| 5 Co je pravá cesta k Bohu ? Je to sebezapírání, jak říkají někteří jogíni ? A co utrpení ? Dovede nás k Bohu utrpení a služby, jak tvrdí mnoho asketù ? Dostaneme se do nebe, když budeme „dobří“, jak říkají rùzná náboženství ? Nebo si mùžeme dělat, co chceme, mùžeme porušovat nebo ignorovat všechna pravidla a tradice, mùžeme povolovat všem svým zálibám a najít tak nirvánu, jak říkají někteří stoupenci Nového věku ? Co je pravá cesta ? Přísné morální zásady nebo dělání si všeho, co chceme ? Co je to ? Tradiční hodnoty nebo jakékoli hodnoty ? Co je pravá cesta ? Deset přikázání nebo Sedm krokù k osvícení ? „Zdá se, že máte velkou potřebu, aby to bylo buï jedno, nebo druhé... Nemohlo by to být všechno najednou ?“ Nevím, ptám se. „Odpovím ti tak, abys mi co možno nejlépe rozuměl - i když ti hned řeknu, že odpovědi najdeš ve své duši. říkám to všem lidem, kteří hledají mou Pravdu. Cestu k Bohu ukážu každému, kdo ji upřímně hledá. Každému ukážu Pravdu. Ale musíte ke mně přijít cestou srdce, nikoli cestou mysli. Ve své mysli mě nikdy nenajdete. Boha nepoznáte racionálním myšlením. Nicméně tvá otázka volá po odpovědi, a proto ti odpovím. Začnu poněkud překvapujícím prohlášením - a možná se dotknu cítění mnoha lidí. Nic takového jako Deset přikázání neexistuje.“ Mùj Bože, nic takového neexistuje ? „Ne. Komu bych přikazoval ? Sobě ? A k čemu by byla taková přikázání ? Cokoli chci, to je. N' est ce pas ? Proč by tedy bylo nutné někomu něco přikazovat ? A kdybych nějaká přikázání vydal, nebyla by automaticky nedodržována ? Jak bych si něco mohl přát tak naléhavě, abych to přikázal - a pak jen seděl a díval se, jak se to neděje ? Jaký král by to udělal ? Jaký vládce ? A přece vám řeknu tohle: Nejsem ani král, ani vládce. Jsem prostě - a strašně - Stvořitel. Stvořitel nevládne, ale tvoří, tvoří, tvoří - a nikdy nepřestává tvořit. Stvořil jsem vás podle své podoby. A něco jsem vám slíbil. Jasně jsem vám řekl, jaké to bude, až se se mnou sjednotíte. Jste upřímní hledači, jako byl Mojžíš. I Mojžíš žádal odpovědi. „Bože mých otcù,“ volal. „Bože mého Boha, zjev se mi. Dej mi znamení, abych to mohl oznámit svému lidu. Jak poznáme, že jsme vyvolení ?“ A já jsem přišel k Mojžíšovi, jako teï přicházím k vám, s božskou úmluvou - věčným slibem - naprosto jistým závazkem. „Jak si mohu být jistý ?“ zeptal se Mojžíš smutně. „Protože jsem ti to řekl,“ odpověděl jsem. „Máš slovo Boha.“ A slovo Boha nebylo přikázáním, ale úmluvou. A tohle je tedy... DESET ZÁVAZKÙ Poznáš, že jsi na cestě k Bohu, a poznáš, že jsi našel Boha, nebo? uvidíš tyto náznaky a tyto změny ve své duši: 1. Budeš milovat Boha z celého srdce, z celé mysli a z celého ducha. Nebudeš dávat přednost jinému Bohu. Nebudeš uctívat lidskou lásku ani úspěch ani peníze ani moc ani jejich symboly. Odložíš to všechno, jako dítě odkládá hračky. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že z nich vyrostlo. A poznáš, že jsi na cestě k Bohu, protože: 2. Nebudeš užívat Boží jméno nadarmo. Ani ode mne nebudeš žádat nicotné věci. Pochopíš moc slova a myšlenek a nebudeš vzývat Boha bezbožným zpùsobem. Nebudeš užívat mé jméno nadarmo, protože nemùžeš. Nebo? mé jméno - Velké „Já jsem“ - se nikdy neužívá nadarmo (to jest bez výsledkù). A až najdeš Boha, poznáš to. A já ti dám tato další znamení: 3. Zasvětíš mi jeden den a budeš jej nazývat svátkem. To proto, abys nesetrvával ve své iluzi, ale uvědomil si, čím jsi. A pak brzy začneš nazývat každý den svátkem a budeš považovat každý okamžik za posvátný. 4. Budeš ctít svou matku a svého otce - a poznáš, že jsi Synem Božím, když budeš ctít Božího Otce/Matku ve všem, co děláš a o čem přemýšlíš. A tak jako ctíš je, budeš ctít všechny lidi. 5. Poznáš, že jsi našel Boha, až zjistíš, že nechceš vraždit (to jest úmyslně zabíjet). Nebo? až pochopíš, že v žádném případě nemùžeš ukončit ničí život (všechen život je věčný), nebudeš chtít ukončit žádnou inkarnaci ani změnit jakoukoli životní energii, pokud nemáš to nejposvátnější ospravedlnění. Tvá nová úcta k životu tě dovede k tomu, že budeš ctít všechny životní formy - včetně rostlin a zvířat. A tato další znamení ti pošlu, abys poznal, že jsi na správné cestě: 6. Neposkvrníš čistotu lásky nečestným a podvodným jednáním, nebo? to je cizoložné. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nedopustíš se cizoložství. 7. Nebudeš si brát nic, co není tvé, nebudeš podvádět ani intrikovat ani škodit druhým, abys něco získal, nebo? to by znamenalo krást. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nebudeš krást. Nebudeš... 8. říkat věci, které nejsou pravdivé, a nebudeš křivě svědčit. Nebudeš... 9. Toužit po manželce souseda, nebo? proč bys ji chtěl, když víš, že všechny ostatní jsou tvé manželky ? 10. Toužit po sousedově majetku, nebo? proč bys chtěl sousedùv majetek, když víš, že všechno mùže být tvé a že všechen tvùj majetek patří světu ? Až uvidíš tato znamení, poznáš, že jsi našel cestu k Bohu. Nebo? slibuji, že nikdo z těch, kdo skutečně hledají Boha, nebude dělat tyto věci. Bylo by nemožné pokračovat v takovém chování. To jsou vaše svobody, nikoli vaše omezení. To jsou mé závazky, nikoli má přikázání. Nebo? Bùh nepřikazuje těm, které stvořil - Bùh svým dětem pouze říká: tak poznáte, že přicházíte domù. Mojžíš se ptal: „Jak to poznám ? Dej mi znamení.“ Mojžíš mi položil tutéž otázku, kterou mi teï dáváš ty. Tutéž otázku, kterou mi dávají všichni lidé od počátku času. Moje odpověï je také věčná. Nikdy však nebyla a nikdy nebude přikázáním. Nebo? komu bych přikazoval ? A koho bych trestal, kdyby má přikázání nebyla dodržována ? Existuji jen já.“ Takže nemusíme dodržovat Deset přikázání, abychom se dostali do nebe ? „Nemusíte se snažit dostat se do nebe. Musíte si jen uvědomit, že tam už jste. Musíte to jen pochopit, nemusíte se o to snažit. Nemùžete jít tam, kde už jste. Abyste to mohli udělat, museli byste nejdříve odejít z místa, kde už jste, a to by zmařilo smysl cesty. Je ironické, že si většina lidí myslí, že musí odejít z místa, kde jsou, aby se dostali tam, kde chtějí být. A proto opouštějí nebe, aby se do nebe dostali - a procházejí peklem. Osvícení je pochopení, že nemusíte nikam jít, že nemusíte nic dělat a že nemusíte být ničím jiným než tím, čím už jste. Jste na cestě nikam. Nebe - jak tomu říkáte - není nikde.“ To říká každý ! To říká každý ! Dohání mě to k zuřivosti ! Jestliže už jsem v nebi, jak to že to nevidím ? Proč to necítím ? A proč je svět takový chaos ? „Chápu tvou nespokojenost. Snažit se to pochopit je skoro stejně obtížné jako se snažit to vysvětlit.“ Moment ! Chceš říci, že i Bùh je nespokojený ? „Kdo podle tvého názoru vymyslil nespokojenost ? A myslíš si, že mùžeš zakusit něco, co já neznám ? říkám vám tohle: každou zkušenost, kterou máte vy, mám i já. Copak nechápeš, že poznávám sám sebe skrze vás ? Co si myslíš, že je smyslem toho všeho ? Nemohl bych poznat sám sebe, kdyby nebylo vás. Stvořil jsem vás proto, abych poznal, kdo jsem. Nechci v jediné kapitole zničit všechny vaše iluze - a tak vám řeknu, že ve své nejvznešenější podobě, které říkáte Bùh, nejsem nespokojený.“ To už je lepší ! Na okamžik jsi mě vyděsil. „Není to však proto, že bych nemohl být nespokojený. Je to proto, že nechci. Mimochodem ani vy nemusíte být nespokojení.“ Spokojení nebo nespokojení, stejně by mě zajímalo, proč necítím, že jsem v nebi, když tomu tak je ? „Nemùžete cítit něco, co nevíte. A nemùžete vědět, že jste v „nebi“, protože jste to nezakusili. Je to pro vás začarovaný kruh. Nemùžete zakusit něco, co nevíte, a nevíte to, co jste ještě nezakusili. Osvícení od vás vyžaduje, abyste poznali něco, co jste nezakusili, a tak to zakusili. Poznání otvírá dveře ke zkušenosti - ale vy si myslíte, že tomu je obráceně. Ve skutečnosti víte mnohem víc, než jste zakusili. Jen nevíte, že víte. Například víte, že existuje Bùh. Ale nemusíte si uvědomovat, že to víte. A proto čekáte, až to zakusíte. A přitom to neustále zakoušíte. Ale neuvědomujete si to - což je totéž jako byste to nezakoušeli.“ Bože, tady se pohybujeme v kruhu. „To ano. A místo abychom se pohybovali v kruhu, měli bychom kruhem být. A nemusí to být začarovaný kruh. Mùže to být posvátný kruh.“ Je reinkarnace součástí opravdu duchovního života ? „Ano, protože Duch odmítá všechno, co není skutečné, a ve vašem životě není skutečné nic kromě vašeho vztahu ke mně. Ale přesto nemusíte popírat sami sebe. Skutečný Mistr se ničeho „nezříká“. Skutečný Mistr všechno odkládá stranou, jako by odložil cokoli, co již nepotřebuje. Někteří lidé říkají, že musíte překonat své touhy. Já říkám, že je musíte změnit. To první od vás vyžaduje tvrdou sebekázeò, to druhé mùže být radostným cvičením. Někteří lidé říkají, že abyste poznali Boha, musíte překonat všechny světské vášně. Nicméně stačí, když jim porozumíte a přijmete je. čemu se bráníte, to přetrvává. Na co se díváte, to zmizí. Ti, kteří se pokoušejí překonat všechny světské vášně, se snaží tak tvrdě, že se jim to stane vášní. Vášnivě hledají Boha; vášnivě ho chtějí poznat. Ale vášeò je vášeò, a tak se jí nezbavíte tím, že nahradíte jednu vášeò druhou. Proto neposuzujte to, k čemu máte vášnivý vztah. Prostě si to uvědomte a zamyslete se nad tím, zda vám to pomáhá stát se tím, čím chcete být. Pamatujte si, že stále vytváříte sami sebe. V každém okamžiku rozhodujete o tom, čím jste. Vaše rozhodování záleží do značné míry na tom, k čemu máte vášnivý vztah. často se zdá, že se člověk na duchovní cestě zřekl všech světských vášní, všech lidských tužeb. Ve skutečnosti jim porozuměl, pochopil, že jsou to iluze, odložil ty, které mu neslouží - zatímco je nepřestal milovat za to, co mu přinesly: možnost být naprosto svobodný. Vášeò je láska, která mění bytí v akci. Vášeò žene motor tvùrčí činnosti. Mění myšlenky ve zkušenost. Vášeò je oheò, který nás nutí vyjádřit, čím skutečně jsme. Nikdy se nezříkejte vášní, nebo? tím byste popřeli to, čím jste a čím chcete být. Asketa nikdy neodmítá vášeò - odmítá být závislý na jejích výsledcích. Vášeò je láska k činnosti. činnost je bytí, které zakoušíme. Co je však často součástí činnosti ? Očekávání. Žít bez očekávání - bez potřeby dosáhnout specifických výsledkù - to je svoboda. To je božskost. A tak žiju já.“ Tobě nezáleží na výsledcích ? „Ani v nejmenším. Mám radost z tvùrčí činnosti, nikoli z výsledkù. Odříkání není odmítání činnosti. Odříkání je popření potřeby dosáhnout určitého výsledku. A v tom je velký rozdíl.“ Mùžeš mi vysvětlit, co znamená tvrzení „Vášeò je láska, která mění bytí v akci“ ? „Bytí je nejvyšší stav existence. Je to nejčistší podstata. čisté bytí je čistá Boží existence. A přesto nám nikdy nestačí prostě být. Neustále toužíme prožívat a zakoušet, čím jsme - a to vyžaduje další aspekt božství, který se nazývá činnost. řekněme, že jste v hloubi své nádherné duše aspektem Boha, kterému říkáme láska. (Mimochodem tím skutečně jste.) Být láskou je však něco jiného než dělat něco láskyplného. Duše touží něco udělat, aby skutečně poznala sama sebe. Proto se snaží realizovat svou nejvyšší myšlenku činností. Tato touha něco dělat se nazývá vášeò. Zabijte vášeò a zabijete Boha. Vášeò je Bùh, který chce říci „ahoj“. Ale jakmile Bùh (nebo Bùh ve vaší duši) udělá něco láskyplného, realizoval sám sebe a nepotřebuje nic víc. Na druhé straně člověk si myslí, že za svou činnost potřebuje nějakou odměnu. Jestliže někoho milujete - chcete být také milováni. To ovšem není vášeò. To je očekávání. Je to hlavní příčinou lidské nespokojenosti. Právě to odděluje člověka od Boha. Asketa se snaží překonat toto oddělení skrze zážitek, kterému někteří východní mystikové říkají samadhi. To jest sjednocení s Bohem; splynutí s Bohem. Proto asketa odmítá výsledky - ale nikdy se nezříká vášně. Každý Mistr si intuitivně uvědomuje, že vášeò je cesta k Bohu. Je to cesta k seberealizaci. I z hlediska světského života lze říci, že nemáte-li žádnou vášeò, nemáte žádný život.“ řekl jsi, že to, „čemu se bráníme, přetrvává, a to, na co se díváme, mizí.“ Mùžeš mi to vysvětlit ? „Nemùžete se bránit něčemu, co považujete za neskutečné. Odporovat něčemu znamená přisuzovat tomu život. čím více se něčemu bráníte, tím skutečnějším to činíte. Na co se díváte, to zmizí. To jest ztratí to svou iluzorní podobu. Jestliže se na něco díváte - skutečně díváte prohlédnete povrchní zdání a vidíte jen nejvyšší realitu. V přítomnosti nejvyšší reality nemá vaše zdání nejmenší moc. Jakmile vidíte realitu, realita vás osvobodí.“ Ale co když nechceme, aby to, na co se díváme, zmizelo ? „To byste však vždycky měli chtít ! Ve vaši realitě není nic, na čem byste měli lpět. Jestliže se však rozhodnete dávat přednost iluzi před realitou, mùžete si ji znovu vytvořit - jako jste si ji vytvořili předtím. Tímto zpùsobem si mùžete ve svém životě zachovat to, co chcete, a odstranit to, co už nechcete. Nikdy se ale ničemu nebraòte. Jestliže si myslíte, že to svým odporem odstraníte, zamyslete se nad tím znovu. Pouze to posilujete. Neřekl jsem vám, že všechny myšlenky jsou tvùrčí ? I myšlenka, která říká, já něco nechci ? „Jestliže to nechcete, proč o tom přemýšlíte ? Nemyslete na to. Jestliže však o něčem musíte přemýšlet - to jest, když o tom nemùžete nepřemýšlet - nebraòte se tomu. Raději se na to přímo podívejte - přijměte realitu svého stvoření - a pak se rozhodněte, zda to chcete nebo ne.“ Na čem takové rozhodnutí závisí ? „Na tom, čím si myslíte, že jste. Na tom, čím chcete být. Na tom závisí všechna vaše rozhodnutí - každé rozhodnutí, které jste kdy učinili a které kdy učiníte.“ Takže odříkání není správnou cestou ? „To není realita. Slovo „odříkání“ má nesprávný význam. Ve skutečnosti se nemùžete ničeho zříci - nebo? to, čemu se bráníte, přetrvává. Skutečný asketa se ničeho nezříká, pouze volí jiný zpùsob. Místo aby se od něčeho vzdaloval, přibližuje se k tomu. Od ničeho se nemùžete vzdálit, protože vás to začne pronásledovat. Proto se nebraòte pokušení - ale odvra?te se od něj. Obra?te se ke mně a odvra?te se od všeho, čím nejsem. Vězte tohle: neexistuje žádná nesprávná cesta nebo? se nemùžete „nedostat“ tam, kam jdete. Je to jen otázka rychlosti - jen otázka času, kdy se tam dostanete - ale i to je jen iluze, protože není žádné „kdy“ a není žádné „předtím“ ani „potom“. Existuje jen přítomný okamžik; věčný okamžik, ve kterém stále žijete.“ Jaký to má smysl ? Jestliže se k cíli nemùžeme nedostat, co je tedy smyslem života ? Proč bychom se tedy měli zabývat tím, co děláme ? „Samozřejmě že byste se tím zabývat neměli. Ale měli byste být pozorní. Prostě si uvědomujte, co děláte, co máte a čím jste, a ptejte se, zda vám to slouží. Smyslem života není někam se dostat - smyslem života je uvědomit si, že tam už jste a že jste tam vždycky byli. Vždycky a v každém okamžiku něco tvoříte. Smyslem života je tvořit to, čím jste, a pak to poznávat a zakoušet.“ | ||