| 999999999 9 „Mùžete si myslit, že je snadné být tím, čím skutečně jste, ale ve skutečnosti je to velmi obtížné. Nikdy se vám to nemusí podařit. Jen velmi málo lidi to dokáže. A ne během jednoho života.“ Tak proč se o to pokoušet ? K čemu to je dobré ? Proč nežít život jako nesmyslnou hru, která nikam nevede, jako hru, kterou nemùžeme prohrát, a? už hrajeme jakkoli; jako proces, který skončí pro všechny stejně ? říkáš, že neexistuje peklo, že neexistuje trest, že nemùžeme prohrát, tak proč bychom se měli snažit vyhrát ? Proč bychom to měli dělat, když říkáš, že je tak obtížné dostat se tam, kam chceme ? Proč nezapomenout na všechny tyto posvátné věci a na seberealizaci ? „Jak jsi nespokojený...“ Unavuje mě pořád se snažit a snažit a snažit jen proto, abys pak přišel a řekl mi, že to je strašně těžké a že se to podaří jen jednomu z milionu. „To vidím. Pokusím se ti pomoci. Vidím, že ses tím už začal zabývat. Myslíš, že je to tvùj první pokus ?“ Nevím. „Nezdá se ti, že jsi tu už byl ?“ Občas. „Ale byl. Mnohokrát.“ Kolikrát ? „Mnohokrát.“ A to mě má povzbudit ? „To tě má inspirovat.“ A jak ? „Především tě to zbaví strachu. Ukáže ti to, že nemùžeš selhat. Ujistí tě to, že dostaneš tolik příležitostí, kolik budeš potřebovat. Mùžeš se vracet znovu a znovu a znovu. Jestliže se dostaneš na vyšší úroveò, bude to proto, že chceš, nikoli proto, že musíš. Nemusíš nic dělat ! Jestliže se ti líbí život na této úrovni, jestliže si myslíš, že to je to nevyšší, čeho mùžeš dosáhnout, mùžeš jej opakovat znovu a znovu a znovu. Ve skutečnosti jsi jej už mnohokrát opakoval - přesně z toho dùvodu ! Miluješ to drama. Miluješ tu bolest. Miluješ tu záhadu, to napětí. Miluješ to všechno. A proto jsi tady !“ Žertuješ ? „Žertoval bych o něčem takovém ?“ To nevím. Nevím, o čem Bùh žertuje. „Ne o těchto věcech. Jsou příliš blízké Pravdě; příliš blízké nejvyššímu Poznání. Nikdy nemluvím žertem o tom, „jak to je“. Příliš mnoho lidí tě klamalo. Nejsem tu proto, abych tě zmátl ještě víc. Jsem tu proto, abych ti všechno vysvětlil.“ Tak mi to vysvětli. říkáš, že jsem tu proto, že tu být chci ? „Samozřejmě.“ Zvolil jsem si to ? „Ano.“ A zvolil jsem si to už mnohokrát ? „Mnohokrát.“ Kolikrát ? „Opakuješ stejnou otázku. Chceš to vědět přesně ?“ Jen přibližně. Desetkrát, víckrát ? „Prožil jsi už stovky životù.“ Stovky ? Prožil jsem už stovky životù ? „Ano.“ A to jsem se dostal jen sem ? „Ve skutečnosti je to dost daleko.“ Opravdu ? „Naprosto jistě. Ve svých minulých životech jsi zabíjel lidi.“ Co je na tom špatného ? Sám jsi říkal, že válka je někdy nutná, abychom skoncovali se zlem. „To budu muset objasnit podrobněji, protože tohoto tvrzení se často zneužívá k ospravedlnění všelijakých šílených činù. Zabíjení nelze nikdy ospravedlnit jako zpùsob „napravování zla“ nebo trestání provinilcù. Tvrzení, že válka je někdy nutná, je pravdivé jen proto, že jste to pravdivým učinili. Rozhodli jste, že úcta k lidskému životu je a musí být nejvyšší hodnotou. Vaše rozhodnutí mě těší, protože jsem nestvořil život proto, aby byl ničen. Avšak právě úcta k životu činí válku občas nutnou, nebo? ve válce proti bezprostřednímu zlu, proti bezprostřednímu ohrožení života vyjadřujete, čím jste. Podle nejvyššího morálního zákona máte právo - máte povinnost - zastavit agresi proti druhému i proti sobě. To neznamená, že zabíjení za účelem potrestání nebo odplaty je správné. V minulosti jste zabíjeli v osobních soubojích kvùli ženám a říkali jste, že tím chráníte svou čest, zatímco jste ji ztráceli. Je absurdní užívat smrtící sílu jako prostředku k řešení roztržek. Mnoho lidí to však stále dělá. Někteří lidé zabíjejí dokonce ve jménu Boha - což je největší bezbožností, nebo? to nevyjadřuje, čím jste.“ Takže na zabíjení je něco špatného ? „Vra?me se zpátky. Na ničem není nic „špatného“. Slovo „špatné“ je relativní výraz, který označuje opak toho, co považujete za „správné“. Co je však „správné“ ? Jste schopni být objektivní v tomto ohledu ? Nebo slovy „správné“ a „nesprávné“ jen popisujete události podle toho, co se vám líbí nebo nelíbí ? Na čem jsou založena vaše rozhodnutí ? Na vaší vlastní zkušenosti ? Ne. Většinou jsou založena na zkušenosti druhých. Na zkušenosti těch, kteří tu byli před vámi, a proto vědí více. Velmi málo každodenních rozhodnutí o tom, co je „správné“ nebo „nesprávné“, děláte sami na základě svých vlastních vědomostí. Tak je tomu zejména, když se musíte rozhodovat o dùležitých otázkách. čím dùležitější otázka, tím nepravděpodobnější je, že se řídíte svou vlastní zkušeností. To vysvětluje, proč jste se téměř úplně vzdali kontroly nad některými oblastmi svého života. Ty často zahrnují náměty životně dùležité pro lidskou duši. Přestali jste se zabývat povahou Boha a morálky, otázkami nejvyšší reality, problémy války, lékařství a osobních hodnot. Toho všeho se většina z vás vzdala. O těchto věcech nechcete rozhodovat. „A? rozhodne někdo jiný ! Budu s tím souhlasit,“ křičíte. „A? mi někdo jiný řekne, co je správné a co špatné.“ Proto jsou vaše náboženství tak populární. Pokud jsou přísná, konzistentní a jasně vyjadřují své požadavky, nezáleží příliš na vyznání. Lidé věří téměř všemu. Nejpodivnější chování je připisováno Bohu. Je to Boží cesta, říkají. Boží slovo. A někteří lidé tomu věří. S radostí. Nebo? je to zbavuje potřeby myslit. Nyní se vra?me k otázce zabíjení. Existuje nějaký rozumný dùvod k tomu, abyste zabíjeli ? Přemýšlejte o tom. Přijdete na to, že nepotřebujete žádnou vnější autoritu, žádný vyšší zdroj, který by vám dal odpověï. Jestliže o tom budete přemýšlet, odpovědi vám budou okamžitě jasné a vy se podle toho budete řídit. Tomu se říká samostatné jednání. Do problémù se dostáváte, když jednáte na základě názorù druhých. Měly by státy a národy zabíjet, aby dosáhly svých cílù ? Měla by zabíjet náboženství, aby postila své teologické doktríny ? Měla by zabíjet společnost, aby potrestala ty, kteří porušují zákony ? Je zabíjení vhodným zpùsobem řešení společenských, politických a duchovních problémù ? Mùžete zabít, když se někdo pokouší zabít vás ? Použili byste smrtící síly, abyste zachránili život vám blízkého člověka ? člověka, kterého neznáte ? Je zabíjení vhodnou formou obrany proti těm, kteří budou zabíjet, pokud je nikdo nezastaví ? Je nějaký rozdíl mezi zabitím a vraždou ? Stát říká, že zabíjení za účelem dosažení politických cílù je naprosto ospravedlnitelné. Ve skutečnosti stát potřebuje, abyste mu věřili, aby mohl existovat jako entita moci. Rùzná náboženství vám říkají, že zabíjení za účelem rozšiřování vědomostí a víry je dokonale ospravedlnitelné. Ve skutečnosti náboženství vyžadují, abyste jim věřili, aby mohla existovat jako entita moci. Společnost vám říká, že zabíjení za účelem potrestání zločincù je ospravedlnitelné. Ve skutečnosti společnost potřebuje, abyste jí věřili, aby mohla existovat jako entita moci. Věříte, že tyto názory jsou správné ? Co na to říká vaše já ? V těchto otázkách neexistuje nic „správného“ nebo „nesprávného“. Svými rozhodnutími však malujete obraz toho, čím jste. Vaše státy, náboženství a společnosti již takové obrazy namalovaly. Jste spokojeni s těmito obrazy ? Jsou to obrazy, které chcete vytvořit ? Představují tyto obrazy to, čím jste ? Dobře se nad těmito otázkami zamyslete. Myslit je těžké. činit morální rozhodnutí je těžké. Musíte spoléhat na svou tvùrčí schopnost, protože se často dostanete do situace, kdy budete muset říci, „Nevím. Prostě nevím.“ A přesto se budete muset rozhodnout. Budete muset učinit libovolné rozhodnutí. Takovému rozhodnutí se říká čistý tvùrčí akt. A jedinec si hluboce uvědomuje, že při takovém rozhodování vytváří své já. Většina z vás nemá zájem o takovou dùležitou práci. Většina z vás ji raději přenechá jiným. A proto většina z vás nevytváří své vlastní já, ale spoléhá na druhé. Když vám druzí řeknou, jak byste se měli cítit, a když to odporuje tomu, jak se cítíte - prožíváte hluboký vnitřní konflikt. Jakýsi vnitřní hlas ve vaši duši vám říká, že nejste tím, co vám řekli druzí. Kam se obrátit ? Co dělat ? Nejdříve se obrátíte na své duchovní. Jdete za svými kněžími a rabíny a pastory a učiteli a ti vám řeknou, abyste přestali poslouchat své já. Ti nejhorší z nich se pokusí vás odradit od toho, co intuitivně víte. Budou vám vyprávět o ïáblu a pekle a o všem strašném, aby vás přesvědčili, že všechno, co intuitivně víte, je špatné. Budou vás přesvědčovat, že jedinou útěchu najdete v jejich myšlenkách, jejich teologii a jejich definicích dobra a zla a v jejich pojetí toho, čím jste. Pokušení spočívá v tom, že nemusíte udělat nic než souhlasit. Jakmile to uděláte, dostane se vám okamžitého uznání. Je obtížné se tomu bránit. Takovému uznání a radosti z toho, že jste uzřeli světlo; že jste byli zachráněni ! Uznáni a projevy radosti zřídkakdy doprovázejí vnitřní rozhodnutí. Rozhodnutí řídit se osobní pravdou nejsou obvykle oslavována. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Nejenže vás druzí neoslavují, ale navíc vás zesměšòují. Cože ? Vy přemýšlíte sami za sebe ? Rozhodujete se sami za sebe ? Spoléháte na svùj vlastni úsudek, na své vlastní hodnoty ? Kdo si myslíte, že jste ? A právě na tuto otázku odpovídáte. To však musíte dělat o samotě. Bez odměn a uznání a možná i bez povšimnutí. A tak vás napadne velmi dobrá otázka. Proč v tom pokračovat ? Proč se vùbec vydávat na takovou cestu ? Co tím lze získat ? Existuje nějaký dùvod ? Dùvod je směšně jednoduchý. NEMÙŽETE DěLAT NIC JINÉHO.“ Co tím myslíš ? „Tím myslím, že to je to jediné, co mùžete dělat. Nic jiného dělat nemùžete. Do konce života budete dělat to, co děláte - stejně jako to děláte od narození. Jediná otázka je, zda to budete dělat vědomě nebo nevědomě. Nemùžete svou cestu ukončit. Vydali jste se na ni, než jste se narodili. Vaše narození je jen znamením, že vaše cesta začala. Takže otázka nezní: Proč se vydávat na takovou cestu ? Už jste se na ni vydali. Udělali jste to při prvním úderu svého srdce. Otázka zní: Chci jít touto cestou vědomě nebo nevědomě ? Chci být příčinou svých zážitkù nebo jejich dùsledkem ? Většinu svého života jste žili v dùsledku svých zážitkù. Nyní vám radím, abyste se stali jejich příčinou. Tomu se říká vědomý život. Jak už jsem řekl, někteří z vás se dostali poměrně daleko. Udělali jste velký pokrok. Proto byste si neměli myslit, že jste se po všech těch životech dostali jen sem. Někteří z vás si velmi silně uvědomují své já. Víte, čím jste, a víte, čím se chcete stát. A dokonce víte, jak toho dosáhnout. To je úžasné znamení.“ Znamení čeho ? „Toho, že vám zbývá jen velmi málo životù.“ Je to dobré ? „Teï ano - pro tebe. A je tomu tak proto, že říkáš, že tomu tak je. Ještě nedávno jsi tu chtěl zùstat. Teï chceš odejít. To je velmi dobré znamení. Ještě nedávno jsi zabíjel - brouky, rostliny, zvířata, lidi - teï nic nezabiješ, pokud nevíš proč. To je velmi dobré znamení. Ještě nedávno jsi žil, jako by život neměl žádný smysl. Teï víš, že žádný smysl nemá, pokud mu jej nedáš. To je velmi dobré znamení. Ještě nedávno jsi prosil vesmír, aby ti ukázal Pravdu. teï ukazuješ vesmíru svou Pravdu. A to je velmi dobré znamení. Ještě nedávno jsi chtěl být bohatý a slavný. Teï chceš být jednoduše a nádherně sám sebou. Ještě nedávno ses mě bál. Teï mě miluješ natolik, že mě považuješ za sobě rovného. To všechno jsou velmi dobrá znamení.“ Sakra... to mi dělá dobře. „Měl by ses cítit dobře. člověk, který užívá slova „sakra“, nemùže být tak špatný.“ Ty máš opravdu smysl pro humor, že ano... „Já jsem humor vynalezl !“ Ovšem, to jsi už říkal. Takže dùvod, abych ve své cestě pokračoval, spočívá v tom, že nemohu dělat nic jiného. „Přesně tak.“ Mohu se tě tedy zeptat - bude to časem snazší ? „Milý příteli - i teï je to pro tebe mnohem snazší, než to bylo před třemi životy. Ano, ano - je to stále snazší. čím víc si pamatuješ, tím víc prožíváš a tím víc poznáváš. A čím víc víš, tím víc si pamatuješ. Je to kruh. Ano, je to stále snazší a je to i veselejší. Ale pamatuj si, že nic z toho všeho nebyla dřina. Tím chci říci, že jsi to všechno miloval. Každou minutu. Život je krásný. Je to fajnová zkušenost.“ Myslím, že ano. „Myslíš ? Mohl jsem to udělat ještě fajnovější ? Není ti snad dovoleno zakusit všechno ? Slzy, radost, bolest, vytržení, depresi, vítězství i prohry ? Co víc bys chtěl ?“ Možná trochu míò bolesti. „Míò bolesti bez větší moudrosti by zmařilo celý smysl. Nemohl bys zakusit nekonečnou radost - to jest Boha. Buï trpělivý. Získáváš moudrost. A všechny radosti jsou ti stále dostupnější, aniž trpíš. I to je velmi dobré znamení. Učíš se, jak milovat bez bolesti; jak opouštět bez bolesti; jak tvořit bez bolesti; jak plakat bez bolesti. Dokonce i bolest cítíš bez bolesti, pokud víš, co mám na mysli.“ Myslím, že ano. I moje životní dramata se mi líbí víc. Dívám se na ně s odstupem a uvědomuji si, čím jsou. Dokonce se směju. „Přesně tak. A tomu neříkáš rùst ?“ Myslím, že ano. „A proto nepřestávej rùst, mùj synu. Snaž se dosáhnout svého vyššího já. Neustále na tom pracuj. Je to Boží úkol. Nikdy se nevzdávej.“ | ||