| 3.kapitola Takže abych shrnul, co mi říkáš: • Život je proces neustálého tvoření. • Tajemstvím všech Mistrù je to, že nemění svá rozhodnutí a dělají to, co se rozhodli dělat. • Nikdy se nespokojte se zápornou odpovědí. • Přivoláváme to, co si myslíme, cítíme a říkáme. • Život mùže být procesem vytváření nového nebo opakování starého. • Duše tvoří, rozum reaguje. • Duše chápe to, co si rozum neumí představit. • Nepřemýšlejte o tom, co je pro vás „nejlepší“, a začněte dělat to, co vyhovuje vaší přirozenosti. • Vaše pocity jsou vaší pravdou. Vaše pravda je pro vás nejlepší. • Myšlenky nejsou pocity. Jsou to vaše představy o tom, jak byste se „měli“ cítit. Když se pocity a myšlenky zamotají, pravda se ztrácí. • Chcete-li se vrátit ke svému cítění, zapomeòte na svùj rozum a vra?te se ke svým smyslùm. • Jakmile poznáte svou pravdu, žijte podle toho. • Negativní pocity nejsou žádné pocity; jsou to představy založené na vaší nebo cizí zkušenosti. • Zkušenost není ukazatelem pravdy, nebo? čistou pravdu vytváříte v přítomném okamžiku. • Chcete-li změnit své reakce, žijte v přítomnosti, která existuje ještě dřív, než o ní přemýšlíte. Jinými slovy, žijte tady a teï... nežijte v minulosti ani v budoucnosti. • Minulost a budoucnost existují jen v představách. Jedinou realitou je přítomný okamžik. • Hledejte a naleznete. • Dělejte, co je třeba, abyste zùstali ve spojení s Bohem / Bohyní / Pravdou. Nikdy nepřestávejte dělat to, co vás spojuje se vším, co existuje. Co tomu říkáš ? „Úžasné ! Pochopil jsi to. Teï se podle toho mùžeš řídit.“ Pokusím se. „To je dobře.“ Mùžeme se teï vrátit k tomu, o čem jsme mluvili ? řekni mi něco o čase. „Neexistuje žádný jiný čas než přítomnost ! Jistě jsi to už slyšel. Ale nerozuměl jsi tomu. Teï tomu rozumíš. Veškerý čas je obsažen v tomto okamžiku. Není žádný jiný okamžik než tento okamžik. „Teï„ je všechno, co existuje.“ A co „včera“ a „zítra“ ? „Výplody tvé představivosti. Racionální konstrukce, které v Nejvyšší realitě neexistují. Všechno, co se kdy stalo, co se děje a co se kdy stane, se děje v tomto okamžiku.“ Tomu nerozumím. „Taky nemùžeš. Alespoò ne úplně. Ale mùžeš začít. Nic víc není třeba. Tak poslouchej... „čas“ není kontinuum. čas je aspekt relativity, jenž existuje vertikálně, nikoli horizontálně. Nepředstavuj si čas jako něco, co plyne „zleva doprava“ - jako tzv. časovou linii, která plyne od narození do smrti, od určitého bodu v minulosti do určitého bodu v budoucnosti vesmíru. „čas“ se pohybuje „nahoru a dolù“ ! Představuj si ho jako vřeteno, které symbolizuje věčný okamžik přítomnosti. Představ si, že na tomto vřetenu jsou listy papíru, naskládané jeden na druhém. Ty představují jednotlivé elementy času. Každý element je oddělený od ostatních, ale všechny existují zároveò. Všechny listy najednou. Existuje jen jediný okamžik - tento okamžik - věčně přítomný okamžik. Všechno se děje v tomto okamžiku - a to mě povznáší. Bùh nemusí čekat na slávu. Zařídil jsem to tak, protože jsem byl nedočkavý. Byl jsem tak š?astný, že jsem tím, čím jsem, že jsem se nemohl dočkat, až to vyjádřím ve své realitě. Takže PRÁSK, tady to je - tady, v tomto okamžiku – VŠECHNO ! Nemá to žádný začátek ani konec. Všechno, co existuje, prostě JE. V tomto bytí je tvùj život. Ve svém vědomí se mùžeš přenést do jakéhokoli „času“ a „místa“ v tomto bytí.“ Tím chceš říci, že mùžeme cestovat v čase ? „Ano - a mnozí z vás to dělají. Děláte to vlastně všichni - a děláte to běžně, obvykle ve snu. Většina z vás si to neuvědomuje. Nedokážete si udržet vědomí. Ale vaše energie se na vás nalepí jako lepidlo a občas je tohoto rezidua tolik, že v něm senzitivní lidé mohou vidět některé věci z vaší „minulosti“ i „budoucnosti“. Tyto lidi, kteří jsou schopni „číst“ toto reziduum, považujete za jasnovidce. Občas se nahromadí tolik rezidua, že si i vy, ve svém omezeném vědomí, uvědomíte, že jste „tady už jednou byli“, že jste „tahle všechno už dělali“ !“ Déjá vu ! „Ano. Nebo ten úžasný pocit, že celý život - celou věčnost - znáte někoho, koho jste právě potkali. To je úžasný pocit. Nádherný pocit. Opravdový pocit. Jeho duši jste znali vždycky. „Vždycky“ existuje v přítomném okamžiku. Takže se často díváte nahoru nebo dolù ze svého „listu papíru“ na vřetenu a vidíte všechny ostatní listy. A vidíte tam i sebe - nebo? část vašeho já je na každém listu !“ Jak je to možné ? „řeknu ti tohle: Vždycky jsi byl, vždycky jsi a vždycky budeš. Ještě nikdy nebyl čas, kdy bys nebyl - a nikdy takový čas nepřijde.“ Moment ! A co pojem staré duše ? Nejsou některé duše starší než jiné ? „Nic není „starší“ než cokoli jiného. VŠECHNO jsem stvořil NAJEDNOU a všechno existuje v tomto okamžiku. Zdání, že je něco „starší“ nebo „mladší“, má smysl jen na nižších úrovních vědomí určité duše neboli aspektu bytí. Vy všichni jste aspekty bytí - součásti toho, co je. Každá část obsahuje vědomí celku. Vědomí jednoty je zážitek probuzení. Individuální aspekt Boží podstaty si začne uvědomovat sám sebe. Stane se doslova sebevědomým. Pak si postupně začne uvědomovat všechny ostatní aspekty, až si nakonec uvědomí, že vlastně neexistují - že všechno je Boží podstata. A nakonec si uvědomí mne - Jediného Boha.“ Ty se ale miluješ, to ti řeknu. „A ty mě nemiluješ ?“ Samozřejmě ! Myslím, že jsi úžasný ! „S tím souhlasím. Ale myslím si, že i ty jsi úžasný ! V tom jediném spolu nesouhlasíme. Ty totiž nevěříš, že jsi úžasný !“ Jak si mohu myslit, že jsem úžasný, když si uvědomuji všechny své slabosti a omyly - všechno své zlo ? „řeknu ti tohle: Zlo neexistuje !“ Přál bych si, aby to byla pravda. „Jsi dokonalý takový, jaký jsi.“ Přál bych si, aby i to byla pravda. „To je pravda ! Sazenice není méně dokonalá než vzrostlý strom. Nemluvně není méně dokonalé než dospělý člověk. Nemluvně je dokonalost sama. To, že nic neumí a nic neví, v žádném případě neznamená, že je nedokonalé. Dítě dělá chyby. Postaví se, potácí se, spadne. Opět se postaví. Stojí poněkud nejistě a drží se matčiny nohy. Je proto nedokonalé ? Právě naopak ! Tohle dítě je dokonalost sama. A právě tak jsi dokonalý i ty.“ Ale dítě ještě neudělalo nic špatného ! Dítě nikomu neublížilo. „Dítě neví, co je dobré a co je špatné.“ Ano. „Ani ty to nevíš.“ Ale vím. Vím, že je špatné zabíjet lidi a že je správné milovat je. Vím, že je špatné ubližovat druhým a že je správné je léčit. Vím, že je špatné krást, nemluvit pravdu a zneužívat druhých. „Mohl bych ti ukázat případy, v nichž každá z těchto „špatných“ věcí je správná.“ Teï ovšem žertuješ. „Ani trochu. Jen mluvím realisticky.“ říkáš-li, že výjimka potvrzuje pravidlo, pak s tebou souhlasím. „Jestliže existují výjimky, pak neexistují pravidla.“ říkáš tedy, že není špatné zabíjet, ubližovat a krást ? „To záleží na tom, co se snažíš udělat.“ Dobře, dobře, rozumím. Ale to z něčeho špatného nedělá něco dobrého. Občas je třeba udělat něco špatného, abychom dosáhli dobrého cíle. „Což znamená, že to není špatné. Je to prostě jen prostředek k dosažení žádoucího cíle.“ Jinými slovy říkáš, že účel světí prostředky ? „A co si myslíš ty ?“ S tím nesouhlasím. Zásadně s tím nesouhlasím. „Budiž. Copak si neuvědomuješ, co právě teï děláš ? Vymýšlíš si pravidla. A neuvědomuješ si ještě něco ? Že to je naprosto v pořádku. Právě to máš dělat. Celý život je realizací a prožíváním toho, čím jsi. S přibývajícími znalostmi a rozšiřujícím se rozhledem vytváříš nová pravidla. Jak rozšiřuješ svou představu o sobě samém, vytváříš si nové hranice. Tyto hranice mají omezit něco, co omezit nelze. Nemùžeš omezit své „já“, nebo? jsi stejně bezmezný jako Vesmír. Nicméně si mùžeš vytvořit představu o svém neomezeném já a pak ji přijmout jako své omezení. V jistém smyslu je to jediný zpùsob, jak mùžeš poznat sám sebe jako individuálního jedince. Co je bezmezné, je bezmezné. Co je neomezené, je neomezené. Nemùže to existovat nikde, protože to je všude. Je to všude, a zároveò to není nikde. Bùh je všude. To znamená, že není nikde, protože aby mohl být někde, musel by nebýt někde jinde - což je pro Boha nemožné. Jen jedno je pro Boha „nemožné“: Bùh nemùže nebýt Bohem. Bùh nemùže „nebýt“. Já jsem všude a to je vše. A poněvadž jsem všude, nejsem vlastně nikde. A jestliže nejsem NIKDE, kde tedy jsem ? TADY A TEÏ.“ To se mi líbí ! Už jsi mi to sice vysvětlil v první knize, ale protože se mi to opravdu líbí, nechám tě pokračovat. „To je od tebe moc pěkné. A už tomu rozumíš ? Chápeš, že si vytváříš své představy o „dobru“ a „zlu“ jen proto, abys definoval, kdo jsi ? Chápeš, že bez těchto definic - hranic - nejsi ničím ? A chápeš, že stejně jako já tyto hranice posunuješ podle toho, jak měníš své představy o sobě ?“ Rozumím tomu, co říkáš, ale nemyslím si, že jsem příliš změnil své osobní hranice. Zabíjet pro mě bylo vždycky špatné. Krást pro mě bylo vždycky špatné. Ubližovat druhým pro mě bylo vždycky špatné. Nejobecnější pravidla, podle kterých jednáme, existují od počátku času a většina lidí s nimi souhlasí. „Proč tedy válčíte ?“ Protože vždycky budou lidé, kteří porušují pravidla. V každém koši je nějaké shnilé jablko. „To, co ti teï řeknu, bude možná pro některé lidi těžko pochopitelné, nebo? to bude odporovat mnoha názorùm, které v rámci dnešního myšlenkového systému považujete za pravdivé. Nicméně se o tom musím zmínit, máš-li mít z tohoto rozhovoru nějaký užitek. Proto se v této knize soustředíme na některé z těchto koncepcí. Musím tě však upozornit, že to pro tebe bude trochu nepříjemné. Jsi připraven ?“ Myslím, že ano. Děkuji za upozornění. Co je na tom tak těžko pochopitelné ? „řeknu ti tohle: nejsou žádná „shnilá jablka“. Jsou jen lidé, kteří nesouhlasí s tvým názorem, protože si vytvořili jiný „model“ světa. A řeknu ti ještě tohle: Nikdo nedělá nic nesprávného, posuzujeme-li to z hlediska jeho modelu světa.“ Pak je ovšem jejich „model“ hodně zmatený. Já vím, co je správné a co je nesprávné, a z toho, že to druzí nevědí, v žádném případě nevyplývá, že jsem blázen jen proto, že to vím. Blázni jsou oni ! „Bohužel právě tento postoj vede k válkám.“ Vím, vím. řekl jsem to schválně. Jen jsem opakoval, co říká mnoho lidí. Ale co mám takovým lidem říci ? Co jim mohu říci ? „Mùžeš jim říci, že představy o tom, co je „špatné“ a „dobré“, se neustále mění - a vždycky se měnily. Každá kultura, každá doba, každé náboženství a dokonce i každá rodina má svou představu. Mùžeš jim říci, že to, co lidé považovali za „správné“ v určité době - například upalování čarodějnic ve středověku - považujeme dnes za „špatné“. Mùžeš jim říci, že definice „dobrého“ a „špatného“ závisí nejen na době, ale také na geografii. Mùžeš je upozornit na to, že některé činnosti (například prostituce) jsou nezákonné v jednom místě, zatímco o několik kilometrù dál jsou zákonné. Takže když je někdo odsuzován za to, že udělal něco „špatného“, ve skutečnosti je odsuzován nikoli za to, co udělal, ale za to, kde to udělal. A teï budu opakovat něco, co jsem už řekl v první knize a co mnoho lidí nemohlo pochopit. Hitler odešel do nebe.“ Pochybuji, že je na tohle někdo připraven. „Cílem této knihy a všech dílù této trilogie je připravit lidi na nový model světa, na nové porozumění, širší pohled, krásnější představu.“ Nicméně ti budu muset klást otázky, jaké by ti chtěli položit mnozí lidé. Jak by bylo možné, aby někdo takový jako Hitler odešel do nebe ? Všechna náboženství na světě - tím myslím všechna - ho odsoudila a poslala přímo do pekla. „Hitler nemohl jít do pekla, protože peklo neexistuje. Proto zbývá jen jediné místo, kam mohl odejít. Ale o to nám teï nejde. Otázkou je, zda bylo Hitlerovo jednání „špatné“. A přece jsem už mnohokrát opakoval, že ve vesmíru není nic ani „správné“, ani „špatné“. Věci prostě jsou a události se dějí. Svùj názor, že Hitler byl netvor, sis vytvořil na základě toho, že nařídil vyvraždění milionù lidí, že ano ?“ Samozřejmě. „Ale co když ti řeknu, že to, čemu říkáš „smrt“, je to nejkrásnější co se člověku mùže stát ? Co potom ?“ S tím je těžké souhlasit. „Myslíš, že život na Zemi je lepší než život v nebi ? řeknu ti tohle: V okamžiku své smrti poznáš největší svobodu, největší radost, největší klid a největší lásku, jakou jsi kdy poznal.“ A? už je posmrtný život sebekrásnější, ignoruješ skutečnost, že by náš život na Zemi neměl být zkrácen proti naší vùli. Přišli jsme sem, abychom něco udělali, abychom něco prožili, abychom se něco naučili; a není správné, aby nás nějaký vrahounský maniak sprovodil ze světa. „Zaprvé tu nejsi proto, abys ses něco naučil. (Znovu si přečti první knihu.) Život není škola a naším cílem není učení, ale rozpomínání. A zadruhé nám život mùže zkrátit mnoho jiných věcí... hurikán, zemětřesení atd.“ To je něco jiného. To je Boží vùle. „Všechno se děje z Boží vùle. Myslíš, že by se cokoli stalo, kdybych si to nepřál ? Myslíš, že bys mohl pohnout malíčkem, kdybych ti to nedovolil ? Nemùžeš udělat nic, pokud jsem proti tomu. Ale vra?me se k otázce nespravedlivé smrti. Myslíš, že je „špatné“, když je život ukončen nemocí ?“ Špatné“ není správné slovo. Umřít v dùsledku nemoci je přirozené. Je to něco jiného než vraždění. „A co nehoda ? Docela obyčejná nehoda... ?“ To je totéž. Je to neštěstí, je to tragické, ale je to Boží vùle. Nevidíme do Boží mysli a nevíme, proč se takové věci stávají. Ani bychom se neměli pokoušet na to přijít, nebo? Boží vùle je nezměnitelná a nepochopitelná. Snaha odhalit Boží tajemství je touha po poznání, které je mimo naše schopnosti. Je to hřích. „Jak to víš ?“ Protože kdyby Bùh chtěl, abychom všechno chápali, pak bychom všechno chápali. Skutečnost, že tomu tak není, jasně dokazuje, že si to Bùh nepřeje. „Už ti rozumím. To, že nechápete, proč se něco stane, je dùkazem Boží vùle. Fakt, že se to stane, ovšem není dùkazem Boží vùle. Hmm...“ Neumím to vysvětlit, ale vím, čemu věřím. „Věříš, že Bùh je všemohoucí ?“ Ano. „Ale pochybuješ o tom v případě Hitlera. Dělal snad to, co dělal, proti vùli Boží ?“ Ano. „Jak je to možné ?“ Hitler porušil Boží vùli. „Jak to mohl udělat, je-li má vùle všemohoucí ?“ Ty jsi mu to dovolil. „Jestliže jsem mu to dovolil, pak to byla má vùle.“ Vypadá to tak... ale z jakého dùvodu. Ne. Dal jsi mu svobodu rozhodování. Bylo to jeho rozhodnutí, jeho vùle. „Už to začínáš chápat. Už jsi velmi blízko. Samozřejmě máš pravdu. Skutečně to byla má vùle, aby Hitler - aby všichni lidé - měli svobodou vùli. Ale nechci, abyste byli nepřetržitě trestáni, když učiníte jiné rozhodnutí než takové, jaké očekávám. Kdyby tomu tak bylo, jak „svobodní“ byste byli ? Mùžete se opravdu svobodně rozhodnout, že uděláte, co chcete, jestliže víte, že budete nevýslovně trpět, když neuděláte, co chci já ? Jaká je tohle svobodná vùle ?“ To není otázka trestu. Je to přírodní zákon. Je to prostě otázka dùsledkù. „Vidím, že ses dobře naučil všechny teologické argumenty, které vám dovolují považovat mě za mstivého Boha - aniž mě za to činí zodpovědným. Ale kdo udělal tyto přírodní zákony ? A jestliže se shodneme v tom, že jsem je musel udělat já, proč bych dělal takové zákony - a pak vám dal moc porušovat je ? Kdybych nechtěl, aby moji úžasní tvorové trpěli - proč bych jim dával takovou možnost ? A proč bych vás ve dne v noci sváděl, abyste porušovali zákony, které jsem stanovil ?“ Ty nás nesvádíš. Svádí nás ïábel. „A opět se snažíš zbavit mě zodpovědnosti. Copak nechápeš, že svou teologii mùžete ospravedlnit jedině tím, že mě učiníte nemohoucím ? Nechápeš, že vaše racionální konstrukce mají smysl jedině za předpokladu, že moje jsou nesmyslné ? Jsi spokojen s pojetím takového Boha, který stvoří tvora, jehož jednání nemùže ovládat ?“ Neřekl jsem, že nemùžeš ovládat ïábla. Ty mùžeš ovládat všechno. Jsi přece Bùh ! Ale problém je v tom, že všechno ovládat nechceš. Dovoluješ ïáblovi, aby nás sváděl a snažil se získat naše duše. „Ale proč ? Proč bych to dělal, jestliže nechci, abyste se ke mně nevrátili ?“ Protože chceš, abychom k tobě přišli z vlastní vùle, nikoli proto, že bychom neměli na vybranou. Stvořil jsi nebe a peklo, abychom měli volbu. Abychom se mohli svobodně rozhodnout, místo abychom dělali, co dělat musíme. „Chápu, proč si to myslíš. Tak jsem to zařídil ve vašem světě, a proto se domníváš, že to tak musí být i v mém světě. Ve vašem světě nemùže existovat Dobro bez Zla. A proto si myslíš, že to tak musí být i v mém světě. Ale já ti řeknu tohle: V mém světě není žádné „zlo“. V mém světě je Všechno. Jednota. A vědomí této jednoty. Mùj svět je absolutní svět, v němž nic neexistuje ve vztahu k něčemu jinému, v němž je všechno naprosto nezávislé na všem ostatním. V mém světě není nic než Láska.“ A záleží na tom, co děláme, myslíme a říkáme tady na Zemi ? „Záleží. Jen se rozhlédni kolem sebe.“ Já myslím po smrti. „Smrt neexistuje. Život je věčný. Život je. Jen jeho formy se mění.“ Jak si přeješ - tak tedy po tom, až „změníme formu“. „Až změníte formu, přestanou existovat jakékoli dùsledky. Bude jen čisté vědomí. Dùsledky jsou prvkem relativity. V absolutním světě neexistují, nebo? závisejí na lineárním „čase“ a následnosti událostí. V absolutním světě není nic než klid a radost a láska. Teprve tam se dovíte, že váš „ïábel“ neexistuje, že jste to, co jste si vždycky myslili, že jste - to jest dobro a láska. Vaše představa, že jste něčím jiným, pochází z šíleného vnějšího světa, který vás nutí jednat šíleně. Druzí vás odsuzují a vy se posuzujete podle jejich soudu. A teï chcete, aby vás soudil Bùh, ale já to neudělám. A protože nerozumíte Bohu, který se nechová jako lidé, jste ztraceni. Vaše teologie je vaším pokusem opět se najít.“ říkáš, že naše teologie je šílená - ale jak mùže fungovat jakákoli teologie bez systému odměny a trestu ? „Všechno záleží na tom, co považujete za smysl života - a tudíž za základ své teologie. Věříte-li, že život je krutá zkouška, jejímž cílem je odhalit, zda máte nějakou „hodnotu“, pak začne mít vaše teologie smysl. Věříte-li, že život je proces, který vám dává příležitost najít se, rozpomenout se na svou hodnotu, pak je vaše teologie šílená. Věříte-li, že Bùh je egomaniak, který vyžaduje vaši pozornost, obdiv, ocenění a lásku - a je ochoten zabít aby to dostal - pak má vaše teologie smysl. Věříte-li, že Bùh nemá žádné ego ani potřeby, že je zdrojem všeho, že je sídlem veškeré moudrosti a lásky, pak se vaše teologie hroutí. Věříte-li, že Bùh je pomstychtivý Bùh, plný zloby a žárlivosti, pak je vaše teologie dokonalá. Věříte-li, že Bùh je mírumilovný Bùh, plný radosti, lásky a vášně, pak vám je vaše teologie k ničemu. řeknu ti tohle: potěšit Boha není smyslem vašeho života. Smyslem vašeho života je poznat a vytvořit sama sebe. Když to děláte, Boha uspokojujete a zároveò ji povznášíte.“ Proč říkáš „ji“ ? Jsi snad ona ? „Nejsem ani „ona“, ani „on“. Občas používám ženského rodu, abych vás vyburcoval z vašeho omezeného myšlení. Jestliže si myslíš, že Bùh je mužského pohlaví, pak si myslíš, že nemùže být ženského pohlaví. A to je velký omyl. Hitler šel do nebe z těchto dùvodù: Protože neexistuje peklo, nemohl jít nikam jinam. Jeho činy bys označil za chyby - činy nevyvinutého tvora - a chyby nelze trestat odsouzením. Chybujícímu je třeba poskytnout příležitost k nápravě, k rùstu. Chyby, jež Hitler udělal, nijak nepoškodily ani neublížily těm, jejichž smrt zavinil. Tito lidé byli osvobozeni ze svého pozemského otroctví jako motýl opouštějící svou kuklu. Pozùstalí oplakávají jejich smrt jen proto, že nevědí, do jakého krásného světa odešli. Ten, kdo poznal smrt, už nikdy netruchlí nad smrtí druhých. Tvoje prohlášení, že jejich smrt byla předčasná a tudíž „nespravedlivá“, naznačuje, že se ve vesmíru mùže stát něco, co se stát nemá. Ale vzhledem k tomu, kdo a co jsem, je to nemožné. Všechno, co se děje ve vesmíru, děje se dokonale. Bùh už velmi dlouho neudělal žádnou chybu. Když vidíš naprostou dokonalost ve všem - nejen v tom, s čím souhlasíš, ale především v tom, s čím nesouhlasíš - pak dosáhneš dokonalosti.“ Tohle všechno samozřejmě vím. Už jsme o tom hovořili v první knize. Ale je třeba to zopakovat, aby měli z čeho vycházet ti, kteří ji nečetli. Proto se takhle ptám, teï bych však chtěl hovořit o některých velmi složitých teologiích, které jsme my lidé vytvořili. Ve škole mě učili, že jsem hříšník, že všichni lidé jsou hříšníci a že za to nikdo nemùže. Prostě jsme se tak narodili. Narodili jsme se v hříchu. „Velice zajímavé. Jak se jim povedlo přesvědčit tě ?“ Vyprávěli nám příběh o Adamovi a Evě. V hodinách náboženství nám říkali, že my jsme možná ještě nehřešili, ale že hřešili Adam a Eva, jejichž jsme potomky, a proto jsme zdědili jejich vinu zároveò s jejich hříšnou povahou. Adam a Eva jedli zakázané ovoce - poznali, co je dobro a zlo - a tím odsoudili všechny své potomky k tomu, aby byli při narození odděleni od Boha. Všichni přicházíme na svět s tímto dědičným hříchem. Všichni sdílíme tuto vinu. Proto si myslím, že nám byla dána svobodná vùle, aby se zjistilo, zda budeme stejně neposlušní jako Adam a Eva nebo zda překonáme své špatné sklony a budeme se chovat správně navzdory všem světským svodùm. „A když se budete chovat „špatně“ ?“ Tak nás pošleš do pekla. „Opravdu ?“ Ano. Pokud se nebudeme kát. „Aha.“ Projevíme-li lítost, zachráníš nás před peklem - ale nezbavíš nás všeho utrpení. Stejně budeme muset jít na určitou dobu do očistce, abychom se očistili od svých hříchù. „Jak dlouho budete muset být v očistci ?“ Dokud se neočistíme od svých hříchù. Musím ti říci, že to není moc příjemné. čím víc hříchù máme, tím déle tam budeme. To nám říkali ve škole. „Rozumím.“ Alespoò nepùjdeme do pekla, kde bychom museli zùstat navždy. Když se však dopustíme smrtelného hříchu, pùjdeme přímo do pekla. „Smrtelného hříchu ?“ Neodpustitelného hříchu. Když umřeme s odpustitelným hříchem v duši, pùjdeme jen do očistce. Dopustíme-li se smrtelného hříchu, pùjdeme přímo do pekla. „Mùžeš mi dát nějaký příklad rùzných kategorií hříchu ?“ Jistě. Smrtelné hříchy jsou velmi vážné. Něco jako těžké zločiny. Teologické zločiny. Vraždy, znásilnění, krádež. Odpustitelné hříchy jsou lehké přestupky. Teologické přestupky. Odpustitelný hřích je například zmeškání nedělní mše. Nebo v dřívějších dobách pojídání masa v pátek. „Tenhle váš Bùh vás poslal do očistce, když jste jedli v pátek maso ?“ Ano. Ale už to nedělá. Už od počátku šedesátých let to nedělá. Ale předtím běda tomu, kdo v pátek jedl maso. „Opravdu ?“ Jistě. „A proč se to na počátku šedesátých let změnilo ?“ Papež prohlásil, že už to není hřích. „Rozumím. A tenhle váš Bùh - ten vás nutí, abyste ho uctívali a abyste chodili v neděli do kostela ? A hrozí vám, že vás potrestá ?“ Nejít na mši je hřích. A když se k němu nepřiznáš - když umřeš s tímto hříchem v duši - pùjdeš do očistce. „Ale jak je to s dětmi ? Co má dělat nevinné dítě, které nezná všechna „pravidla“, podle nichž Bùh miluje ?“ Dítě, které umře předtím, než mohlo být pokřtěno, jde do předpeklí. „Kam jde ?“ Do předpeklí. Předpeklí není žádná trestnice, ale není to ani nebe, Je to… prostě… předpeklí. Sice nemùžeš být s Bohem, ale nemusíš jít k čertu“. „Ale proč to krásné, nevinné stvoření nemùže být s Bohem ? Dítě přece neudělalo nic špatného...“ To je pravda, ale nebylo pokřtěno. A? už jsou děti - nebo kdokoli - sebenevinnější, musejí být pokřtěny, aby se dostaly do nebe, Jinak je Bùh nemùže přijmout. Proto je dùležité nechat děti pokřtít co nejdřív po narození. „A kdo ti tohle všechno řekl ?“ Bùh. Prostřednictvím církve. „Jaké církve ?“ římskokatolické církve, samozřejmě. To je jeho církev. Katolík, který navštíví jiný kostel, se dopouští hříchu. „A já si myslil, že hřích je nejít do kostela.“ To je sice pravda, ale jít do nesprávného kostela je také hřích. „Co je to „nesprávný“ kostel ?“ Každý kostel, který nepatří římskokatolické církvi. Nesmíš být pokřtěn v nesprávném kostele, nesmíš mít svatbu v nesprávném kostele - nesprávný kostel nesmíš ani navštívit, Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem byl jednou pozván na svatbu jednoho přítele, ale jeptišky mi řekly, abych tam nechodil, nebo? mùj přítel se ženil v nesprávném kostele. „A poslechl jsi je ?“ Ty jeptišky ? Ne. Měl jsem za to, že Bùh přijde do toho kostela stejně ochotně, jako jsi přišel ty do mého kostela, a tak jsem tam šel. Stál jsem tam ve smokingu a cítil se dobře. „Tak dobře. Zopakujme si to. Máme nebe, máme peklo, máme očistec, máme předpeklí, máme smrtelný hřích, máme odpustitelný hřích - nezapomněl jsem na něco ?“ Máme také biřmování, přijímání a zpověï - a ještě vymítání ïábla a poslední pomazání. Máme ještě... „Zadrž - “ - svaté patrony a svátky... „Každý den je posvátný. Každá minuta je posvátná. Tenhle okamžik je posvátný.“ Ano, ale některé dny jsou skutečné svátky. A v tyto dny musíme chodit do kostela. „A zase něco „musíte“. A co se stane, když tam nejdete ?“ Nejít do kostela je hřích. „Takže jdete do pekla.“ Umřeš-li s tímto hříchem v duši, jdeš do očistce. Proto je dobré chodit ke zpovědi - čím častěji, tím lépe. Někteří lidé chodí ke zpovědi každý týden. Někteří každý den. Mají pak čistou duši, takže kdyby umřeli... „Jak vidím, tak žijete v neustálém strachu.“ To je smyslem náboženství - vštípit lidem strach z Boha. Pak se chováme správně a odoláváme světským svodùm. „Aha. A co když zhřešíš mezi zpověïmi a pak se ti něco stane a umřeš ?“ To nevadí. Stačí projevit lítost: „Mùj Bože, upřímně lituji, že jsem tě urazil...“ „Už dost... dost.“ Počkej. To je jen jedno z mnoha náboženství. Nechceš slyšet o dalších ? „Ani ne, umím si to představit.“ Doufám, že si nikdo nemyslí, že zesměšòuji něčí náboženské přesvědčení. „Nikoho nezesměšòuješ, jen se snažíš mi vysvětlit, jak to skutečně je. Jak řekl váš prezident Harry Truman. „Udělej jim peklo, Harry !“ křičeli lidé a Harry odpovídal: „Já jim peklo nedělám, jen je cituji a oni se cítí hrozně.“ “ | ||