| 2.kapitola Nevím, kam tato kniha vede. Nevím, kde začít. „Uvažujme o čase.“ Kolik času potřebujeme ? Trvalo mi pět měsícù, než jsem se dostal od první kapitoly až sem. Lidé to čtou a myslí si, že jsem to napsal v jednom plynulém, nepřerušovaném tahu. Nevědí, že mezi dvaatřicátým a třiatřicátým odstavcem uplynulo dvacet týdnù. Nechápou, že okamžiky inspirace jsou od sebe někdy vzdálené až pùl roku. Jak dlouho nám to bude trvat ? „Tak jsem to nemyslil. Chtěl jsem hovořit o čase jako o prvním námětu našeho rozhovoru.“ Aha, tak dobře. Ale když už tedy mluvíme o čase, proč mi někdy trvá několik měsícù, než dokončím jeden odstavec ? Proč mě tak málo navštěvuješ ? „Mùj milý, úžasný synu, „nenavštěvuji“ tě málo. Jsem s tebou stále. Jenže ty si to vždycky neuvědomuješ.“ Jak to ? Proč si to neuvědomuji, když jsi stále se mnou ? „Protože se zabýváš jinými věcmi. Jen si to přiznej. Posledních pět měsícù jsi měl spoustu práce.“ To je pravda. Měl jsem spoustu práce. Stalo se hodně věcí. „A ty jsi jim přisuzoval větší dùležitost než mně.“ To bych neřekl. „Podívej se, co jsi dělal. Byl jsi hluboce ponořen do svého fyzického života. Velmi málo jsi přemýšlel o své duši.“ Bylo to velice náročné období. „Ano. Tím spíš jsi o ní měl přemýšlet. S mojí pomocí by ti všechno šlo mnohem snadněji. Takže ti radím, abys se mnou zùstal ve styku.“ Snažím se, ale zdá se, že jsem ztracen - chycen, jak říkáš - ve svém vlastním dramatu. Takže na tebe mi nezbývá čas. Nemedituji. Nemodlím se. A rozhodně nic nepíši. „Vím. Je ironií osudu, že když mě potřebuješ nejvíc, tak se mě straníš.“ Jak to mám přestat dělat ? „Přestaò to dělat.“ To jsem právě řekl. Ale jak ? „Prostě to přestaò dělat.“ To není tak jednoduché. „Je to jednoduché.“ Přál bych si, aby to tak jednoduché bylo. „Pak to skutečně jednoduché bude, nebo? tvé přání je mým rozkazem. Pamatuj si, mùj milý, tvé touhy jsou mé touhy. Tvá vùle je má vùle.“ Tak dobře. Přeji si tedy, aby tato kniha byla do března hotová. Teï je říjen. Už nikdy nechci čekat pět měsícù na inspiraci. „Tak to bude.“ Dobře. „Pokud to tak nebude.“ Ach, člověče, musíme hrát tyhle hry ? „Nemusíme. Ale zdá se, že ses rozhodl takhle žít svùj život. Neustále měníš svá rozhodnutí. Pamatuj si, že život je nepřetržitý tvùrčí proces. Každou minutu vytváříš svou realitu. Co chceš dělat dnes, často není to, co chceš dělat zítra. Ale všichni Mistři sdílejí jedno tajemství: Dělej to, co ses rozhodl dělat...“ Znovu a znovu ? Nestačí to jednou ? „Znovu a znovu, dokud se tvá vùle neprojeví v tvém životě. Některým lidem to trvá roky. Jiným to trvá měsíce. Dalším týdny. Těm, kteří se přibližují dokonalosti, to trvá dny, hodiny či dokonce jen minuty. Mistři tvoří okamžitě. Že jsi na cestě k dokonalosti, poznáš podle toho, že se zmenšuje rozdíl mezi tím, co děláš, a tím, co chceš.“ řekl jsi, „co chceš dělat dnes, často není to, co chceš dělat zítra“. A co na tom ? Chceš říci, že bychom nikdy neměli měnit svá rozhodnutí ? „Svá rozhodnutí si měò, jak chceš. Ale pamatuj si, že s každou změnou tvého rozhodnutí jde změna veškerého dění ve vesmíru. Když učiníš nějaké rozhodnutí, uvedeš tím vesmír do pohybu. V tomto procesu, jehož složitou dynamiku teprve začínáš chápat, jsou zapojeny komplikované síly, které si ani neumíš představit. Tyto síly a celý proces jsou součástí úžasné sítě interaktivních energií, jež tvoří celek existence, které říkáš život. Jsou v podstatě Bohem.“ Takže když změním své rozhodnutí, všechno ti komplikuji, je to tak ? „Pro mě není nic složité - ale mùžeš si komplikovat svùj vlastní život. Proto se soustřeï na jednu věc. Jdi za tím, co sis předsevzal, dokud to neuskutečníš. Nerozptyluj se. Buï soustředěný. Tomu se říká cílevědomost. Jestliže si něco vybereš, vyber si to z celého srdce. Nebuï bázlivý. Jdi za tím ! Snaž se toho dosáhnout. Buï rozhodný.“ Nikdy se nespokoj se zápornou odpovědí. „Přesně tak.“ Ale co když ne je správná odpověï ? Co když pro nás není dobré to, co chceme, co když to není v našem zájmu ? Pak nám to nedáš, že ne ? „Ne, já vám „dám“, cokoli chcete, a? je to pro vás „dobré“ nebo „špatné“. Mimochodem, zamyslil ses poslední dobou nad svým životem ?“ Všichni mi celý život říkali, že vždycky nemùžeme mít to, co chceme - že nám to Bùh nedá, pokud to pro nás není dobré. „To ti lidé říkají, když nechtějí, abys byl zklamaný výsledkem nějaké činnosti. Především si objasněme náš vztah. Já ti „nedávám“ nic - ty to vyvoláváš. Tvoje první kniha to podrobně vysvětluje. Zadruhé neposuzuji, co chceš. Neříkám, že něco je „špatné“ nebo „dobré“. (Udělal bys dobře, kdybys to nedělal ani ty.) Jsi tvùrčí bytost - stvořená podle obrazu Božího. Mùžeš mít, cokoli si vybereš. Ale nemùžeš mít všechno, co chceš. Ve skutečnosti nikdy nedostaneš to, co chceš, pokud to chceš příliš.“ To jsi mi také vysvětlil v První knize. říkal jsi, že když něco příliš chceme, vlastně to odstrkujeme. „Ano, a pamatuješ si proč ?“ Protože myšlení je tvùrčí; a myšlenka, že něco chci, je prohlášením - prohlášením pravdy - kterou vesmír pak vyprodukuje v mém životě. „Přesně tak ! Pochopil jsi to. Opravdu tomu rozumíš. To je úžasné. Ano, tak to funguje. V okamžiku, kdy řekneš „Já něco chci“, vesmír řekne, „Opravdu něco chceš“, a poskytne ti ten zážitek - zážitek chtění. Cokoli dáš za slovo „já“, to se stane tvým tvùrčím rozkazem. Džin v lahvi - kterým jsem já - je tu jen proto, aby poslouchal… Já tvořím to, co ty vyvoláváš ! Ty vyvolá váš to, co myslíš, cítíš a říkáš. Tak je to jednoduché.“ řekni mi tedy ještě jednou - proč mi trvá tak dlouho vytvořit realitu, kterou si vyberu ? „Z mnoha dùvodù. Protože nevěříš, že mùžeš mít to, co si vybereš. Protože nevíš, co si vybrat. Protože se snažíš předem zjistit, co je pro tebe „nejlepší“. Protože chceš záruku, že všechno, co uděláš, bude „dobré“. A protože neustále měníš svá rozhodnutí.“ Nevím, zda tomu rozumím. Copak bych se neměl snažit zjistit, co je pro mě nejlepší ? „ „Nejlepší“ je relativní pojem, který závisí na mnoha proměnných. Proto je rozhodování tak obtížné. Když se snažíš učinit nějaké rozhodnutí, měl bys přemýšlet jen o tom, zda to, co chceš udělat, je vyjádřením toho, co jsi. Zda je to prohlášením toho, čím chceš být ? Celý tvùj život by měl být takovým prohlášením. Ve skutečnosti tím je. Takové prohlášení mùžeš učinit náhodně nebo úmyslně. Život, který si vybereš, je život vědomé akce. Život, který žiješ náhodně, je život nevědomé reakce. Reakce je jen opakování nějaké akce z minulosti. Když reaguješ, hodnotíš nové informace, hledáš ve vzpomínkách stejné nebo podobné zážitky a jednáš tak, jak jsi jednal už v minulosti. To je práce tvého rozumu, nikoli práce tvé duše. Tvá duše si přeje, abys prohledal její „vzpomínky“, abys zjistil, jak mùžeš vytvořit opravdový zážitek přítomného okamžiku. Tohle je zážitek „zpytování duše“, o kterém jsi již tolikrát slyšel, ale abys toho byl schopen, musíš doslova „přijít o rozum“. Když se snažíš zjistit, co je pro tebe „nejlepší“, jen plýtváš časem. Mnohem lepší je časem šetřit. Ztráta rozumu ti ušetří čas. Jsi schopen rozhodovat se rychle, protože tvá duše tvoří jen z přítomného okamžiku a neanalyzuje ani nekritizuje zážitky z minulosti. Zapamatuj si tohle: duše tvoří, rozum reaguje. Duše ví, že to, co prožíváš v tomto okamžiku, je zážitek, jejž ti dal Bùh před tím, než sis jej uvědomoval. Takový zážitek je už na cestě, když jej začneš hledat – nebo? já ti odpovím, ještě než se zeptáš. Každý přítomný okamžik je darem od Boha. Duše intuitivně hledá dokonalou situaci, která ti umožní zbavit se špatných myšlenek a ukáže ti, kdo skutečně jsi. Duše tě chce přivést zpátky k Bohu - přivést tě domù ke mně. Duše chce poznat sama sebe skrze zážitky - a tak chce poznat mne. Nebo? duše si uvědomuje, že ty a já jsme totéž, kdežto rozum tuto pravdu popírá a tělo toto popření realizuje. Proto ve chvílích dùležitého rozhodování nemysli racionálně, ale zpytuj svou duši. Duše rozumí tomu, co si rozum nedokáže představit. Budeš-li se snažit přijít na to, co je pro tebe „nejlepší“, pak se budeš rozhodovat příliš pomalu a opatrně a budeš očekávat příliš. Nebudeš-li si dávat pozor, utopíš se ve svých očekáváních.“ To je dobrá odpověï ! Ale jak mám naslouchat své duši ? Jak mám vědět, co slyším ? „Duše k tobě hovoří skrze city. Naslouchej svým pocitùm. Nech se vést svými pocity. Respektuj své pocity.“ Proč mám dojem, že právě to, že jsem se nechal vést svými pocity, mně zpùsobovalo problémy ? „Protože jsi rùst považoval za „problém“ a stagnaci za něco „bezpečného“. řeknu ti tohle: Tvé pocity ti nikdy nezpùsobí „problémy“, nebo? tvé pocity jsou tvou pravdou. Nechceš-li se nechat vést svými pocity, chceš-li je filtrovat racionálním mechanismem své mysli, udělej to. Rozhoduj se na základě racionální analýzy situace. Pak ovšem nehledej radost ani oslavu toho, čím skutečně jsi. Zapamatuj si tohle: Skutečná oslava je bezmyšlenkovitá. Budeš-li naslouchat své duši, poznáš, co je pro tebe nejlepší, nebo? to, co je pro tebe nejlepší, je to, co je pro tebe pravdivé. Děláš-li jen to, co je pravdivé, urychluješ svùj vývoj. Vytváříš-li své zážitky na základě „pravdy přítomného okamžiku“, místo abys reagoval na zkušenosti z minulosti, vytváříš si „nové já“. Proč ti tak dlouho trvá vytvořit si realitu, kterou sis vybral ? Protože neprožíváš svou pravdu. Poznej pravdu, a pravda tě osvobodí. Jakmile poznáš svou pravdu, neměò své rozhodnutí. To jen tvùj rozum se snaží zjistit, co je „nejlepší“. Nepřemýšlej o tom ! Zapomeò na rozum. Vra? se ke svým smyslùm ! Tvé myšlenky jsou pouhé myšlenky. Racionální konstrukce. Výmysly tvého rozumu. Zato tvé pocity jsou reálné. Pocity jsou jazykem duše. A tvá duše je tvou pravdou. Už je ti to jasné ?“ Znamená to, že bychom měli vyjadřovat všechny pocity - a? jsou jakkoli negativní nebo destruktivní ? „Pocity nejsou ani negativní, ani destruktivní. Jsou prostě pravdivé. Záleží jen na tom, jak svou pravdu vyjádříš. Vyjadřuješ-li svou pravdu s láskou, zřídkakdy to má negativní dùsledky; a když se to stane, obvykle je to tím, že si někdo vysvětluje tvou pravdu negativně. Na tom však pravděpodobně nemùžeš nic změnit. Nevyjadřovat svou pravdu není samozřejmě správné. Nicméně lidé to dělají neustále. Mají takový strach z případných nepříjemností, že svou pravdu skrývají. Zapamatuj si tohle: Nezáleží na tom, jak dobře je poselství přijato, nýbrž na tom, jak dobře je prezentováno. Nemùžeš ovlivnit, jak druzí přijmou tvou pravdu; jsi zodpovědný jen za to, jak dobře ji sdělíš. Tím chci říci, nejen jak srozumitelně, ale jak láskyplně, jak citlivě, jak odvážně a jak úplně. To vylučuje polopravdy i „brutální pravdy“. Znamená to pravdu, celou pravdu a nic než pravdu. K tomu ti pomáhej Bùh. A jestliže mě o to požádáš, vždycky ti pomohu. Takže se neboj vyjádřit to, co považuješ za své nejnegativnější pocity, ale nevyjadřuj to destruktivně. Jestliže své negativní pocity nevyjádříš (to jest nevytěsníš z mysli), nikdy se jich nezbavíš. Udržování negativních pocitù škodí tělu a zatěžuje duši.“ Jestliže však někomu řeknu všechno špatné, co si o něm myslím, určitě to poškodí náš vzájemný vztah, bez ohledu na to, jak láskyplně to vyjádřím. „řekl jsem, že máš negativní pocity vyjádřit - neřekl jsem jak a komu. Negativní pocity nemusíš sdílet s člověkem, jehož se týkají. To je nutné pouze v případě, že by jejich zamlčení poškodilo tvou integritu nebo přispělo k tomu, aby druhý věřil něčemu, co není pravda. Negativní pocity nejsou nikdy známkou nejvyšší pravdy, i když se ti v daném okamžiku mohou jevit jako tvá pravda. Takové pocity mohou pocházet z nevyléčené části tvého já. Tak je tomu ostatně vždycky. Proto je tak dùležité zbavit se jich. Jedině tak poznáš, zda jim opravdu věříš. Všichni říkáte všelijaké věci - ošklivé věci - ale jakmile je vyslovíte, okamžitě poznáte, že nejsou „pravdivé“. Všichni jste někdy vyjádřili nějaký pocit - strach, zlost nebo vztek - a jakmile jste jej vyjádřili, okamžitě vám bylo jasné, že už neodpovídá tomu, jak se skutečně cítíte. V tomto smyslu mohou být pocity zrádné. Pocity jsou sice jazykem duše, ale musíte naslouchat svým skutečným pocitùm, nikoli nějakému padělku, zkonstruovanému rozumem.“ Ach, člověče, a teï už nemohu věřit ani svým pocitùm. To je úžasné ! Myslil jsem, že to je cesta k pravdě ! Myslil jsem, že to jsi mě učil. „To tě také učím. Ale dobře poslouchej. Je to mnohem složitější, než si myslíš. Některé pocity jsou skutečné pocity - to jest pocity zrozené v duši - kdežto jiné pocity jsou padělky. Ty jsou konstruované v tvé mysli. Jinými slovy, nejsou to vlastně pocity - jsou to myšlenky. Myšlenky přestrojené za pocity. Tyto myšlenky jsou založené na tvých zážitcích z minulosti a na pozorování reakcí druhých lidí. Například vidíš, jak někdo dělá grimasy, když mu trhají zub, a ty pak děláš stejné grimasy, když tobě trhají zub. Ani to nemusí bolet, ale stejně děláš grimasy. Tvoje reakce nemá nic společného s realitou, nýbrž s tím, jak realitu vnímáš na základě zkušenosti druhých. Pro člověka je nejobtížnější žít v přítomném okamžiku a přestat si vymýšlet. Přestaò si vytvářet představy o přítomném okamžiku. Žij v přítomnosti. Přítomný okamžik obsahuje zárodek nesmírné pravdy. Tuto pravdu si chceš zapamatovat, ale zároveò si o přítomnosti vytváříš rùzné představy. Místo abys žil v přítomném okamžiku, stojíš mimo a snažíš se jej posuzovat. Pak reaguješ. To znamená, že jednáš tak, jak už jsi jednal v minulosti. Podívej se na tato dvě slova: REAKTIVNÍ KREATIVNÍ Všimni si, že to je totéž slovo. Pouze písmeno „K“ se přesunulo na jiné místo. Jakmile vidíš věci správně, jsi kreativní, a nikoli reaktivní.“ To je naprosto jasné. „Bùh už tak mluví. Ale snažím se ti jen vysvětlit, že když přistupuješ ke každému okamžiku bez předem utvořených představ, jsi schopen vytvářet to, čím jsi, místo abys opakoval to, čím jsi byl v minulosti. Život je tvùrčí proces, ale ty jej žiješ, jako by to byl proces opakování.“ Ale jak mùže racionální člověk ignorovat svou předešlou zkušenost ve chvíli, kdy se něco děje ? Není snad normální vzpomenout si na všechno, co víme, a reagovat podle toho ? „Možná je to normální, ale není to přirozené. „Normální“ je to, co obvykle děláme. „Přirozené“ je to, co děláme, když se nesnažíme být „normální“! Přirozené a normální není totéž. V každém okamžiku mùžeš dělat to, co normálně děláš, nebo mùžeš dělat to, co děláš přirozeně. řeknu ti tohle: Nic není přirozenější než láska. Jednáš-li láskyplně, chováš se přirozeně. Reaguješ-li zlostně nebo bázlivě, možná jednáš normálně, ale nikdy se nebudeš chovat přirozeně.“ Jak se mohu chovat láskyplně, když mi moje dosavadní zkušenost říká, že určitý „okamžik“ bude pravděpodobně bolestný ? „Zapomeò na svou zkušenost a začni žít v přítomném okamžiku. Žij tady a teï. Rozhlédni se kolem sebe a snaž se vytvořit to, čím jsi. Pamatuj si, že právě to tady děláš. Přišel jsi na svět v tuto dobu a v tomto místě, abys poznal, kdo jsi - a abys vytvořil to, čím chceš být. To je cílem veškerého života. Život je nekonečný proces neustálého tvoření. Neustále vytváříte své já podle nejvyšší představy, kterou o sobě máte.“ To mi trochu připomíná onoho muže, který skočil z mrakodrapu, nebo? byl přesvědčen, že umí létat. Ignoroval svou zkušenost i zkušenost druhých a když vyskočil z okna, křičel: „jsem Bùh !“ To mi nepřipadá moc chytré. „A já ti řeknu tohle: Lidé dosáhli mnohem větších věcí. Lidé vyléčili nemoci. Lidé oživili mrtvé.“ To dokázal jen jediný člověk. „Ty si myslíš, že jen jediný člověk byl obdařen takovou mocí nad fyzickým vesmírem ?“ Jen jediný člověk takovou moc demonstroval. „To není pravda. Kdo rozdělil vody Rudého moře ?“ Bùh. „Ano, ale kdo ho o to požádal ?“ Mojžíš. „Správně. A kdo žádá mě, abych léčil nemocné a oživoval mrtvé ?“ Ježíš. „Ano. A ty si myslíš, že nemùžeš udělat to, co udělali Mojžíš a Ježíš ?“ Ale oni to neudělali ! Požádali tebe, abys to udělal. To je něco jiného. „A ty si myslíš, že mě nemùžeš požádat o něco takového ?“ Myslím, že bych mohl. „A vyhověl bych ti ?“ To nevím. „V tom se lišíš od Mojžíše i Ježíše. V tom je mezi vámi velký rozdíl.“ Mnozí lidé věří, že je vyslyšíš, když tě požádají ve jménu Ježíše. „Ano, mnoho lidí tomu opravdu věří. Domnívají se, že sami nemají žádnou moc, ale protože viděli, jakou moc má Ježíš (nebo věří těm, kteří to viděli), žádají mě jeho jménem. Přestože řekl, „Proč se tak divíte ? Takové věci budete dělat i vy.“ Ale lidé tomu nevěřili. A mnozí tomu nevěří dodnes. Vy všichni si myslíte, že nejste dost dobří. Proto mě žádáte ve jménu Ježíše. Nebo Panny Marie. Nebo nějakého světce. Nebo Boha slunce. Nebo Ducha východu. Odvoláváte se na každého - na kohokoli - jen ne na sebe.. A přece vám říkám tohle: Proste a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Klepejte a bude vám otevřeno.“ Vyskočte z okna a budete létat. „Jsou lidé, kteří dovedou například levitovat. Věříš tomu ?“ Slyšel jsem o tom. „A jsou lidé, kteří dovedou procházet zdmi. A lidé, kteří vystupují ze svého těla.“ Ano, ano. Ale já jsem nikdy nikoho neviděl projít zdí - a nikomu nedoporučuji, aby to zkoušel. Ani si nemyslím, že bychom měli skákat z oken mrakodrapù. To není dobré pro zdraví. „Ten muž, který skočil z mrakodrapu, se nezabil proto, že by nebyl schopen létat, kdyby byl ve správném stavu existence, ale proto, že nikdy nemohl dokázat své božství tím, že se pokoušel ukázat, že je jiný než ostatní.“ Vysvětli mi to. „Ten muž žil ve světě přeludù a představoval si, že je jiný než všichni ostatní. Jeho prohlášení, že je Bohem, bylo nepravdivé. Snažil se oddělit od ostatních. Snažil se být větším. Mocnějším. To, co udělal, byl egoistický akt. Ego - oddělená entita - nemùže nikdy napodobit Boha. Tím, že se snažil dokázat, že je Bohem, dokázal jen svou oddělenost, nikoli svou jednotu se vším. Ježíš naopak dokázal své božství tím, že demonstroval jednotu. V onom posvátném okamžiku bylo jeho vědomí totožné s mým vědomím; v takovém stavu se v jeho božské realitě materializovalo všechno, co si přál.“ Už tomu rozumím. Takže chceme-li dělat zázraky, stačí, když dosáhneme takového stav vědomí jako Kristus ! A pak nám pùjde všechno snadno... „Ve skutečnosti tomu tak je. Je to jednodušší, než si myslíš. A mnoho lidí takového stavu vědomí dosáhlo. I ty toho mùžeš dosáhnout.“ Jak - ? „Tím, že se budeš snažit být. Tím, že si budeš volit zpùsob existence. Ale tuto volbu musíš opakovat každý den, každou minutu. Musí se to stát smyslem tvého života. Smyslem tvého života už to je - ale ty to ještě nevíš. A jestliže to víš a jestliže si vzpomínáš na dùvod své existence, zdá se, že nevíš, jak se tam dostat.“ Ano, přesně tak to je. řekni mi tedy, jak se mohu dostat tam, kde chci být ? „Znovu ti řeknu tohle: Žádej a bude ti dáno. Hledej a nalezneš. Klepej a bude ti otevřeno.“ Už pětatřicet let „hledám“ a „klepám“. Jistě mi odpustíš, když ti řeknu, že mě to začíná nudit. „Nemohu říci, že bych nevěřil, že už pětatřicet let hledáš a klepáš, a za tvou snahu ti musím dát dobrou známku. řekněme, že to posledních pětatřicet let občas děláš - občas. V minulosti, když jsi byl ještě velmi mladý, jsi za mnou chodil jen tehdy, když jsi měl nějaký problém nebo když jsi něco potřeboval. Později sis začal uvědomovat, že to pravděpodobně není správný vztah k Bohu, a snažil ses jej zlepšit. Přesto jsi na mě myslil jen zřídka. Potom jsi začal meditovat, provádět rùzné obřady a modlit se ke mně, ale to jsi dělal, jen když ti to vyhovovalo nebo když jsi měl momentální inspiraci. A? už sis v takových chvílích uvědomoval mou existenci jako něco nádherného, přesto žiješ většinu svého života v iluzi, že jsi ode mě oddělen, a jen málokdy si uvědomuješ nejvyšší realitu. Tvùj život se dodnes točí kolem aut, nezaplacených účtù a toho, co chceš od druhých lidí, točí se kolem dramat, která sis vytvořil, a nikoli kolem tvùrce těchto dramat Protože stále hraješ svá dramata, ještě jsi nepřišel na to, proč si je neustále vytváříš. říkáš, že víš, co je smyslem života, ale nežiješ podle toho. říkáš, že jsi našel cestu k Bohu. Tvrdíš, že už jsi na cestě, ale tou cestou nejdeš. A pak za mnou přijdeš a říkáš, že už pětatřicet let hledáš a klepáš. Nerad bych ti bral iluze, ale... Je na čase, aby sis uvědomil, kdo opravdu jsi. řeknu ti tohle: Chceš být jako Kristus ? Chovej se jako on - každou minutu. (Ne že bys nevěděl jak. On ti ukázal cestu.) Chovej se jako Kristus v každé situaci. (Ne že bys nemohl. On ti dal instrukce.) Budeš-li potřebovat pomoc, dostane se ti jí. Já tě vedu každou minutu každého dne. Já jsem ten klidný, tichý hlas, který ti radí, kam se obrátit, jakou cestou jít, jakou dát odpověï, co dělat, co říkat - jakou realitu si vytvořit, jestli opravdu hledáš spojení se mnou. Naslouchej mně.“ Obávám se, že nevím jak. „To je nesmysl ! Vždy? to právě teï děláš ! Prostě to dělej pořád.“ Nemohu s sebou pořád nosit poznámkový blok. Nemohu všeho nechat a začít ti psát dopisy a doufat, že mi pošleš jednu z tvých brilantních odpovědí. „Děkuji. Moje odpovědi jsou brilantní ! A tady je další: Mùžeš to dělat. Kdyby ti někdo řekl, že máš přímou linku na Boha a že nemusíš dělat nic jiného než nosit s sebou stále papír a tužku, udělal bys to ?“ Samozřejmě. „Ale právě jsi řekl, že bys to neudělal. Nebo že „nemùžeš“. Tak co ti je ? Co chceš říci ? Kde je tvá pravda ? A nejlepší ze všeho je, že žádný papír ani tužku nepotřebuješ. Já jsem s tebou pořád. Já nežiji v tvé tužce, žiji v tobě.“ To je pravda, že ano... Tím chci říci, že tomu opravdu mohu věřit ? „Samozřejmě že tomu mùžeš věřit. To jsem od vás chtěl od samého začátku. A to vám říká každý Mistr včetně Ježíše. Je to základní učení. Je to nejvyšší pravda. Já jsem s vámi pořád až do konce času. Věříš tomu ?“ Ano, teï tomu věřím. Víc než kdykoli předtím. „Dobře. Jestli ti to vyhovuje, vezmi si poznámkový blok a pero. Dělej to častěji. Každý den. Každou hodinu, bude-li třeba. Přibliž se ke mně. Přibliž se ! Dělej, co mùžeš. Dělej, co musíš. Dělej, co je třeba. Pomodli se. Polib kámen. Ukloò se Východu. Zazpívej si. Napni svaly. Nebo napiš knihu. Dělej co je třeba. Každý z vás má své vlastní představy. Každý z vás mi porozuměl - vytvořil si mě - svým vlastním zpùsobem. Pro některé z vás jsem muž. Pro jiné jsem žena. Pro další jsem obojí. A pro některé nejsem ani jedno, ani druhé. Pro některé z vás jsem čistá energie. Pro jiné jsem ten nejkrásnější cit, jemuž říkáte láska. A někteří z vás nemají ani tušení, co jsem. Jen víte, že jsem. A tak to je. JÁ JSEM. Jsem vítr, který vám čechrá vlasy. Jsem slunce, které vás zahřívá. Jsem déš?, který vám tančí po tváři. Jsem vùně květin ve vzduchu. Jsem květina, která voní. Jsem vzduch, který přenáší vùni květin. Jsem vaše první myšlenka. Jsem vaše poslední myšlenka. Jsem představa, která osvítila váš nejkrásnější okamžik. Jsem nádhera jeho naplnění. Jsem pocit, který podnítil to nejkrásnější, co jste kdy udělali. Jsem ta část vašeho já, která po tomto pocitu neustále touží. Cokoli vás se mnou spojuje - jakýkoli obřad, meditace, píseò, myšlenka, slovo, činnost - dělejte to. Dělejte to pro mě.“ Nevím, kam tato kniha vede. Nevím, kde začít. „Uvažujme o čase.“ Kolik času potřebujeme ? Trvalo mi pět měsícù, než jsem se dostal od první kapitoly až sem. Lidé to čtou a myslí si, že jsem to napsal v jednom plynulém, nepřerušovaném tahu. Nevědí, že mezi dvaatřicátým a třiatřicátým odstavcem uplynulo dvacet týdnù. Nechápou, že okamžiky inspirace jsou od sebe někdy vzdálené až pùl roku. Jak dlouho nám to bude trvat ? „Tak jsem to nemyslil. Chtěl jsem hovořit o čase jako o prvním námětu našeho rozhovoru.“ Aha, tak dobře. Ale když už tedy mluvíme o čase, proč mi někdy trvá několik měsícù, než dokončím jeden odstavec ? Proč mě tak málo navštěvuješ ? „Mùj milý, úžasný synu, „nenavštěvuji“ tě málo. Jsem s tebou stále. Jenže ty si to vždycky neuvědomuješ.“ Jak to ? Proč si to neuvědomuji, když jsi stále se mnou ? „Protože se zabýváš jinými věcmi. Jen si to přiznej. Posledních pět měsícù jsi měl spoustu práce.“ To je pravda. Měl jsem spoustu práce. Stalo se hodně věcí. „A ty jsi jim přisuzoval větší dùležitost než mně.“ To bych neřekl. „Podívej se, co jsi dělal. Byl jsi hluboce ponořen do svého fyzického života. Velmi málo jsi přemýšlel o své duši.“ Bylo to velice náročné období. „Ano. Tím spíš jsi o ní měl přemýšlet. S mojí pomocí by ti všechno šlo mnohem snadněji. Takže ti radím, abys se mnou zùstal ve styku.“ Snažím se, ale zdá se, že jsem ztracen - chycen, jak říkáš - ve svém vlastním dramatu. Takže na tebe mi nezbývá čas. Nemedituji. Nemodlím se. A rozhodně nic nepíši. „Vím. Je ironií osudu, že když mě potřebuješ nejvíc, tak se mě straníš.“ Jak to mám přestat dělat ? „Přestaò to dělat.“ To jsem právě řekl. Ale jak ? „Prostě to přestaò dělat.“ To není tak jednoduché. „Je to jednoduché.“ Přál bych si, aby to tak jednoduché bylo. „Pak to skutečně jednoduché bude, nebo? tvé přání je mým rozkazem. Pamatuj si, mùj milý, tvé touhy jsou mé touhy. Tvá vùle je má vùle.“ Tak dobře. Přeji si tedy, aby tato kniha byla do března hotová. Teï je říjen. Už nikdy nechci čekat pět měsícù na inspiraci. „Tak to bude.“ Dobře. „Pokud to tak nebude.“ Ach, člověče, musíme hrát tyhle hry ? „Nemusíme. Ale zdá se, že ses rozhodl takhle žít svùj život. Neustále měníš svá rozhodnutí. Pamatuj si, že život je nepřetržitý tvùrčí proces. Každou minutu vytváříš svou realitu. Co chceš dělat dnes, často není to, co chceš dělat zítra. Ale všichni Mistři sdílejí jedno tajemství: Dělej to, co ses rozhodl dělat...“ Znovu a znovu ? Nestačí to jednou ? „Znovu a znovu, dokud se tvá vùle neprojeví v tvém životě. Některým lidem to trvá roky. Jiným to trvá měsíce. Dalším týdny. Těm, kteří se přibližují dokonalosti, to trvá dny, hodiny či dokonce jen minuty. Mistři tvoří okamžitě. Že jsi na cestě k dokonalosti, poznáš podle toho, že se zmenšuje rozdíl mezi tím, co děláš, a tím, co chceš.“ řekl jsi, „co chceš dělat dnes, často není to, co chceš dělat zítra“. A co na tom ? Chceš říci, že bychom nikdy neměli měnit svá rozhodnutí ? „Svá rozhodnutí si měò, jak chceš. Ale pamatuj si, že s každou změnou tvého rozhodnutí jde změna veškerého dění ve vesmíru. Když učiníš nějaké rozhodnutí, uvedeš tím vesmír do pohybu. V tomto procesu, jehož složitou dynamiku teprve začínáš chápat, jsou zapojeny komplikované síly, které si ani neumíš představit. Tyto síly a celý proces jsou součástí úžasné sítě interaktivních energií, jež tvoří celek existence, které říkáš život. Jsou v podstatě Bohem.“ Takže když změním své rozhodnutí, všechno ti komplikuji, je to tak ? „Pro mě není nic složité - ale mùžeš si komplikovat svùj vlastní život. Proto se soustřeï na jednu věc. Jdi za tím, co sis předsevzal, dokud to neuskutečníš. Nerozptyluj se. Buï soustředěný. Tomu se říká cílevědomost. Jestliže si něco vybereš, vyber si to z celého srdce. Nebuï bázlivý. Jdi za tím ! Snaž se toho dosáhnout. Buï rozhodný.“ Nikdy se nespokoj se zápornou odpovědí. „Přesně tak.“ Ale co když ne je správná odpověï ? Co když pro nás není dobré to, co chceme, co když to není v našem zájmu ? Pak nám to nedáš, že ne ? „Ne, já vám „dám“, cokoli chcete, a? je to pro vás „dobré“ nebo „špatné“. Mimochodem, zamyslil ses poslední dobou nad svým životem ?“ Všichni mi celý život říkali, že vždycky nemùžeme mít to, co chceme - že nám to Bùh nedá, pokud to pro nás není dobré. „To ti lidé říkají, když nechtějí, abys byl zklamaný výsledkem nějaké činnosti. Především si objasněme náš vztah. Já ti „nedávám“ nic - ty to vyvoláváš. Tvoje první kniha to podrobně vysvětluje. Zadruhé neposuzuji, co chceš. Neříkám, že něco je „špatné“ nebo „dobré“. (Udělal bys dobře, kdybys to nedělal ani ty.) Jsi tvùrčí bytost - stvořená podle obrazu Božího. Mùžeš mít, cokoli si vybereš. Ale nemùžeš mít všechno, co chceš. Ve skutečnosti nikdy nedostaneš to, co chceš, pokud to chceš příliš.“ To jsi mi také vysvětlil v První knize. říkal jsi, že když něco příliš chceme, vlastně to odstrkujeme. „Ano, a pamatuješ si proč ?“ Protože myšlení je tvùrčí; a myšlenka, že něco chci, je prohlášením - prohlášením pravdy - kterou vesmír pak vyprodukuje v mém životě. „Přesně tak ! Pochopil jsi to. Opravdu tomu rozumíš. To je úžasné. Ano, tak to funguje. V okamžiku, kdy řekneš „Já něco chci“, vesmír řekne, „Opravdu něco chceš“, a poskytne ti ten zážitek - zážitek chtění. Cokoli dáš za slovo „já“, to se stane tvým tvùrčím rozkazem. Džin v lahvi - kterým jsem já - je tu jen proto, aby poslouchal… Já tvořím to, co ty vyvoláváš ! Ty vyvolá váš to, co myslíš, cítíš a říkáš. Tak je to jednoduché.“ řekni mi tedy ještě jednou - proč mi trvá tak dlouho vytvořit realitu, kterou si vyberu ? „Z mnoha dùvodù. Protože nevěříš, že mùžeš mít to, co si vybereš. Protože nevíš, co si vybrat. Protože se snažíš předem zjistit, co je pro tebe „nejlepší“. Protože chceš záruku, že všechno, co uděláš, bude „dobré“. A protože neustále měníš svá rozhodnutí.“ Nevím, zda tomu rozumím. Copak bych se neměl snažit zjistit, co je pro mě nejlepší ? „ „Nejlepší“ je relativní pojem, který závisí na mnoha proměnných. Proto je rozhodování tak obtížné. Když se snažíš učinit nějaké rozhodnutí, měl bys přemýšlet jen o tom, zda to, co chceš udělat, je vyjádřením toho, co jsi. Zda je to prohlášením toho, čím chceš být ? Celý tvùj život by měl být takovým prohlášením. Ve skutečnosti tím je. Takové prohlášení mùžeš učinit náhodně nebo úmyslně. Život, který si vybereš, je život vědomé akce. Život, který žiješ náhodně, je život nevědomé reakce. Reakce je jen opakování nějaké akce z minulosti. Když reaguješ, hodnotíš nové informace, hledáš ve vzpomínkách stejné nebo podobné zážitky a jednáš tak, jak jsi jednal už v minulosti. To je práce tvého rozumu, nikoli práce tvé duše. Tvá duše si přeje, abys prohledal její „vzpomínky“, abys zjistil, jak mùžeš vytvořit opravdový zážitek přítomného okamžiku. Tohle je zážitek „zpytování duše“, o kterém jsi již tolikrát slyšel, ale abys toho byl schopen, musíš doslova „přijít o rozum“. Když se snažíš zjistit, co je pro tebe „nejlepší“, jen plýtváš časem. Mnohem lepší je časem šetřit. Ztráta rozumu ti ušetří čas. Jsi schopen rozhodovat se rychle, protože tvá duše tvoří jen z přítomného okamžiku a neanalyzuje ani nekritizuje zážitky z minulosti. Zapamatuj si tohle: duše tvoří, rozum reaguje. Duše ví, že to, co prožíváš v tomto okamžiku, je zážitek, jejž ti dal Bùh před tím, než sis jej uvědomoval. Takový zážitek je už na cestě, když jej začneš hledat – nebo? já ti odpovím, ještě než se zeptáš. Každý přítomný okamžik je darem od Boha. Duše intuitivně hledá dokonalou situaci, která ti umožní zbavit se špatných myšlenek a ukáže ti, kdo skutečně jsi. Duše tě chce přivést zpátky k Bohu - přivést tě domù ke mně. Duše chce poznat sama sebe skrze zážitky - a tak chce poznat mne. Nebo? duše si uvědomuje, že ty a já jsme totéž, kdežto rozum tuto pravdu popírá a tělo toto popření realizuje. Proto ve chvílích dùležitého rozhodování nemysli racionálně, ale zpytuj svou duši. Duše rozumí tomu, co si rozum nedokáže představit. Budeš-li se snažit přijít na to, co je pro tebe „nejlepší“, pak se budeš rozhodovat příliš pomalu a opatrně a budeš očekávat příliš. Nebudeš-li si dávat pozor, utopíš se ve svých očekáváních.“ To je dobrá odpověï ! Ale jak mám naslouchat své duši ? Jak mám vědět, co slyším ? „Duše k tobě hovoří skrze city. Naslouchej svým pocitùm. Nech se vést svými pocity. Respektuj své pocity.“ Proč mám dojem, že právě to, že jsem se nechal vést svými pocity, mně zpùsobovalo problémy ? „Protože jsi rùst považoval za „problém“ a stagnaci za něco „bezpečného“. řeknu ti tohle: Tvé pocity ti nikdy nezpùsobí „problémy“, nebo? tvé pocity jsou tvou pravdou. Nechceš-li se nechat vést svými pocity, chceš-li je filtrovat racionálním mechanismem své mysli, udělej to. Rozhoduj se na základě racionální analýzy situace. Pak ovšem nehledej radost ani oslavu toho, čím skutečně jsi. Zapamatuj si tohle: Skutečná oslava je bezmyšlenkovitá. Budeš-li naslouchat své duši, poznáš, co je pro tebe nejlepší, nebo? to, co je pro tebe nejlepší, je to, co je pro tebe pravdivé. Děláš-li jen to, co je pravdivé, urychluješ svùj vývoj. Vytváříš-li své zážitky na základě „pravdy přítomného okamžiku“, místo abys reagoval na zkušenosti z minulosti, vytváříš si „nové já“. Proč ti tak dlouho trvá vytvořit si realitu, kterou sis vybral ? Protože neprožíváš svou pravdu. Poznej pravdu, a pravda tě osvobodí. Jakmile poznáš svou pravdu, neměò své rozhodnutí. To jen tvùj rozum se snaží zjistit, co je „nejlepší“. Nepřemýšlej o tom ! Zapomeò na rozum. Vra? se ke svým smyslùm ! Tvé myšlenky jsou pouhé myšlenky. Racionální konstrukce. Výmysly tvého rozumu. Zato tvé pocity jsou reálné. Pocity jsou jazykem duše. A tvá duše je tvou pravdou. Už je ti to jasné ?“ Znamená to, že bychom měli vyjadřovat všechny pocity - a? jsou jakkoli negativní nebo destruktivní ? „Pocity nejsou ani negativní, ani destruktivní. Jsou prostě pravdivé. Záleží jen na tom, jak svou pravdu vyjádříš. Vyjadřuješ-li svou pravdu s láskou, zřídkakdy to má negativní dùsledky; a když se to stane, obvykle je to tím, že si někdo vysvětluje tvou pravdu negativně. Na tom však pravděpodobně nemùžeš nic změnit. Nevyjadřovat svou pravdu není samozřejmě správné. Nicméně lidé to dělají neustále. Mají takový strach z případných nepříjemností, že svou pravdu skrývají. Zapamatuj si tohle: Nezáleží na tom, jak dobře je poselství přijato, nýbrž na tom, jak dobře je prezentováno. Nemùžeš ovlivnit, jak druzí přijmou tvou pravdu; jsi zodpovědný jen za to, jak dobře ji sdělíš. Tím chci říci, nejen jak srozumitelně, ale jak láskyplně, jak citlivě, jak odvážně a jak úplně. To vylučuje polopravdy i „brutální pravdy“. Znamená to pravdu, celou pravdu a nic než pravdu. K tomu ti pomáhej Bùh. A jestliže mě o to požádáš, vždycky ti pomohu. Takže se neboj vyjádřit to, co považuješ za své nejnegativnější pocity, ale nevyjadřuj to destruktivně. Jestliže své negativní pocity nevyjádříš (to jest nevytěsníš z mysli), nikdy se jich nezbavíš. Udržování negativních pocitù škodí tělu a zatěžuje duši.“ Jestliže však někomu řeknu všechno špatné, co si o něm myslím, určitě to poškodí náš vzájemný vztah, bez ohledu na to, jak láskyplně to vyjádřím. „řekl jsem, že máš negativní pocity vyjádřit - neřekl jsem jak a komu. Negativní pocity nemusíš sdílet s člověkem, jehož se týkají. To je nutné pouze v případě, že by jejich zamlčení poškodilo tvou integritu nebo přispělo k tomu, aby druhý věřil něčemu, co není pravda. Negativní pocity nejsou nikdy známkou nejvyšší pravdy, i když se ti v daném okamžiku mohou jevit jako tvá pravda. Takové pocity mohou pocházet z nevyléčené části tvého já. Tak je tomu ostatně vždycky. Proto je tak dùležité zbavit se jich. Jedině tak poznáš, zda jim opravdu věříš. Všichni říkáte všelijaké věci - ošklivé věci - ale jakmile je vyslovíte, okamžitě poznáte, že nejsou „pravdivé“. Všichni jste někdy vyjádřili nějaký pocit - strach, zlost nebo vztek - a jakmile jste jej vyjádřili, okamžitě vám bylo jasné, že už neodpovídá tomu, jak se skutečně cítíte. V tomto smyslu mohou být pocity zrádné. Pocity jsou sice jazykem duše, ale musíte naslouchat svým skutečným pocitùm, nikoli nějakému padělku, zkonstruovanému rozumem.“ Ach, člověče, a teï už nemohu věřit ani svým pocitùm. To je úžasné ! Myslil jsem, že to je cesta k pravdě ! Myslil jsem, že to jsi mě učil. „To tě také učím. Ale dobře poslouchej. Je to mnohem složitější, než si myslíš. Některé pocity jsou skutečné pocity - to jest pocity zrozené v duši - kdežto jiné pocity jsou padělky. Ty jsou konstruované v tvé mysli. Jinými slovy, nejsou to vlastně pocity - jsou to myšlenky. Myšlenky přestrojené za pocity. Tyto myšlenky jsou založené na tvých zážitcích z minulosti a na pozorování reakcí druhých lidí. Například vidíš, jak někdo dělá grimasy, když mu trhají zub, a ty pak děláš stejné grimasy, když tobě trhají zub. Ani to nemusí bolet, ale stejně děláš grimasy. Tvoje reakce nemá nic společného s realitou, nýbrž s tím, jak realitu vnímáš na základě zkušenosti druhých. Pro člověka je nejobtížnější žít v přítomném okamžiku a přestat si vymýšlet. Přestaò si vytvářet představy o přítomném okamžiku. Žij v přítomnosti. Přítomný okamžik obsahuje zárodek nesmírné pravdy. Tuto pravdu si chceš zapamatovat, ale zároveò si o přítomnosti vytváříš rùzné představy. Místo abys žil v přítomném okamžiku, stojíš mimo a snažíš se jej posuzovat. Pak reaguješ. To znamená, že jednáš tak, jak už jsi jednal v minulosti. Podívej se na tato dvě slova: REAKTIVNÍ KREATIVNÍ Všimni si, že to je totéž slovo. Pouze písmeno „K“ se přesunulo na jiné místo. Jakmile vidíš věci správně, jsi kreativní, a nikoli reaktivní.“ To je naprosto jasné. „Bùh už tak mluví. Ale snažím se ti jen vysvětlit, že když přistupuješ ke každému okamžiku bez předem utvořených představ, jsi schopen vytvářet to, čím jsi, místo abys opakoval to, čím jsi byl v minulosti. Život je tvùrčí proces, ale ty jej žiješ, jako by to byl proces opakování.“ Ale jak mùže racionální člověk ignorovat svou předešlou zkušenost ve chvíli, kdy se něco děje ? Není snad normální vzpomenout si na všechno, co víme, a reagovat podle toho ? „Možná je to normální, ale není to přirozené. „Normální“ je to, co obvykle děláme. „Přirozené“ je to, co děláme, když se nesnažíme být „normální“! Přirozené a normální není totéž. V každém okamžiku mùžeš dělat to, co normálně děláš, nebo mùžeš dělat to, co děláš přirozeně. řeknu ti tohle: Nic není přirozenější než láska. Jednáš-li láskyplně, chováš se přirozeně. Reaguješ-li zlostně nebo bázlivě, možná jednáš normálně, ale nikdy se nebudeš chovat přirozeně.“ Jak se mohu chovat láskyplně, když mi moje dosavadní zkušenost říká, že určitý „okamžik“ bude pravděpodobně bolestný ? „Zapomeò na svou zkušenost a začni žít v přítomném okamžiku. Žij tady a teï. Rozhlédni se kolem sebe a snaž se vytvořit to, čím jsi. Pamatuj si, že právě to tady děláš. Přišel jsi na svět v tuto dobu a v tomto místě, abys poznal, kdo jsi - a abys vytvořil to, čím chceš být. To je cílem veškerého života. Život je nekonečný proces neustálého tvoření. Neustále vytváříte své já podle nejvyšší představy, kterou o sobě máte.“ To mi trochu připomíná onoho muže, který skočil z mrakodrapu, nebo? byl přesvědčen, že umí létat. Ignoroval svou zkušenost i zkušenost druhých a když vyskočil z okna, křičel: „jsem Bùh !“ To mi nepřipadá moc chytré. „A já ti řeknu tohle: Lidé dosáhli mnohem větších věcí. Lidé vyléčili nemoci. Lidé oživili mrtvé.“ To dokázal jen jediný člověk. „Ty si myslíš, že jen jediný člověk byl obdařen takovou mocí nad fyzickým vesmírem ?“ Jen jediný člověk takovou moc demonstroval. „To není pravda. Kdo rozdělil vody Rudého moře ?“ Bùh. „Ano, ale kdo ho o to požádal ?“ Mojžíš. „Správně. A kdo žádá mě, abych léčil nemocné a oživoval mrtvé ?“ Ježíš. „Ano. A ty si myslíš, že nemùžeš udělat to, co udělali Mojžíš a Ježíš ?“ Ale oni to neudělali ! Požádali tebe, abys to udělal. To je něco jiného. „A ty si myslíš, že mě nemùžeš požádat o něco takového ?“ Myslím, že bych mohl. „A vyhověl bych ti ?“ To nevím. „V tom se lišíš od Mojžíše i Ježíše. V tom je mezi vámi velký rozdíl.“ Mnozí lidé věří, že je vyslyšíš, když tě požádají ve jménu Ježíše. „Ano, mnoho lidí tomu opravdu věří. Domnívají se, že sami nemají žádnou moc, ale protože viděli, jakou moc má Ježíš (nebo věří těm, kteří to viděli), žádají mě jeho jménem. Přestože řekl, „Proč se tak divíte ? Takové věci budete dělat i vy.“ Ale lidé tomu nevěřili. A mnozí tomu nevěří dodnes. Vy všichni si myslíte, že nejste dost dobří. Proto mě žádáte ve jménu Ježíše. Nebo Panny Marie. Nebo nějakého světce. Nebo Boha slunce. Nebo Ducha východu. Odvoláváte se na každého - na kohokoli - jen ne na sebe.. A přece vám říkám tohle: Proste a bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Klepejte a bude vám otevřeno.“ Vyskočte z okna a budete létat. „Jsou lidé, kteří dovedou například levitovat. Věříš tomu ?“ Slyšel jsem o tom. „A jsou lidé, kteří dovedou procházet zdmi. A lidé, kteří vystupují ze svého těla.“ Ano, ano. Ale já jsem nikdy nikoho neviděl projít zdí - a nikomu nedoporučuji, aby to zkoušel. Ani si nemyslím, že bychom měli skákat z oken mrakodrapù. To není dobré pro zdraví. „Ten muž, který skočil z mrakodrapu, se nezabil proto, že by nebyl schopen létat, kdyby byl ve správném stavu existence, ale proto, že nikdy nemohl dokázat své božství tím, že se pokoušel ukázat, že je jiný než ostatní.“ Vysvětli mi to. „Ten muž žil ve světě přeludù a představoval si, že je jiný než všichni ostatní. Jeho prohlášení, že je Bohem, bylo nepravdivé. Snažil se oddělit od ostatních. Snažil se být větším. Mocnějším. To, co udělal, byl egoistický akt. Ego - oddělená entita - nemùže nikdy napodobit Boha. Tím, že se snažil dokázat, že je Bohem, dokázal jen svou oddělenost, nikoli svou jednotu se vším. Ježíš naopak dokázal své božství tím, že demonstroval jednotu. V onom posvátném okamžiku bylo jeho vědomí totožné s mým vědomím; v takovém stavu se v jeho božské realitě materializovalo všechno, co si přál.“ Už tomu rozumím. Takže chceme-li dělat zázraky, stačí, když dosáhneme takového stav vědomí jako Kristus ! A pak nám pùjde všechno snadno... „Ve skutečnosti tomu tak je. Je to jednodušší, než si myslíš. A mnoho lidí takového stavu vědomí dosáhlo. I ty toho mùžeš dosáhnout.“ Jak - ? „Tím, že se budeš snažit být. Tím, že si budeš volit zpùsob existence. Ale tuto volbu musíš opakovat každý den, každou minutu. Musí se to stát smyslem tvého života. Smyslem tvého života už to je - ale ty to ještě nevíš. A jestliže to víš a jestliže si vzpomínáš na dùvod své existence, zdá se, že nevíš, jak se tam dostat.“ Ano, přesně tak to je. řekni mi tedy, jak se mohu dostat tam, kde chci být ? „Znovu ti řeknu tohle: Žádej a bude ti dáno. Hledej a nalezneš. Klepej a bude ti otevřeno.“ Už pětatřicet let „hledám“ a „klepám“. Jistě mi odpustíš, když ti řeknu, že mě to začíná nudit. „Nemohu říci, že bych nevěřil, že už pětatřicet let hledáš a klepáš, a za tvou snahu ti musím dát dobrou známku. řekněme, že to posledních pětatřicet let občas děláš - občas. V minulosti, když jsi byl ještě velmi mladý, jsi za mnou chodil jen tehdy, když jsi měl nějaký problém nebo když jsi něco potřeboval. Později sis začal uvědomovat, že to pravděpodobně není správný vztah k Bohu, a snažil ses jej zlepšit. Přesto jsi na mě myslil jen zřídka. Potom jsi začal meditovat, provádět rùzné obřady a modlit se ke mně, ale to jsi dělal, jen když ti to vyhovovalo nebo když jsi měl momentální inspiraci. A? už sis v takových chvílích uvědomoval mou existenci jako něco nádherného, přesto žiješ většinu svého života v iluzi, že jsi ode mě oddělen, a jen málokdy si uvědomuješ nejvyšší realitu. Tvùj život se dodnes točí kolem aut, nezaplacených účtù a toho, co chceš od druhých lidí, točí se kolem dramat, která sis vytvořil, a nikoli kolem tvùrce těchto dramat Protože stále hraješ svá dramata, ještě jsi nepřišel na to, proč si je neustále vytváříš. říkáš, že víš, co je smyslem života, ale nežiješ podle toho. říkáš, že jsi našel cestu k Bohu. Tvrdíš, že už jsi na cestě, ale tou cestou nejdeš. A pak za mnou přijdeš a říkáš, že už pětatřicet let hledáš a klepáš. Nerad bych ti bral iluze, ale... Je na čase, aby sis uvědomil, kdo opravdu jsi. řeknu ti tohle: Chceš být jako Kristus ? Chovej se jako on - každou minutu. (Ne že bys nevěděl jak. On ti ukázal cestu.) Chovej se jako Kristus v každé situaci. (Ne že bys nemohl. On ti dal instrukce.) Budeš-li potřebovat pomoc, dostane se ti jí. Já tě vedu každou minutu každého dne. Já jsem ten klidný, tichý hlas, který ti radí, kam se obrátit, jakou cestou jít, jakou dát odpověï, co dělat, co říkat - jakou realitu si vytvořit, jestli opravdu hledáš spojení se mnou. Naslouchej mně.“ Obávám se, že nevím jak. „To je nesmysl ! Vždy? to právě teï děláš ! Prostě to dělej pořád.“ Nemohu s sebou pořád nosit poznámkový blok. Nemohu všeho nechat a začít ti psát dopisy a doufat, že mi pošleš jednu z tvých brilantních odpovědí. „Děkuji. Moje odpovědi jsou brilantní ! A tady je další: Mùžeš to dělat. Kdyby ti někdo řekl, že máš přímou linku na Boha a že nemusíš dělat nic jiného než nosit s sebou stále papír a tužku, udělal bys to ?“ Samozřejmě. „Ale právě jsi řekl, že bys to neudělal. Nebo že „nemùžeš“. Tak co ti je ? Co chceš říci ? Kde je tvá pravda ? A nejlepší ze všeho je, že žádný papír ani tužku nepotřebuješ. Já jsem s tebou pořád. Já nežiji v tvé tužce, žiji v tobě.“ To je pravda, že ano... Tím chci říci, že tomu opravdu mohu věřit ? „Samozřejmě že tomu mùžeš věřit. To jsem od vás chtěl od samého začátku. A to vám říká každý Mistr včetně Ježíše. Je to základní učení. Je to nejvyšší pravda. Já jsem s vámi pořád až do konce času. Věříš tomu ?“ Ano, teï tomu věřím. Víc než kdykoli předtím. „Dobře. Jestli ti to vyhovuje, vezmi si poznámkový blok a pero. Dělej to častěji. Každý den. Každou hodinu, bude-li třeba. Přibliž se ke mně. Přibliž se ! Dělej, co mùžeš. Dělej, co musíš. Dělej, co je třeba. Pomodli se. Polib kámen. Ukloò se Východu. Zazpívej si. Napni svaly. Nebo napiš knihu. Dělej co je třeba. Každý z vás má své vlastní představy. Každý z vás mi porozuměl - vytvořil si mě - svým vlastním zpùsobem. Pro některé z vás jsem muž. Pro jiné jsem žena. Pro další jsem obojí. A pro některé nejsem ani jedno, ani druhé. Pro některé z vás jsem čistá energie. Pro jiné jsem ten nejkrásnější cit, jemuž říkáte láska. A někteří z vás nemají ani tušení, co jsem. Jen víte, že jsem. A tak to je. JÁ JSEM. Jsem vítr, který vám čechrá vlasy. Jsem slunce, které vás zahřívá. Jsem déš?, který vám tančí po tváři. Jsem vùně květin ve vzduchu. Jsem květina, která voní. Jsem vzduch, který přenáší vùni květin. Jsem vaše první myšlenka. Jsem vaše poslední myšlenka. Jsem představa, která osvítila váš nejkrásnější okamžik. Jsem nádhera jeho naplnění. Jsem pocit, který podnítil to nejkrásnější, co jste kdy udělali. Jsem ta část vašeho já, která po tomto pocitu neustále touží. Cokoli vás se mnou spojuje - jakýkoli obřad, meditace, píseò, myšlenka, slovo, činnost - dělejte to. Dělejte to pro mě.“ | ||