je jen jeden příklad toho, jak váš „systém“ umožòuje bohatým bohatnout, zatímco udržuje chudé v chudobě. Faktem zùstává, že bohatí a mocní podporují tuto společenskou strukturu a zarytě se brání sebemenšímu pokusu o jeho změnu. Bohatí jsou proti jakékoli politické změně, která by poskytla příležitost všem. Jako jednotlivci jsou bohatí a mocní lidé většinou slušní. Ale zmiò se před nimi o něčem tak hrozivém, jako je horní hranice příjmu (i kdyby mělo být tak absurdně vysoká jako 25 milionù ročně), a začnou si stěžovat na omezování lidských práv. Začnou tě obviòovat z toho, že se snažíš narušit americký zpùsob života. Ale co práva všech na slušné bydlení, dostatek jídla a ošacení ? A co práva na zdravotní péči ? Všechny zdroje na této planetě - včetně produktù práce mas nepopsatelně chudých lidí, kteří jsou neustále a systematicky vykořis?ováni - veškeré bohatství patří všem lidem na celém světě. Nejen těm, kteří jsou dostatečně mocní, aby mohli vykořis?ovat bezmocné. A teï ti řeknu, jak to funguje: Vaši bohatí prùmyslníci přijedou do země, kde není žádná práce a kde všichni lidé žijí v naprosté bídě. Vaši bohatí otevřou továrny a nabídnou lidem práci - často až čtrnáctihodinové směny - za směšné mzdy. Takové mzdy nedovolují dělníkùm, aby opustili své krysami zamořené vesnice, ale dovolují jim alespoò v těchto nelidských podmínkách přežít. A když se zeptáš jejich kapitalistických chlebodárcù, ti odpovědí: „Teï jsou na tom mnohem líp než předtím. Zlepšili jsme jim životní podmínky. Dali jsme jim práci. Dali jsme jim příležitost. A veškeré riziko podnikáni na sebe bereme my!“ Jaké riziko je v tom, když někomu platíš 75 centù na hodinu za to, že vyrábí tenisky, které se prodávají za 125 dolarù ? Je to riziko podnikání, nebo je to prachsprosté vykořis?ování ? Takový odporný systém mùže existovat jedině ve světě motivovaném chamtivostí, ve světě, kde hlavním cílem je zisk, nikoli zajištění dùstojných životních podmínek pro všechny. Lidé, kteří tvrdí, že vzhledem k životní úrovni v jejich zemi jsou na tom tito venkované výborně, jsou prvotřídní pokrytci. Jsou ochotni hodit topícímu se provaz, ale nejsou ochotni vytáhnout ho na břeh. A pak ti řeknou, že provaz je lepší než kámen. Místo aby se snažili zlepšit životní podmínky všech, bohatí nabízejí chudým jen tolik, aby je učinili ještě závislejšími. Nebo? si dobře uvědomují, že lidé, kteří mají skutečnou ekonomickou moc, jsou schopni změnit systém. A to je to poslední, co si bohatí přejí. A proto světová konspirace pokračuje. Pro mnoho bohatých je to konspirace mlčení, nikoli konspirace akce. Proto se starej jen o sebe a nikomu neříkej, co si myslíš o zrùdnosti ekonomického systému, který dává řediteli korporace sedmdesátimilionovou prémii za zvýšení prodeje sodovky, zatímco sedmdesát milionù lidí na sodovku nemá. Nevšímej si zrùdnosti vašeho systému. říkej tomu světová ekonomika volného trhu a buï na ni pyšný. A přece je psáno: Chceš-li být dokonalý, prodej co máš, dávej chudým a střádej svùj poklad v nebi. Když to mladý muž uslyšel, odešel se smutnou tváří, nebo? měl velké jmění.“ | ||