| 7 Život je tak děsivý. A tak zmatený. Přál bych si, aby všechno bylo jednodušší. „Když se nestaráte o výsledky, život není děsivý.“ Chceš říci, když nic nechceme. „Správně. Volte, ale nic nechtějte.“ To je snadné pro lidi, kteří jsou sami. Ale co ten, kdo má ženu a děti ? „Cesta ženatého muže byla vždy nejtěžší. Jak už jsi řekl, je snadné „nic nechtít“, když žiješ sám. Je přirozené, že když někoho miluješ, chceš pro něj to nejlepší.“ člověka bolí, když svým milovaným nemùže dát všechno, co by chtěli. Pěkný dùm, pěkné šaty, dostatek jídla. Posledních dvacet let tvrdě pracuji a stejně nic nemám. „Tím myslíš materiální bohatství ?“ Tím myslím jen základní věci, které bych chtěl dát svým dětem. Pár základních věcí, které bych rád poskytl své ženě. „Vidím, že považuješ za svou povinnost poskytnout jim tyto věci. Myslíš si, že to je smyslem tvého života ?“ Asi bych to vyjádřil jinak. To není smyslem mého života, ale nevadilo by mi, kdyby to bylo jeho vedlejším produktem. „Vra?me se tedy zpátky. Co si myslíš, že je smyslem tvého života ?“ To je dobrá otázka. Měl jsem na ni několik rùzných odpovědí. „Jakou máš dnes ?“ Zdá se, že mám dvě odpovědi; odpověï, kterou bych chtěl vidět, a odpověï, kterou vidím. „Jakou odpověï bys chtěl vidět ?“ Chtěl bych, aby smyslem mého života byla evoluce mé duše. Chtěl bych vyjádřit tu část svého já, kterou nejvíce miluji. Chtěl bych vyjádřit svùj soucit a trpělivost a štědrost... a lásku. „Mluvíš, jako bys četl tuto knihu !“ Ano, je to velmi krásná kniha, na ezoterické úrovni, ale rád bych ji učinil praktickou. Clem života je také přežití. „A ty si myslíš, že jedno vylučuje druhé ?“ Nevím... „Myslíš si, že ezoterismus vylučuje přežití ?“ Ve skutečnosti bych chtěl víc než jen přežívat. Přežívám už dlouho. Konec koncù pořád tu ještě jsem. Ale chtěl bych, aby ten boj o život skončil. Už jen každodenní život je boj. Chtěl bych víc než jen přežívat. Chtěl bych se mít dobře. „A jak by sis to představoval ?“ Chtěl bych mít dostatek peněz, abych se nemusel starat, kde seženu na příští nájem nebo na telefon. Nenávidím tyhle světské záležitosti, ale hovoříme tu přece o skutečném životě, ne o duchovně romantizovaném obrázku života, který popisuješ v této knize. „Neslyším v tvém hlase hněv ?“ Spíš nespokojenost. Této duchovní hře se věnuji už přes dvacet let a podívej se, kam jsem se dostal. Jsem skoro na mizině ! A navíc jsem právě přišel o práci. Už mě to všechno unavuje. Je mi devětačtyřicet let a rád bych měl trochu existenční jistoty, abych se mohl věnovat hledání Boha, evoluci duše atd. To mě skutečně zajímá, ale mùj život mi nedává příležitost zabývat se tím... „řekl jsi toho dost, a já se domnívám, že hovoříš za spoustu lidí. Odpovím ti tedy postupně, větu za větou, abychom odpověï mohli analyzovat. Této „duchovní hře“ se nevěnuješ dvacet let, stěží se pohybuješ po okraji. (To není výčitka, je to jen konstatování faktu.) Připouštím, že s touto hrou už dvacet let flirtuješ... ale teprve nedávno jsem si všiml, že máš opravdový zájem. Ujasněme si, že „věnovat se duchovní hře“ znamená věnovat celou mysl, celé tělo, celou duši procesu vytváření svého Já podle obrazu Boha. Právě o tomto procesu seberealizace píšou východní mystikové. Je to tentýž proces osvobození, kterému se věnuje západní teologie. Je to každodenní akt nejvyššího vědomí. Je to neustálé tvoření. Je to vědomá tvùrčí činnost, která má jasný cíl. Je to vědomé užívání nástrojù, o kterých jsme tu hovořili. Tohle znamená „hrát tuto duchovní hru“. Jak dlouhou ji hraješ ?“ Stěží jsem začal. „Nepohybuj se od jednoho extrému k druhému a nebuï na sebe tak tvrdý. Ve skutečnosti se tomuto procesu věnuješ více než přiznáváš. Nevěnuješ se mu však dvacet let. To však není dùležité. Věnuješ se tomu nyní ? To je jediné, na čem záleží. říkáš, „podívej se, kam jsem se dostal“ a stěžuješ si, že jsi „skoro na mizině“. Když se na tebe dívám, vidím však něco jiného. Vidím člověka, který je velmi blízko bohatství. Velmi blízko nirváně. Hodně však záleží na tom, čeho chceš dosáhnout. Je-li cílem tvého života dosáhnout existenční jistoty, pak chápu, proč si myslíš, že jsi „skoro na mizině“. Ale i toto hodnocení je třeba opravit. Nebo? s mou pomocí dosáhneš všeho - včetně existenční jistoty v materiálním světě. Má odměna - pracuješ-li pro mě - ti poskytne mnohem víc než duchovní pohodu. Poskytne ti i pohodu tělesnou. Je však zajímavé, že jakmile dosáhneš duchovní pohody, přestaneš se starat o pohodu tělesnou. Přestane tě zajímat i tělesné pohodlí členù tvé rodiny - nebo? jakmile dosáhneš úrovně Božího vědomí, pochopíš, že nejsi odpovědný za žádnou jinou lidskou duši a že každá duše si musí neustále volit svùj osud. Je jasné, že bys neměl zneužívat nebo ničit druhé. Je jasné, že bys neměl zanedbávat potřeby těch, kteří jsou na tobě závislí. Tvým úkolem je učinit je nezávislými, naučit je, jak se obejít bez tebe. Nebo? pro ně nejsi žádným požehnáním, pokud tě potřebují k tomu, aby přežili; požehnej jim teprve v okamžiku, kdy si uvědomí, že tě nepotřebují. V tomtéž smyslu je nejkrásnějším okamžikem pro Boha okamžik, kdy si uvědomíš, že žádného Boha nepotřebuješ. Já vím, vím... tohle je opakem všeho, co vás celý život učili. Vaši učitelé vám říkali o rozhněvaném Bohu, o žárlivém Bohu, o Bohu, který potřebuje, aby ho lidé potřebovali. To však není Bùh, ale neurotická náhražka. Skutečný Mistr není ten, kdo má nejvíc žákù, ale ten, kdo tvoří nejvíce Mistrù. Skutečný vùdce není ten, kdo má nejvíc stoupencù, ale ten, kdo tvoří nejvíce vùdcù. Skutečný král není ten, kdo má nejvíc poddaných, ale ten, kdo přivádí nejvíc lidí na trùn. Skutečný učitel není ten, kdo má největší vědomosti, ale ten, kdo dává vědomosti druhým. A skutečný Bùh není Bùh, který má nejvíc služebníkù, ale Bùh, který slouží největšímu množství lidí a činí tak Bohy z druhých. Nebo? tohle je jak cílem, tak slávou Boha: že přestane mít poddané a že všichni pochopí, že Bùh není nedosažitelný, ale nevyhnutelný. Rád bych, abyste všichni pochopili tohle: váš š?astný osud je nevyhnutelný. Nemùžete být „nezachráněni“. Peklo je, když si to neuvědomujete. Jako rodiče, manželé a milenci, nesnažte se dělat ze své lásky pouta, která svazují, dělejte z ní magnet, který nejdříve přitahuje, ale potom se obrátí a odpuzuje, aby ti, kdo jsou přitahováni, nezačali věřit, že se vás musí držet, aby přežili. Nic není vzdálenější pravdě. Nic není druhému škodlivější. A? vaše láska vypudí vaše milované do světa - aby si uvědomili, čím jsou. Tak je budete skutečně milovat. To je váš velký úkol. Je mnoho rušivých vlivù, mnoho světských starostí. Asketa se nenechá vyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a mùže věnovat každou hodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností ! Jak jednoduchý úkol ! Ale dejte mu manželku a děti ! A? vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnit plenky ve tři hodiny v noci. A? vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. A? vidí ruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tady hovoříme o zbožnosti. Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí. Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“ Jak se dostanu do Božího prostoru, když jsem ztratil práci, musím platit nájem a moje děti potřebují spravit zuby ? Tím, že budu ve svém vznešeném filozofickém prostoru, stěží vyřeším tyto problémy. „Neopouštěj mě, když mě potřebuješ nejvíce. Tohle je hodina tvé nejtěžší zkoušky. Tohle je hodina tvé největší příležitosti. Máš pří1ežitost potvrdit všechno, co je tu psáno. Když říkám, „neopouštěj mě“, vypadám jako onen neurotický Bùh, o kterém jsme právě hovořili. Ale já takový nejsem. Mùžeš mě opustit. Nevadí mi to a nic to mezi námi nezmění. Jen odpovídám na tvé otázky. Když přijde do tuhého, často zapomínáš, čím jsi, zapomínáš na nástroje, které jsem ti dal k tomu, abys si vytvořil život, který chceš. Nyní je čas, abys odešel do svého Božího prostoru. Uklidní to tvou mysl - a z klidné mysli plynou úžasné myšlenky - myšlenky, které mohou být řešením tvých největších problémù. Ve svém Božím prostoru mùžeš realizovat své já. A to je cílem - jediným cílem - lidské duše. Když jste ve svém Božím prostoru, uvědomujete si, že všechno je dočasné. říkám vám, že nebe i Země pominou, kdežto vy ne. Tato věčná perspektiva vám pomáhá vidět všechno ze správného hlediska. Skutečně pochopíte, že vaše současná situace je pouze dočasná. Mùžete ji použít jako nástroje - nebo? tím je - k vytvoření svého života. Co si myslíš, že jsi ? Vzhledem k tomu, že jsi ztratil zaměstnání, co si myslíš, že jsi ? A co si myslíš, že jsem já ? Myslíš si, že je to příliš velký problém, abych jej vyřešil ? Myslíš si, že by to byl příliš velký zázrak dostat tě z této bryndy ? Chápu, že si myslíš, že je to příliš těžké pro tebe, dokonce i se všemi nástroji, které jsem ti dal - ale opravdu si myslíš, že je to příliš obtížné pro mě ?“ Rozumově si uvědomuji, že pro Boha není žádný úkol příliš obtížný. Ale citově si nejsem tak jistý. Nepochybuji o tom, zda něco mùžeš zvládnout, ale o tom, zda chceš. „Rozumím, takže to je otázka víry.“ Ano. „Nepochybuješ o mé schopnosti, pochybuješ o mém přání.“ Stále věřím teologii, která říká, že v tom všem pro mě mùže být nějaké ponaučení. Nejsem si jistý, zda mám najít nějaké řešení. Možná mám mít problémy. Možná že to je zkouška, o které mi říká má teologie. Proto se obávám, že tento problém nemusí být vyřešen. „Možná že bych ti měl znovu vysvětlit, jak s lidmi spolupracuji, protože si myslíš, že to je otázka mého přání, ale já ti říkám, že je to otázka vašeho přání. Chci, abyste měli, co chcete vy. Nic víc a nic míò. Nesedím tu a neposuzuji, zda by vám něco mělo být zaručeno. Mùj zákon je zákon příčiny a následku, nikoli zákon náhody. Není nic, co byste nemohli mít, jestliže to chcete. Dám vám to ještě dříve, než o to požádáte. Věříš tomu ?“ Ne, lituji. Příliš mnoho mých modliteb bylo nevyslyšeno. „Ničeho nelituj. Buï věrný své zkušenosti. To chápu. Vážím si toho. A je to v pořádku.“ Dobře, nevěřím, že dostanu všechno, o co požádám. Mám jinou zkušenost. Ve skutečnosti jen zřídkakdy dostanu to, o co požádám. Když se to náhodou stane, považuji to za zatracené štěstí. „To je zajímavý výběr slov. Zdá se, že máš volbu. Buï máš zatracené štěstí, nebo máš požehnané štěstí. Přál bych ti, abys měl požehnané štěstí - ale samozřejmě se ti nepletu do tvého rozhodování. říkám vám tohle: Vždycky dostanete to, co vytvoříte, a vy stále něco tvoříte. Neodsuzujte to, co uděláte, dávám vám sílu, abyste udělali víc - a víc a víc a víc. Jestliže se vám nelíbí, co jste právě vytvořili, začněte znovu. Úkolem Boha je dát vám vždy příležitost. říkáš, že zřídkakdy dostaneš, co chceš. Ale já ti říkám, že jsi vždycky dostal to, co jsi přivolal. Tvùj život je vždycky výsledkem tvých myšlenek - včetně tvé myšlenky, že málokdy dostaneš to, co chceš. Považuješ se za obě? situace, ve které jsi přišel o práci. Ve skutečnosti jsi tu práci už nechtěl. Každé ráno jsi vstával s hrùzou. Začal jsi svou práci nenávidět. Začal sis dokonce představovat, že děláš něco jiného. Myslíš, že to nic neznamená ? Nechápeš svou moc. říkám vám tohle: Váš život vychází z vašich úmyslù. Jaké máš teï úmysly ? Chceš dokázat svou teorii, že ti život zřídkakdy dává to, co chceš ? Nebo chceš projevit, čím skutečně jsi a čím jsem já ?“ Jsem v rozpacích. Cítím se pokořen. „Pomáhá ti to ? Proč to nepřiznáš ? Nemusíš se obviòovat. Prostě si uvědom, co jsi chtěl, a zvol si něco jiného.“ Proč si vždycky zvolím něco negativního ? A pak si to vyčítám ? „Co bys očekával ? Od narození vám říkali, že jste „špatní“. Uvěřili jste, že jste se narodili v „hříchu“. Špatné svědomí je naučená reakce. Učili vás, abyste se cítili vinní za to, co jste dělali před tím, než jste o tom mohli rozhodovat. Učili vás, abyste se styděli za to, že jste se nenarodili dokonalí. Některá vaše náboženství jsou založena na tomto nepochopení. A jde tu o skutečné nepochopení. Nebo? všechno, co stvořím, je dokonalé; je to dokonalý obraz dokonalosti samé, stvořené podle obrazu Božího. Aby vaše náboženství ospravedlnilo myšlenku trestajícího Boha, muselo vytvořit něco, co by mě rozhněvalo. Takže i lidé, kteří žijí vzorným životem, potřebují být zachráněni. Jestliže nepotřebují být zachráněni před sebou, potřebují být zachráněni před svými nedokonalostmi. A tak vás vaše náboženství nabádají, abyste s tím něco dělali - a to rychle - nebo se dostanete do pekla. To nakonec nemusí uchlácholit výstředního, mstivého a rozhněvaného Boha, ale mùže to oživit výstřední, mstivé a rozhněvané náboženství. Tak se náboženství zachovávají při životě. Tak zùstává moc soustředěna v rukou několika mocných jedincù, místo aby byla rozdělena mezi většinu. Není divu, že podceòujete sebe a svou moc, nemluvě o mně. Naučili jste se to.“ Bože, jak se to mùžeme odnaučit ? „Dobrá otázka, a navíc adresována správné osobě ! Mùžete se to odnaučit tím, že budete znovu a znovu číst tuto knihu. Dokud neporozumíte každé větě. Dokud nepochopíte každé slovo. Až budete schopni citovat jednotlivé věty druhým lidem, až si je budete pamatovat i v nejtěžších chvílích, pak se odnaučíte, co vás naučilo vaše náboženství.“ Chci se na tolik zeptat, chci se toho tolik dovědět. „Opravdu jsi začal velmi dlouhým seznamem otázek. Neměli bychom se k nim vrátit ?“ | ||