| 8.kapitola Je zajímavé, že kdykoli mi něco nového vysvětlíš, mám víc otázek než předtím. Teï bych se rád zeptal, co si myslíš nejen o sexu, ale také o politice. „Někteří lidé říkají, že politika a sex je totéž, že v politice tě...“ Moment ! Doufám, že neřekneš něco sprostého. „Chtěl jsem tě jen trochu šokovat.“ To nedělej ! Bùh přece takhle nemluví ! „A proč tak mluví lidé ?“ Většina z nás tak nemluví. „Ale mluvíte.“ Bohabojní lidé tak nemluví. „Rozumím. Musíte se bát Boha, abyste ho neuráželi. A kdo vlastně říká, že mě mùže urazit jedno slovo ? A není zajímavé, že slovo, kterým někteří z vás popisují vrcholný sexuální zážitek, užíváte také jako nejhorší urážku ? Nenapovídá to něco o tom, jak se díváte na sexualitu ?“ Myslím, že se mýlíš. Tím výrazem lidé nepopisují nádherný, skutečně romantický sexuální zážitek. „Opravdu ? Byl jsi poslední dobou v nějaké ložnici ?“ Ne. A ty ? „Já jsem ve všech - a pořád.“ To by nás všechny mělo uklidòovat. „Cože ? Chceš říci, že v ložnicích děláte něco, co byste nedělali v přítomnosti Boha ?“ Většina lidí nemá ráda, když je někdo pozoruje. Tím méně by se jím líbilo, kdyby to byl Bùh. „Ale v některých domorodých civilizacích - například v Polynésii - se lidé milují docela veřejně.“ Většina lidí ovšem nedosáhla takové úrovně svobody. Pravděpodobně by to považovali za návrat k primitivnímu, pohanskému stadiu civilizace. „Tito lidé, kterým říkáte „pohané“, mají nesmírnou úctu k životu. Neznají znásilòování ani vraždění. Vaše společnost na jedné straně skrývá sex - tuto přirozenou lidskou funkci - zatímco na druhé straně otevřeně vraždí. A to je obscénní. Udělali jste ze sexuality něco tak špinavého a ostudného, že se stydíte o ní mluvit.“ Nesmysl. Většina lidí má prostě jiný názor na to, co je společensky slušné chování. Většina považuje sexuální akt za soukromou záležitost, někteří dokonce za posvátnou součást svého milostného vztahu. „Nedostatek soukromí neubírá sexuálnímu aktu na posvátnosti. Většinu posvátných obřadù vykonáváte na veřejnosti. Neple? si soukromí s posvátností. Většinu těch nejhorších věcí děláte v soukromí, zatímco své nejlepší chování vystavujete na odiv. A pokud jde o společensky slušné chování, ten pojem udělal pro potlačení lidské radosti víc, než jakákoli jiná racionální konstrukce - s výjimkou názoru, že Bùh je trestající Bùh.“ Zřejmě neuznáváš pravidla slušného chování. „Problém je v tom, že někdo musí tato pravidla stanovit. A z toho vyplývá, že vaše chování je omezováno a diktováno něčí představou o tom, co by vám mělo dělat radost. V sexuálních záležitostech - stejně jako ve všech ostatních záležitostech - to mùže být víc než omezující; mùže to být zničující. Nedovedu si představit nic smutnějšího, než když dva lidé chtějí něco dělat, ale nedělají to jen proto, že si myslí, že by tím porušili pravidla slušného chování ! Uvědom si, že to není něco, co by nechtěli dělat - je to něco, co by porušilo „pravidla“. Nejen v sexuálních záležitostech, ale v celém svém životě se nikdy nevzdávej něčeho jen proto, že by to porušilo něčí pravidla slušného chování. Kdybych si chtěl dát na auto nějakou samolepku, bylo by na ní napsáno: PORUŠUJTE PRAVIDLA SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ A rozhodně bych takový nápis dal do každé ložnice.“ Ale náš smysl pro to, co je „správné“ a „nesprávné“, drží naši společnost pohromadě. Jak bychom spolu mohli žít, kdybychom neměli žádná pravidla ? „ „Pravidla slušného chování“ nemají nic společného s tím, co je „správné“ nebo „špatné“. Všichni se shodnete na tom, že je „špatné“ zabíjet lidi, ale je „špatné“ běhat nahý v dešti ? „Pravidla slušného chování“ prostě odkazují na to, co je považováno za „slušné“. „Slušné chování“ není vždycky chování, které je ve vašem zájmu. Málokdy je to chování, které vám přináší radost.“ Vra?me se k sexualitě. V podstatě říkáš, že každé chování je přijatelné, pokud s ním všichni zúčastnění souhlasí a pokud nikomu neškodí. „Nemělo by to platit o všem v životě ?“ Někdy však nevíme, zda naše chování nějakým zpùsobem někomu neublíží. „Na to musíš být citlivý. A když to opravdu nemùžeš odhadnout, zachovej se tak, jak by se zachovala Láska. Základní otázka při jakémkoli rozhodování je: „Co by udělala Láska ?“ Láska k sobě samému a láska ke všem zúčastněným. Jestliže někoho miluješ, neuděláš něco, o čem víš, že by mu ublížilo. Jestliže máš pochybnosti, musíš počkat, dokud to nezjistíš.“ To by pak stačilo, aby druhý řekl, že by mu něco ublížilo, a já bych měl svázané ruce. „Pouze svým vlastním rozhodnutím. Neomezil bys svou činnost jen na to, co nepoškozuje lidi, které miluješ ?“ Ale co když se cítíš poškozen tím, že něco neděláš ? „Pak musíš tomu, koho miluješ, říci svou pravdu - musíš mu říci, že to chceš dělat a že si přeješ, aby s tím souhlasil. Musíš se snažit najít kompromis - řešení, které je pro oba přijatelné.“ A jestliže je to nemožné ? „Pak budu opakovat, co jsem už jednou řekl: Zradit sám sebe, abys nezradil druhého, je také zrada. Je to nejhorší zrada. Váš Shakespeare to řekl takhle: Budeš-li věrný sám sobě, nemùžeš být nevěrný žádnému člověku.“ Ale ten, kdo vždycky dělá, co chce, se nakonec stane velmi sobeckým. Udivuje mě, že něco takového obhajuješ. „Ty totiž předpokládáš, že každý člověk vždycky učiní to, čemu říkáš „sobecké rozhodnutí“. Ale já ti řeknu tohle: člověk je schopen učinit to nejušlechtilejší rozhodnutí. Ale řeknu ti také tohle: Nejušlechtilejší rozhodnutí není vždycky rozhodnutí, které je prospěšné druhým.“ Jinými slovy, někdy musíme dát přednost svým vlastním zájmùm. „To musíš dělat vždycky ! Tvé rozhodnutí musí vycházet z toho, čeho se snažíš dosáhnout. Je-li tvùj životní cíl vysoký, tvá rozhodnutí tomu musí odpovídat. Dávat přednost vlastním zájmùm neznamená být sobecký - znamená to uvědomovat si sám sebe.“ Zdá se, že tvoje definice lidského chování je velmi široká. „Jedině uplatòováním svobodného rozhodování lze dosáhnout rùstu. Jestliže se vždycky řídíš cizími pravidly, pak nikdy nevyrosteš, budeš jen poslouchat. Navzdory tomu, co si myslíte, já od vás nevyžaduji poslušnost. Poslušnost není rùst, a já si přeji rùst.“ A nebudeme-li „rùst“, tak nás uvrhneš do pekla, že ano ? „Ne. Ale o tom jsme hovořili v první knize a ještě to podrobně probereme v třetí knize.“ Tak dobře. Než změníme téma, mohu ti dát ještě jednu otázku, která se týká sexu ? „Jistě.“ Je-li sex tak nádhernou součásti lidského života, proč tolik duchovních učitelù doporučuje abstinenci ? A proč tolik duchovních mistrù žilo v celibátu ? „Z téhož dùvodu, proč se o většině z nich říká, že žili prostým životem. Ti, kdo dosáhnou vysoké úrovně poznání, harmonizují své tělesné touhy s potřebami své mysli a své duše. Jste bytosti, které se skládají ze tří částí, ale většina lidí žije jen svým tělem. Po třicítce zapomínáte na svou mysl. Nikdo už nečte. Nikdo nepíše. Nikdo nevyučuje. Nikdo se neučí. Mysl je zapomenuta. Děláte, co mùžete, abyste ji otupili. Televize, filmy, škváry. A? už děláte cokoli, nemyslíte, nemyslíte, nemyslíte. Takže většina lidí žije výlučně na tělesné úrovni. Živí své tělo, obléká své tělo. Většina lidí si už léta nepřečetla dobrou knihu - takovou knihu, z které by se něco dověděli. Ale všichni vyjmenují televizní programy na týden dopředu. Na tom je něco neobyčejně smutného. Většina lidí nechce muset myslit. Volí si vùdce, podporují vlády a přijímají náboženství, která nevyžadují nezávislé myšlení. „Usnadněte mi život. řekněte mi, co mám dělat ?“ Většina lidí to chce. Kam si mám sednout ? Kdy mám vstát ? Jak mám salutovat ? Kdy mám zaplatit ? Co mám udělat ? Jaká jsou pravidla ? Co si mohu dovolit ? řekněte mi, řekněte mi, řekněte mi. Udělám to - jen mi řekněte co. Pak začnou být znechuceni. Celý život dodržovali pravidla a dělali, co jim bylo řečeno. Co se stalo ? Proč to najednou nefunguje ? Přestalo to fungovat, jakmile jste opustili svou mysl - nejlepší nástroj, jaký jste kdy měli. Je na čase, abyste se opět spřátelili se svou myslí. Dopřejte jí potravu - je tak hladová. Někteří z vás - nepatrná menšina - si uvědomují, že máte tělo a mysl. Své mysli si vážíte. Ale přesto jen málokdo z vás užívá víc než deset procent její kapacity. A jestli si myslíš, že jen málo lidí si uvědomuje své tělo i mysl, pak zjistíš, že ještě méně je těch, kteří si uvědomují, že se skládají ze tří částí - z těla, mysli a ducha. A přece jste víc než tělo, a víc než tělo a mysl. Staráš se o svou duši ? Uvědomuješ si ji vùbec ? Neubližuješ jí ? Vyvíjíš se nebo zakròuješ ? Je tvá duše stejně osamělá jako tvá mysl ? Staráš se o ni ještě méně ? A kdy se naposledy vyjádřila ? Kdy jsi naposledy plakal radostí ? Kdy jsi naposledy napsal báseò ? Hrál na hudební nástroj ? Tančil v dešti ? Upekl koláč ? Namaloval obraz ? Spravil něco rozbitého ? Políbil dítě ? Pohladil kočku ? Vyšel si do hor ? Plaval nahý ? Hrál na harmoniku ? Hovořil s někým až do rána ? Miloval se s někým dlouhé hodiny... na pláži, v lese ? Kdy jsi naposled hledal Boha ? Kdy jsi naposledy zpytoval svou duši ? Kdy jsi naposledy pozdravil svou duši ? Žiješ-li jako jednorozměrná bytost, jsi hluboce ponořen do záležitostí těla. Zajímají tě peníze, sex, moc, majetek. Tělesná stimulace a uspokojení. Jistota. Sláva. Finanční zisk. Žiješ-li jako dvourozměrná bytost, zajímáš se o záležitosti mysli. Zajímá tě tvořivost, přátelství, nové myšlenky, nové cíle a osobní rùst. Žiješ-li jako třírozměrná bytost, dosáhneš konečně rovnováhy. Začneš se zajímat a záležitosti duše: duchovní totožnost, smysl života, vztah k Bohu, duchovní rùst. Jak dosahuješ stále vyšších úrovní vědomí, začínáš realizovat všechny aspekty své existence. Vyvíjet se však neznamená odhazovat některé aspekty ve prospěch jiných. Znamená to rozšiřovat své vědomí a milovat všechny aspekty svého bytí.“ Proč tedy tolik duchovních učitelù doporučuje úplnou abstinenci v sexuálních záležitostech ? „Protože nevěří, že lidé jsou schopni dosáhnout rovnováhy. Myslí si, že sexuální energie - a energie spojená s ostatními světskými zážitky - je příliš mocná. Věří, že abstinence je jediná cesta k duchovnímu rozvoji a nikoli jen jeden z jeho možných dùsledkù.“ A není pravda, že se někteří vysoce vyvinutí lidé vzdali sexuálního života ? „Nikoli v klasickém smyslu slova vzdát se. Neznamená to vzdát se něčeho, co ještě chceme, ale víme, že to „není dobré mít“. Je to spíš, jako když se vzdáme druhého moučníku. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale proto, že už máme dost. Chceš-li se vzdát sexu z tohoto dùvodu, pak to mùžeš chtít udělat. Ale také nemusíš. Nikdy si nemusíš uvědomit, že jsi „měl dost“, a stále v tom budeš chtít pokračovat, ovšem v harmonii se svými ostatními zájmy. To je naprosto v pořádku. Sexuálně aktivní lidé nejsou o nic méně zpùsobilí dosáhnout osvícení než lidé, kteří se sexuálním stykùm vyhýbají. Osvícení vás ovšem donutí zbavit se závislosti na sexu. Stejně tak zmizí váš chorobný zájem o peníze, moc, jistotu, majetek a ostatní světské záležitosti. Nicméně si i nadále budete těchto věcí vážit. Tím, že si vážíte všeho v životě, uctíváte proces, který jsem stvořil. Pohrdáte-li životem a jeho radostmi - i těmi nejzákladnějšími - pohrdáte mnou, Stvořitelem. Nebo? když nepovažujete mé stvoření za posvátné, za co považujete mne ? řeknu ti tohle: Nestvořil jsem nic opovrženíhodného - a jak říká váš Shakespeare, nic není „špatné“, pokud si to nemyslíme.“ To mě přivádí ještě k jedné a poslední otázce týkající se sexuality. Jsou dovoleny všechny druhy sexuálního styku mezi dvěma dospělými ?“ „Ano.“ Tím myslím i zvrhlé“ sexuální styky. I homosexuální styky. „Zaprvé si uvědom, že Bùh nic neodsuzuje. Neposuzuji, co je dobré a co je špatné. (Jak víš, hovořil jsem o tom v první knize.) Jen vy sami musíte rozhodnout, co vám pomáhá a co vám škodí na vaší vývojové cestě. Existuje však obecné pravidlo, s nímž většina duchovně vyvinutých lidí souhlasí. K osvícení nevede žádná činnost, která ubližuje druhým. Další obecné pravidlo říká: Všechno, co se týká druhých, mùžete dělat jen s jejich souhlasem. Nyní se zamysleme nad tvou poslední otázkou v kontextu těchto obecných pravidel. „Zvrhlé“ sexuální styky ? Jestliže nikomu neubližují a všichni zúčastnění s nimi souhlasí, proč by měly být považovány za „špatné“. Sexuální styky bez lásky ? O tom se debatuje od počátku času. Kdykoli slyším tuto otázku, mám chu? vejít do místnosti plné lidí a zeptat se: „Je tady někdo, kdo nikdy neměl sexuální styk s někým jiným než se svým stálým partnerem nebo partnerkou ?“ řeknu ti tohle: K Bohyni nevede nic z toho, co děláte bez lásky. A? už děláte bez lásky cokoli, přicházíte o ty nejcennější zážitky. Je špatné přijít o to nejkrásnější ? „Špatné“ není správné slovo. „Nevýhodné“ by bylo výstižnější, za předpokladu, že se chcete stát co nejrychleji duchovně vyspělou bytostí. Homosexualita ? Mnoho lidí říká, že jsem proti homosexualitě - nebo proti jejímu vyjádření. Já však neposuzuji vaše rozhodnutí. Lidé chtějí dělat všelijaké morální soudy - o všem - a já jim to kazím. Já se k nim prostě nepřidám, což znepokojuje především ty, kteří říkají, že takové soudy pocházejí ode mne. Byly doby, kdy si lidé myslili, že manželství mezi lidmi rùzných ras není jen nežádoucí, ale dokonce odporuje Božímu zákonu. (Je překvapující, že si to někteří lidé myslí dodnes.) Lidé se vždycky odvolávali na svou bibli - stejně jako to dělají dnes v otázkách homosexuality.“ Chceš říci, že je v pořádku, když lidé rùzných ras uzavírají manželství ? „To je nesmyslná otázka, ale zdaleka ne tak nesmyslná jako jistota některých lidí, že odpověï na ni je „ne“.“ Jsou otázky týkající se homosexuality stejně nesmyslné ? „Přemýšlej o tom sám. Já si o tom nemyslím nic. Vím, že by sis přál, abych si něco myslil. To by vám všem usnadnilo život. Nemuseli byste o ničem přemýšlet. Všechno by bylo rozhodnuto za vás. Vy byste jen poslouchali. Nebyl by to moc tvùrčí život, ale co na tom... aspoò byste se vyhnuli stresu.“ Rád bych ti položil několik otázek, které se týkají dětí. V jakém věku je vhodné dovolit dětem, aby si začaly uvědomovat sexualitu ? „Děti si uvědomují od narození, že jsou sexuálními bytostmi - to jest lidskými bytostmi. Mnoho rodičù na vaší planetě se však snaží je odradit od toho, aby si to uvědomovaly. Položí-li si nemluvně ruku na „špatné místo“, hned mu ji dáte jinam. Začne-li malé dítě nacházet nevinnou rozkoš v některých částech svého těla, reagujete s hrùzou, kterou na dítě přenášíte. Dítě nechápe, co udělalo. Co jsem udělal ? Maminka se zlobí: Co jsem udělal ? Nejde o to, kdy zasvětíte své dítě do sexuálního života, jde spíš o to, kdy přestanete vyžadovat, aby popíralo svou totožnost jako sexuální bytost. Někde mezi jeho dvanáctým a sedmnáctým rokem se většina z vás vzdá a řekne mu (přirozeně ne slovy - vy přece o těchto věcech nemluvíte), „Tak dobře, teï si mùžeš všimnout, že máš pohlavní orgány, určené k sexuálnímu styku.“ To už je ale pozdě. Deset let jste dítěti vštěpovali, že se má za své pohlavní orgány stydět. Nikdy jste mu neřekli, jak se jmenují. Vymýšlíte si všelijaké podivné výrazy, abyste nemuseli vyslovit slova „penis“ a „vagina“. Protože je vašemu potomku jasné, že se o těchto věcech prostě nemluví, když se dostane do puberty, neví, co se s ním děje. Nikdo ho na to nepřipravil. Není tedy divu, že na své nově objevené touhy reaguje často nevhodně. Nemyslím, že by to vašim dětem pomáhalo, nebo? mnoho z nich vstupuje do života se spoustou sexuálních zábran a tabu. V osvícených společnostech nejsou děti nikdy napomínány a „napravovány“, když začnou nacházet rozkoš ve své přirozenosti. Sexualita jejich rodičù před nimi není úzkostlivě skrývána. Nahé tělo je považováno za něco přirozeného a krásného, nikoli za něco, za co je třeba se stydět. V některých společnostech rodiče souloží v přítomnosti dětí - a co jiného by mělo dětem lépe ukázat krásu a čistou radost sexuálního vyjádření lásky ? Nebo? rodiče svým příkladem neustále dětem ukazují „správnost“ a „nesprávnost“ veškerého chování a děti zas přijímají všechno, co si rodiče myslí, co dělají a co říkají. Takové společnosti možná považuješ za „pohanské“ nebo „primitivní“, nicméně je zjevné, že v nich neexistuje znásilnění, prostituce je k smíchu jako něco nesmyslného a sexuální poruchy jsou neznámé. Ačkoli vaší společnosti zatím nedoporučuji takovou otevřenost, myslím, že je na čase, aby všechny takzvané moderní civilizace na vaší planetě skoncovaly s represí, špatným svědomím a studem, jež tak často charakterizují totalitu vašeho sexuálního vyjádření a zkušenosti.“ Máš nějakou radu ? „Přestaòte děti učit, že některé tělesné orgány jsou špatné a nemravné. Přestaòte děti přesvědčovat, že všechno sexuální musí být skrýváno. Ukažte dětem svou romantickou stránku. Dovolte jim vidět, jak se líbáte, objímáte a mazlíte - dovolte jim vidět, že jejich rodiče milují jeden druhého a že tělesné projevy lásky jsou něčím naprosto přirozeným a krásným. (Překvapilo by tě, v kolika rodinách nebyla tato jednoduchá lekce dětem nikdy udělena.) Až vaše děti začnou poznávat své vlastní sexuální pocity a touhy, mějte je k tomu, aby se na tyto nové zážitky dívaly s radostí, nikoli se studem a výčitkami svědomí. A přestaòte před dětmi skrývat svá těla. Není nic špatného na tom, když vás uvidí, jak plavete nazí v řece nebo bazénu. Nebojte se, že vás raní mrtvice, když vás zahlédnou, jak jdete bez županu z ložnice do koupelny. Děti si myslí, že rodiče jsou asexuální bytosti, protože sami rodiče se jim tak představují. Myslí si, že se musí chovat stejně, nebo? všechny děti napodobují své rodiče. (Psychiatři by ti mohli vyprávět o některých dospělých, kteří si dodnes neumějí představit, jak „to dělají“ jejich rodiče, což je naplòuje zuřivostí nebo studem, protože to sami přirozeně dělat chtějí a nemohou přijít na to, co je s nimi v nepořádku.) Proto s dětmi o sexualitě mluvte; ukažte jim, jak mají oslavovat svou vlastní sexualitu. To pro své děti udělat mùžete. Dělejte to hned od jejich narození - s prvním polibkem, s prvním objetím, s prvním dotekem.“ Děkuji. Děkuji. Věřil jsem, že řekneš něco rozumného. Ale mám ještě jednu otázku. Kdy je nejvhodnější doba začít hovořit s dětmi o sexualitě ? „To vám řeknou děti samy. Děti vám to dají jasně najevo, budete-li si jich opravdu všímat a poslouchat, co říkají. Toto období přichází postupně. A jestliže jste se vyrovnali se svými vlastními traumatickými zážitky z minulosti, pak vám nebude dělat potíže najít správnou dobu a zpùsob, jak hovořit s dětmi o jejich probouzející se sexualitě.“ A co pro to máme udělat ? „Udělejte, co je třeba. Přihlašte se do nějakého kurzu. Jděte za psychiatrem. Zapište se do nějaké organizace. Přečtěte si odbornou knihu. Meditujte. Objevte jeden druhého - objevte jeden druhého jako muže a ženu, objevte svou vlastní sexualitu. Oslavujte ji. Těšte se z ní. Těšte se ze své vlastní radostné sexuality, a tím povzbudíte své děti, aby se těšily ze své.“ Ještě jednou díky. Ale teï bych se ještě rád vrátil k tématu lidské sexuality obecně. Rád bych ti položil otázku, která ti možná bude připadat impertinentní, ale nemohu ukončit tento rozhovor, aniž ti ji položím. „Přestaò se omlouvat a prostě se zeptej.“ Existuje něco jako přílišné oddávání se sexu ? „Ovšemže ne. Existuje však přílišná potřeba sexu. Tady je moje rada: Těš se ze všeho. Nepotřebuj nic.“ Ani lidi ? „Ani lidi. Hlavně lidi. Potřebovat druhého je nejrychlejší zpùsob, jak zabít dobrý vztah.“ Ale všichni jsme rádi, když nás někdo potřebuje. „Tak to přestaò mít rád. Buï rád, když tě druhý nepotřebuje - nebo? to nejlepší, co pro něho mùžeš udělat, je dát mu takovou sílu a moc, aby tě nepotřeboval, aby tě nepotřeboval k ničemu.“ 9.kapitola Jsem připraven pokračovat. řekl jsi, že budeme hovořit o některých obecnějších aspektech života na Zemi. Chtěl jsem o tom mluvit už od té chvíle, co ses zmínil o životě ve Spojených státech. „Tak dobře. V této knize chci hovořit o všeobecných problémech na vaší planetě. A není nic dùležitějšího než vzdělání vašich potomkù.“ Moc dobře to neděláme, že ne ? Cítím to z toho, jakým zpùsobem jsi o tom začal mluvit. „Všechno je samozřejmě relativní. Vzhledem k tomu, co říkáš, že se snažíte dělat, si myslím, že to moc dobře neděláte. Všechno, co ti říkám, musíš chápat v tomto kontextu. Neposuzuji, co je „správné“ nebo „špatné“, ani co je „dobré“ nebo „zlé“. Hovořím jen o tom, jak se vám daří dělat to, co říkáte, že se snažíte dělat.“ Chápu. „Vím, že si to myslíš, ale možná mě ještě před koncem tohoto rozhovoru obviníš ze zaujatosti.“ To bych nikdy neudělal. Přece mám rozum. „To, že máte rozum, vám nikdy nebránilo v tom, abyste mě považovali za zaujatého Boha.“ Já to dělat nebudu. „Uvidíme.“ Chtěl jsi mluvit o vzdělání. „Ano. Všiml jsem si, že většina z vás nechápe smysl a funkci vzdělání, nemluvě o procesu vzdělávání.“ To mně musíš vysvětlit blíže. „Většina lidí se domnívá, že smyslem vzdělání je předávat vědomosti; že někoho vzdělávat znamená předávat mu nahromaděné vědomosti určité rodiny, klanu, kmene, společnosti, národa a světa. Vzdělání má však velmi málo společného s vědomostmi.“ To jsem opravdu nevěděl. „Ovšemže ne.“ S čím to má tedy něco společného ? „S moudrostí.“ S moudrostí ? „Ano.“ Tak dobře. A jaký je v tom rozdíl ? „Moudrost jsou aplikované vědomosti.“ Takže bychom se neměli snažit předávat svým potomkùm vědomosti. Měli bychom se snažit předávat jim moudrost. „Zaprvé se „nesnažte“ něco dělat. Dělejte to. Zadruhé neignorujte vědomosti ve prospěch moudrosti. To by bylo osudné. Na druhé straně však neignorujte moudrost ve prospěch vědomostí. To by bylo stejně osudné. Zabilo by to vzdělání. A na vaší planetě se to děje.“ Ignorujeme moudrost ve prospěch vědomostí ? „Většinou ano.“ A jak to děláme ? „Učíte své děti, co si mají myslit, místo abyste je učili, jak mají myslit.“ Vysvětli mi to. „Jistě. Když dětem předáváte vědomosti, říkáte jim, co si mají myslit. To znamená, že jim říkáte, co mají vědět, co chcete, aby považovaly za pravdivé. Když dětem předáváte moudrost, neříkáte jim, co mají vědět, ani co je pravdivé, ale spíš jim ukazujete, jak mohou najít svou vlastní pravdu.“ Ale bez vědomostí není moudrost. „S tím souhlasím. Proto jsem řekl, že nemáte ignorovat vědomosti ve prospěch moudrosti. Určité množství vědomostí je nutné předávat z jedné generace na druhou. Samozřejmě. Ale co nejméně. čím méně, tím lépe. Nechte děti objevovat. Uvědom si tohle: Vědomosti se zapomínají. Moudrost nikdy.“ Takže v našich školách by se mělo vyučovat co nejméně ? „Měli byste zdùrazòovat spíš moudrost. Dnes se soustřeïujete na vědomosti a zanedbáváte moudrost. Někteří rodiče považují lekce logiky a kritického myšlení za nebezpečné. Chtějí, aby tyto předměty byly odstraněny ze školních osnov. Dělají to proto, že tím chrání svùj zpùsob života. Nebo? děti, kterým je dovoleno rozvíjet své kritické myšlení, s mnohem větší pravděpodobností odhodí morální hodnoty a celý zpùsob života svých rodičù. Abyste si zachovali svùj zpùsob života, vytvořili jste školský systém, který je zaměřen na rozvíjení paměti, nikoli myšlení. Učíte děti, aby si pamatovaly rùzná fakta i fikce - představy, které si každá společnost o sobě vytváří - místo abyste dětem dali možnost hledat a objevovat jejich vlastní pravdy. Programy, jejichž cílem je dát dětem možnost rozvíjet své schopnosti, jsou zesměšòovány těmi, kteří si myslí, že vědí, co by se děti měly učit. A přece to, co učíte své děti, vede svět k nevědomosti.“ V našich školách se vyučují fakta, nikoli fikce. „Teï lžeš sám sobě, stejně jako lžete svým dětem.“ My lžeme svým dětem ? „Samozřejmě. Otevři si kteroukoli učebnici historie a uvidíš. Vaši historii píší lidé, kteří chtějí, aby se jejich děti dívaly na svět z určitého hlediska. Každý pokus o rozšíření historického pohledu je zesměšòován a označován za „revizionismus“. Nechcete svým dětem říci pravdu o vaší minulosti, aby neviděly, kdo skutečně jste. Většina učebnic historie je psána z hlediska té části vaší společnosti, kterou tvoří převážně běloši anglosaského pùvodu. Když ženy, černoši nebo jiné menšiny řeknou: „Moment. Takhle to nebylo. Tady jste něco vynechali,“ začnete se rozčilovat a křičet a vyžadovat, aby „revizionisté“ přestali měnit vaše učebnice. Nechcete, aby se vaše děti dověděly, co a jak se skutečně stalo. Chcete, aby věděly jen to, jak vy ze svého hlediska ospravedlòujete to, co se stalo. Mám ti dát nějaký příklad ?“ Prosím. „Ve Spojených státech neříkáte svým dětem všechno, co by měly vědět o rozhodnutí vaší vlády shodit atomové bomby na dvě japonská města. Místo toho jim předkládáte fakta tak, jak je vidíte vy - a jak chcete, aby je viděly ony. Pokusí-li se někdo srovnat vaše hledisko s hlediskem druhých - v tomto případě Japoncù - začnete zuřivě dupat a vyžadujete, aby školy ani nepřemýšlely o zařazení těchto faktù do historického přehodnocení této dùležité události. Takže vyučujete politiku, nikoli historii. Historie je přesný a úplný záznam událostí. Politika se nikdy nezabývá tím, co se skutečně stalo. Historie odhaluje, politika ospravedlòuje. Historie odkrývá, politika zakrývá. Politici nenávidí pravdivě napsanou historii. A pravdivě napsaná historie nemluví moc pěkně o politicích. A přesto na sobě máte neviditelné císařovy šaty, nebo? vaše děti vás nakonec prohlédnou. Děti, které se naučí kriticky myslit, se podívají na vaši historii a řeknou si: „Jak se naše rodiče mohli tak mýlit ?“ To nemùžete snést a tak jim to vymlouváte. Nechcete, aby se dověděly ta nejzákladnější fakta. Chcete, aby je znaly pouze z vašeho hlediska.“ Myslím, že teï trochu přeháníš. V tomhle zacházíš poněkud daleko. „Opravdu ? Většina lidí ve vaší společnosti nechce, aby vaše děti znaly ta nejzákladnější životní fakta. Mnoho lidí se mohlo zbláznit, když se ve školách začaly probírat tělesné funkce. Dnes nesmíte dětem říkat, jak se přenáší AIDS a jak tomu zabránit. Pokud jim to ovšem nevysvětlíte z určitého hlediska. Pak je to v pořádku. Co takhle dát jim holá fakta a dovolit jim, aby si udělaly svùj vlastní závěr ? Nikdy !“ Děti ještě nejsou připraveny tvořit si vlastní názory o těchto věcech. Musejí být řádně vedeny. „Všiml sis, jak to ve vašem světě poslední dobou vypadá ?“ Co je s ním ? „Vypadá hrozně v dùsledku toho, jak vychováváte své děti.“ Spíš proto, že výchovu zanedbáváme. Je-li náš svět v příšerném stavu - a v mnoha ohledech tomu tak je - pak to není proto, že učíme naše děti tradiční morální hodnoty, ale proto, že jsme dovolili, aby se ve školách učily všechny tyhle novoty ! „Ty tomu skutečně věříš, že ano ?“ To si piš, že tomu věřím ! Kdybychom naše děti učili jen číst, psát a počítat, místo abychom je nutili „kriticky myslit“, byli bychom na tom dnes mnohem lépe. Kdybychom ve školách neměli hodiny „sexuální výchovy“, neměli bychom nedospělé, neprovdané matky, které jsou závislé na sociální podpoře, a neměli bychom šílený svět. Kdybychom trvali na tom, aby naše děti žily podle našich etických hodnot, místo abychom jim dovolovali vytvářet si své vlastní, nebyl by tenhle kdysi mocný a energický národ ubohou napodobeninou sebe sama. A ještě něco. Neříkej mi, že bychom se najednou měli začít považovat za „špatné“ jen pro to, co jsme udělali v Hirošimě a v Nagasaki. Ukončili jsme válku, pro Boha ! Zachránili jsme tisíce životù. Na obou stranách. Nikomu se to nelíbilo, ale bylo to nutné. „Chápu.“ Ovšem, ty to chápeš. Jsi jako všichni ti rudí liberální komouši. Chceš, abychom přehodnotili naši historii. Chceš, abychom se přehodnotili a přestali existovat. Pak konečně vy liberálové budete mít, co chcete. Převezmete vládu nad světem. Vytvoříte dekadentní společnosti. Rozdělíte majetek. Nastolíte moc lidu a všechny ty nesmysly. Jenže s tím jsme se nikdy nikam nedostali. Potřebujeme se naopak vrátit k minulosti, k hodnotám našich předkù. To potřebujeme ! „Už jsi skončil ?“ Jo, už jsem skončil. jaké to bylo ? „Docela dobré. Vynikající.“ Když léta posloucháš televizní pořady, pak je to snadné. „Tak přemýšlejí lidé na vaší planetě, že ano ?“ Jistě. A nejen v Americe. Nezáleží na tom, o jakou jde válku. Každý národ si mysli, že má pravdu. Každý ví, že se mýlí ten druhý. Zapomeò na Hirošimu. Podívej se na Berlín. Nebo na Bosnu. Všichni vědí, že morální hodnoty našich předkù byly dobré. Každý ví, že svět se řítí do záhuby. Nejen v Americe. Všude. Na celém světě se volá po návratu k tradičním hodnotám a po návratu k vlastenectví. „Vím.“ A já se tu jen snažím ten pocit vyjádřit. „Docela se ti to povedlo. Skoro jsi mě přesvědčil.“ Co bys řekl těm, kteří si to opravdu mysli ? „Opravdu si myslíte, že to bylo lepší před třiceti lety, před čtyřiceti lety, před padesáti lety ? Máte krátkou pamě?. Pamatujete si jen to dobré a ne to špatné. To je ovšem normální, přirozené. Ale nemylte se. Myslete kriticky. Neopakujte to, co druzí chtějí, abyste si myslili. Vra?me se ještě k našemu příkladu. Myslíš si, že bylo opravdu nutné hodit atomovou bombu na Hirošimu ? Co říkají vaši američtí historikové o mnoha zprávách, podle kterých Japonci projevili ochotu ukončit válku ještě před svržením atomové bomby ? Jakou roli při rozhodování o svržení atomové bomby hrála odveta za bombardování námořní základny v Pearl Harbor ? A jestliže tvrdíš, že bylo nutné bombardovat Hirošimu, proč bylo nutné hodit druhou bombu na Nagasaki ? Je možné, že tvoje vysvětlení je správné. Je možné, že se všechno stalo tak, jak říkají Američané. Ale o to teï nejde. Jde o to, že váš školský systém nedovoluje žákùm přemýšlet o těchto - a mnoha dalších - otázkách kriticky. Umíš si představit, co by se stalo učiteli historie ve státě Iowa, kdyby položil studentùm tuto otázku a navíc je povzbuzoval k tomu, aby si utvořili svùj vlastní názor ? A právě o to tu jde ! Vy prostě nechcete, aby si vaše děti tvořily své vlastní názory. Chcete, aby dospěly ke stejným závěrùm, k jakým jste dospěli vy. A tak je odsuzujete k tomu, aby opakovaly chyby, ke kterým vaše závěry dovedly vás.“ Existuje nějaká souvislost mezi naší ztrátou tradičních morálních hodnot a dezintegrací naší společnosti ? A co ten neuvěřitelný rùst porodnosti mezi nedospělými matkami ? A co náš šílený svět ? „Váš svět opravdu zešílel. S tím souhlasím. Ale váš svět nezešílel v dùsledku toho, co jste dovolili učitelùm učit vaše děti. Zešílel v dùsledku toho, co jste je nedovolili učit. Nedovolili jste vašim učitelùm, aby vaše děti učili, že neexistuje nic než láska. Nedovolili jste jim, aby hovořili o bezpodmínečné lásce.“ K čertu, to nedovolíme ani našim náboženstvím. „To je pravda. A nedovolíte, aby se vaše děti učily oslavovat své lidství a svou nádhernou sexuální přirozenost. Nedovolíte jim poznat, že jsou především duchovními bytostmi žijícími v hmotném těle. Ve společnostech, kde se o sexualitě mluví otevřeně, nejsou prakticky žádné sexuální zločiny a žádné nechtěné porody. Ve vysoce vyvinutých společnostech, kde je narození dítěte požehnáním, je o všechny matky a o všechny děti dobře postaráno. Ve společnostech, kde se historie nevykládá podle názorù těch nejsilnějších a nejmocnějších, se chyby minulosti přiznávají a nikdy neopakují. Ve společnostech, kde se děti učí kriticky myslit a kde si osvojují dovednosti potřebné k životu, se neustále zkoumají dokonce i takzvané omluvitelné akce z minulosti. Nic není přijímáno nekriticky.“ A jak by to fungovalo ? Vra?me se k našem příkladu z druhé světové války. Jak by přistupoval k historické epizodě v Hirošimě školský systém, který učí děti myslit ? „Vaši učitelé by svým žákùm řekli, co se stalo. Nevynechali by žádnou skutečnost - žádnou skutečnost - která k té události vedla. Uvedli by názory obou stran, nebo? by si uvědomovali, že na všechno existuje více pohledù. Nevyžadovali by od žákù, aby si zapamatovali všechna fakta. Místo toho by jim řekli: „Nyní jste o této události slyšeli všechno. Víte, co se stalo tehdy a co následovalo potom. řekli jsme vám všechno, co sami víme. Jakou „moudrost“ vám tato „vědomost“ dává ? Kdybyste měli řešit takový problém dnes, jak byste jej vyřešili ? Napadá vás nějaké lepší řešení ?“ “ Jistě. To je snadné. To mùže dnes udělat každý. Každý se mùže ohlédnout zpátky a říci: „Já bych to udělal jinak.“ „Tak proč to neuděláte ?“ Nerozumím ? „Ptal jsem se, proč to neuděláte ? Proč se neohlédnete zpátky, nepoučíte se ze své minulosti a neděláte všechno jinak ? řeknu ti proč. Protože kdybyste dovolili vašim dětem kriticky analyzovat vaši minulost - kdybyste to vyžadovali jako součást jejich vzdělání - riskovali byste, že by nesouhlasily s tím, co jste dělali. Je jasné, že s vámi stejně nebudou souhlasit. Ale ve školách jim to nechcete dovolit. Takže musejí demonstrovat v ulicích, musejí mávat standartami. Trhat povolávací rozkazy. Pálit podprsenky a vlajky. Dělat cokoli, co upoutá vaši pozornost. Vaše děti na vás křičí: „Přece musí být nějaký lepší zpùsob !“ Ale vy je neslyšíte. Vy je nechcete slyšet. A už vùbec je nechcete povzbuzovat k tomu, aby ve škole začaly kriticky přemýšlet o faktech, která jim předkládáte. Pochopte to, říkáte jim. Neříkejte nám, že to děláme špatně. Snažte se pochopit, že to děláme dobře. Takhle vychováváte své děti. Tomu říkáte vzdělávání.“ Někteří lidé však říkají, že právě mladí lidé se svými šílenými, pomatenými liberálními názory dostali tuhle zemi a celý svět do tohoto strašného stavu. Dostali ji do horoucích pekel. Zničili naši kulturu založenou na tradičních hodnotách a nahradili ji etikou hlásající bezuzdnou svobodu - etikou, která ohrožuje náš zpùsob života. „Takže mladí lidé ničí váš zpùsob života. Ale mladí lidé to dělali vždycky. Vaším úkolem je povzbudit je, nikoli jim v tom bránit. Nejsou to vaši mladí lidé, kdo ničí deštné pralesy. Vaši mladí lidé vás naopak žádají, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé neničí ozónovou vrstvu. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé nevykořis?ují chudáky na celém světě. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé nevybírají zničující daně, aby je pak mohli investovat do válečné mašinérie. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé neignorují problémy slabých a utlačovaných, nedovolují, aby lidé umírali hladem ve světě, který by mohl uživit všechny. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé se nepodí1ejí na vaší manipulativní politice. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé se nestydí za své vlastní tělo a neučí své děti, aby se za své tělo styděly. Žádají vás, abyste to přestali dělat. Vaši mladí lidé nevytvořili svět, který řeší své problémy násilím, ani nezavedli systém etických hodnot, který říká, že „moc je právo“. Naopak vás žádají, abyste s tím skoncovali. Nežádají vás... prosí vás.“ A přece jsou to právě mladí lidé, kdo se chová násilně ! Mladí lidé, kteří vstupují do gangù a vraždí jeden druhého ! Mladí lidé, kteří se vysmívají zákonu a řádu - jakémukoli řádu. Mladí lidé, kteří nás dohánějí k šílenství ! „Když jejich prosby nejsou nikdy vyslyšeny; když vidí, že jejich věc je ztracena - když vidí, že si budete dělat, co chcete - mladí lidé, kteří nejsou žádní hlupáci, zvolí druhou nejlepší možnost. Nemohou-li vás porazit, pak se s vámi spojí. Vaši mladí lidé se chovají stejně jako vy. Jsou-li násilní, pak jen proto, že jste násilní vy. Jsou-li materialističtí, pak jen proto, že jste materialističtí vy. Chovají-li se šíleně, pak jen proto, že se chováte šíleně vy. Přistupují-li k sexu nezodpovědně, pak jen proto, že to děláte vy. Jediný rozdíl mezi nimi a vámi je v tom, že oni to dělají otevřeně. Starší lidé skrývají své chování. Starší lidé si myslí, že mladí lidé jsou slepí. Mladí lidé však vidí všechno. Nic jim neunikne. Vidí vaše pokrytectví a zoufale se snaží to změnit. Když se jim to nepovede, nevidí žádnou jinou možnost než to napodobovat. V tomto ohledu se mýlí, ale nikdo je nikdy nic jiného neučil. Nikdy jim nebylo dovoleno kriticky analyzovat to, co dělají starší lidé. Bylo jim dovoleno naučit se to.“ Jak bychom tedy měli vzdělávat naše mladé lidi ? „Zaprvé s nimi jednejte jako s duchovními bytostmi. Oni jsou duchovní bytosti, vstupující do hmotného těla. A to není snadné. Je to velice omezující. Proto děti při narození tak křičí. Snažte se jejich křik slyšet. Snažte se jej pochopit. A dejte svým dětem pocit „neomezenosti“. Zadruhé je uvádějte láskyplně do světa, který jste vytvořili. Dávejte si dobrý pozor na to, co jim vštěpujete do paměti. Děti si pamatují všechno, co vnímají. Proč bijete své děti, jakmile přijdou na svět ? Domníváte se, že to je jediný zpùsob, jak je uvést do života ? Proč berete děti jejich matkám, jakmile se oddělí od jediné životní formy, kterou ve své dosavadní existenci poznaly ? Nepočká všechno to měření a vážení, dokud si dítě nezvykne na bezpečí a pohodlí toho, co mu dalo život ? Proč dovolujete, aby první obraty, kterým je dítě vystaveno, byly obraty násilí ? Kdo vám řekl, že je to pro děti dobré ? A proč jim neukážete obraty lásky ? Proč před dětmi skrýváte své tělo a učíte je, aby se styděly za své. Proč jim říkáte, aby se nedotýkaly svého těla zpùsobem, který jim přináší rozkoš ? Co jim tím říkáte o rozkoši ? A co o těle ? Proč posíláte své děti do škol, kde je podporována soutěživost, kde je odměòováno „prvenství“, kde je klasifikována „výkonnost“ a kde není tolerován individuální rozvoj ? Co si z toho vaše dítě vezme ? Proč neučíte své děti o hudbě, pohybu, umění a kráse života ? Proč se snažíte dětem vštěpovat něco, co je jim cizí, místo abyste se snažili rozvinout jejich vrozené schopnosti ? A proč nedovolíte dětem, aby se naučily logicky myslit. Proč jim nedovolíte, aby užívaly svou intuici. Proč je nutíte, aby přijaly pravidla a metody společnosti, která už dávno ukázala, že je naprosto neschopná těmito metodami se rozvíjet, a která jich přesto užívá ? A nakonec, učte pojmy, nikoli předměty. Vypracujte nové osnovy a založte je na třech základních pojmech: Uvědomění Poctivost Odpovědnost Tyto pojmy učte děti od nejútlejšího věku. A hluboce je dětem vštěpujte až do ukončení jejich vzdělání. Založte na nich celý váš školský systém.“ Nechápu, co to znamená ? „Znamená to, že všechno, co učíte, bude vycházet z těchto tří pojmù.“ Mùžeš mi to vysvětlit blíže ? Jak bys děti učil číst, psát a počítat ? „Všechny vaše čítanky, všechny vaše náměty, všechny vaše příběhy by se točily kolem těchto pojmù. Byly by to příběhy pojednávající o vědomí, poctivosti a odpovědnosti. Dokonce i matematika by se vyučovala v tomto rámci. Matematika není žádná abstrakce, je tím nejzákladnějším nástrojem každodenního života. Matematika by se vyučovala v kontextu s praktickými zkušenostmi takovým zpùsobem, aby zdùrazòovala tyto základní pojmy a jejich deriváty.“ Co jsou tyto „deriváty“ ? „Jsou to v podstatě vedlejší produkty každodenního života. Tyto vedlejší produkty by mohly nahradit předměty dnešních učebních osnov, které vyučují jen fakta.“ Například ? „Použij svou představivost. Co je pro tebe v životě dùležité ?“ Hmm... řekl bych... poctivost, jak říkáš. „Pokračuj. Poctivost je základní pojem.“ Ano, poctivost považuji za dùležitý pojem. „Dobře. A co dál ?“ Chovat se k druhým slušně. Neumím z toho vytvořit pojem. „Pokračuj.“ Vycházet s lidmi. Být snášenlivý. Neubližovat druhým. Dívat se na druhé jako na sobě rovné. To všechno bych učil své děti. „Výborně ! Pokračuj.“ Hmm... dùvěřovat sám sobě. To je velmi dùležité. A... moment... ještě něco. Už to mám… chovat se dùstojně. Neumím to formulovat lépe, ale týká se to toho, jak si vážíme sami sebe i druhých. „To všechno je dobré. Už to začínáš chápat. A je mnoho dalších pojmù, kterým děti musejí hluboce porozumět, mají-li z nich vyrùst celí lidé. A přesto nic z toho děti neučíte. Jsou to ty nejdùležitější věci v životě, ale vy je ve vašich školách neučíte. Neučíte své děti, co to znamená být poctivý. Neučíte je, co to znamená být zodpovědný. Neučíte je, co to znamená být ohleduplný. říkáte, že to je zodpovědnost rodičù. Ale rodiče mohou předávat dětem jen to, co se sami naučili. A tak synové dědí hříchy otcù. Učíte děti jen to, co naučili rodiče vás.“ A co je na tom špatného ? „Jak už jsem několikrát opakoval, podívej se na svět kolem sebe.“ Pořád se k tomu vracíš. Ale všechno není naše vina. Nemùžeme za to, jaký je svět. „To není otázka viny, je to otázka rozhodnutí. A nejste-li zodpovědní za rozhodnutí, jež lidstvo činí, kdo jiný je za nezodpovědný ?“ Nemùžeme na sebe vzít odpovědnost za všechno. „řeknu ti tohle: Dokud na sebe nevezmete odpovědnost za všechno, nezměníte nic. Nemùžete neustále opakovat, že to udělali oni, že to dělají oni a že byste si přáli, aby to oni dělali jinak. Vzpomeò si na tuhle krásnou větu z jednoho kresleného vtipu: „Střetli jsme se s nepřítelem, a nepřítel jsme my.“ “ Takže už po staletí opakujeme tytéž chyby, že ano ? „Už po tisíciletí, synu. Tytéž chyby děláte už tisíce let. Pokud jde o nejzákladnější instinkty, nejste na tom o moc lépe než jeskynní lidé. A přesto každý pokus změnit to, je zesměšòován. Každý pokus o změnu vašich morálních hodnot vyvolává buï strach, nebo zlost. A teï najednou přijdu já s tímhle nápadem, že by se ve školách měly vyučovat vyšší pojmy. Teï opravdu šlapeme po tenkém ledu. Ale právě to dělají lidé ve vysoce vyvinutých společnostech.“ Problém však spočívá v tom, že všichni lidé s těmito myšlenkami nesouhlasí. Proto je nemùžeme učit v našich školách. Rodiče by se zbláznili, kdybys tyto myšlenky chtěl zahrnout do učebních osnov. říkali by, že se snažíme učit „hodnoty“, a že to není úkolem školy. „Rodiče se mýlí ! Z hlediska toho, co říkáte, že se snažíte udělat - tedy vybudovat lepší svět - nemají pravdu. Morální hodnoty by se měly učit právě ve školách. Nebo? školy jsou oproštěny od rodičovských předsudkù. Vidíš, co se děje na vaší planetě v dùsledku toho, že pouze rodiče předávají dětem morální hodnoty. Vaše planeta je v hrozném stavu. Nerozumíte nejzákladnějším myšlenkám civilizovaných společností. Neumíte řešit konflikty bez použití násilí. Neumíte žít beze strachu. Neumíte se chovat nezaujatě. Neumíte milovat bezpodmínečně. Tohle je základní porozumění, kterému jste se po mnoha tisíciletích ani nepřiblížili.“ Existuje nějaká cesta z této hrozné situace ? „Ano ! Ta je ve vašich školách ! Ve vzdělávání vašich dětí ! Vaše naděje je v příštích generacích ! Ale musíte je přestat učit své staré zpùsoby. Tyto zpùsoby nikam nevedou. Nedovedly vás tam, kam říkáte, že se chcete dostat. A nebudete-li si dávat pozor, dostanete se přesně tam, kam směřujete ! Proto začněte přemýšlet. Vytvořte si nejkrásnější verzi nejkrásnější představy, jakou jste kdy měli o lidstvu. Pak ve svých školách začněte učit hodnoty a myšlenky, na nichž je tato vize založena. Proč nezavést na školách následující kurzy: • Porozumění moci • Mírové řešení konfliktù • Prvky milostných vztahù • Osobnost a sebezdokonalování • Tělo, mysl a duch: jak fungují • Rozvíjení tvořivosti • Uctívání sebe, respektování druhých • Radostné vyjádření sexuality • Poctivost • Snášenlivost • Rozmanitost a podobnost • Etická ekonomika • Tvùrčí vědomí a moc mysli • Vědomí a pozornost • Poctivost a zodpovědnost • Viditelnost a prùhlednost • Věda a duchovnost“ Hodně z toho se vyučuje už dnes. říkáme tomu sociální výchova. „Nemluvím tu o dvou dnech za semestr. Mluvím o kurzech, z nichž každý by se plně věnoval jednomu z těchto předmětù. Mluvím o úplném přepracování vašich osnov. Mluvím o osnovách založených na morálních hodnotách. Vaše dnešní osnovy jsou založené na datech, faktech a statistických údajích. Mluvím o tom, že byste měli vést své děti k pochopení základních pojmù, kolem kterých by si mohly vytvořit svùj vlastní systém hodnot. Ve všech vysoce vyvinutých společnostech v tomto vesmíru jsou děti takto připravovány na život od útlého věku. „Fakta“, která jsou v těchto společnostech považována za mnohem méně dùležitá, jsou vyučována teprve mnohem později. Vytvořili jste společnost, ve které se malý Johnnie naučí číst v mateřské školce, ale neodnaučí se kousat svého bratra. A malá Susie umí již v nižších třídách obecné školy výborně počítat, ale neví, že se nemusí stydět za své tělo. Hlavním úkolem vašich škol je poskytovat odpovědi. Bylo by mnohem užitečnější, kdyby jejich hlavní funkcí bylo klást otázky. Co to znamená být poctivý nebo zodpovědný ? Co z toho vyplývá ? A když už jsme u toho, co znamená, že 2 + 2 = 4 ? Co z toho vyplývá ? Ve vysoce vyvinutých společnostech jsou děti povzbuzovány k tomu, aby si samy nacházely odpovědi.“ To by vedlo ke všeobecnému chaosu ! „Na rozdíl od nechaotické situace, ve které žijete dnes...“ Tak dobře, dobře… vedlo by to k většímu chaosu. „Nenavrhuji, aby se vaše děti neučily nic z toho, co jste se učili vy. Právě naopak. Žákùm prospívá, když se ve škole učí, co jejich rodiče objevili a co dělali v minulosti. Alespoò vidí, jak to funguje. Vy však tato fakta prezentujete jako něco „správného“, zatímco byste je měli prezentovat jako pouhá fakta. Fakta z minulosti by neměla být základem dnešní Pravdy. Fakta by měla být vždycky jen základem pro nové otázky. Hodnota by měla být vždycky v otázce, nikdy v odpovědi. A otázky jsou stále stejné. Souhlasíte s tím, jak to děláme my ? Co si o tom myslíte ? To je vždycky klíčová otázka. Co si myslíte ? Co si myslíte ? Co si myslíte ? Je jasné, že rodiče budou mít vždycky rozhodující roli při vytváření systému hodnot svých dětí. Škola by měla podněcovat žáky k tomu, aby tyto hodnoty zkoumali, aby se naučili je uplatòovat - a samozřejmě kritizovat. nebo? rodiče, kteří nechtějí, aby jejich děti kritizovaly jejich morální hodnoty, nemilují své děti, nýbrž sebe skrze své děti.“ Hrozně bych si přál, aby byly takové školy, o jakých mluvíš. „Jsou školy, které se o to snaží.“ Skutečně ? „Ano. Přečti si něco od Rudolpha Steinera. Zkoumej metody waldorfské školy, které Steiner vypracoval.“ Ovšemže jsem o Waldorfových školách slyšel. Děláš jim snad reklamu ? „Vùbec ne, jen konstatuji fakta.“ Protože jsi věděl, že o Waldorfových školách vím. Věděl jsi to. „Samozřejmě že jsem to věděl. Všechny události v tvém životě vedly k tomuto okamžiku. Nezačal jsem s tebou hovořit teprve na počátku této knihy. Hovořím s tebou už léta, skrze všechny tvé zkušenosti.“ Chceš říci, že waldorfská škola je nejlepší ? „Ne, chci jen říci, že je to model, který funguje - z hlediska toho, co říkáte, že chcete dosáhnout a čím chcete být. Uvedl jsem to pouze jako příklad toho, jak lze vyučovat zpùsobem, který zdùrazòuje spíš „moudrost“ než „vědomosti“.“ Tento model se mi líbí. Waldorfská škola se v mnohém liší od ostatních škol. Uvedu jednoduchý příklad. Je sice jednoduchý, ale dramaticky ilustruje to, o čem mluvíme. Ve waldorfské škole mají žáci stejného učitele, dokud neukončí základní vzdělání. Umíš si představit, jaký vztah se mezi nimi vyvine ? Chápeš, jakou to má hodnotu ? Učitel pozná své žáky, jako by to byly jeho vlastní děti. Děti učiteli dùvěřuji a milují ho, což otvírá možnosti, o jakých se učitelùm v tradiční škole ani nesní. Učitel waldorfské školy vystřídá za celý svùj život jen čtyři nebo pět tříd. Ale pro své žáky znamená mnohem víc než učitel v tradiční škole. Tento školský model dokazuje, že vřelé lidské vztahy jsou stejně dùležité jako informace, které učitel předává svým žákùm. Je to jako domácí škola mimo domov. „Ano, je to dobrý model.“ A jsou ještě nějaké další ? „Jsou. Pokud jde o vzdělání, děláte určitý pokrok, ale je velmi pomalý. Dokonce i pokus vyučovat praktické dovednosti na základních školách se setkal s odporem. Lidé to považují buï za nebezpečné, nebo za neúčinné. Chtějí, aby se děti učily fakta. Nicméně dochází k určitému pokroku. Je však stále ještě třeba hodně udělat. A to je jen jedna z mnoha oblastí lidského života, v níž by se mělo hodně změnit, pokud chcete dosáhnout toho, co říkáte.“ Myslím, že i v politické aréně by se mělo hodně změnit. „Nepochybně !“ | ||